Malvína Friedmannová-Fantová

Malvína Friedmannová se narodila 1. března 1917 v Čekově v okrese Trebišov. Byla židovského původu. Přihlásila se k maďarské národnosti.[4] Vystudovala čtyřletou měšťanku s maďarským vyučovacím jazykem a po absolvování zdravotních kurzů Československého červeného kříže pracovala jako zdravotní sestra v Benešově.[1]

Zlom v životě Malvíny Friedmannové nastal po německé okupaci Československa. V létě roku 1939 odešla do Polska. Vypuknutí druhé světové války ji zastihlo v Katovicích.[1] Se skupinou čs. emigrantů odešla do Rovna, které bylo od roku 1939 součástí Sovětského svazu (Ukrajinské SSR). Aby získala statut politického uprchlíka, formálně se provdala za příslušníka Rudé armády Andreje Kaboše.[5] V SSSR pracovala jako zdravotní sestra v nemocnicích ve Stalingradské oblasti.[1] Po přepadení SSSR německou armádou se stala zdravotnicí v lazaretech Rudé armády. Na podzim 1941 byla evakuována do Kustanay v Kazachstánu.[1] Počátkem roku 1942 se v Buzuluku začala formovat československá vojenská jednotka, do které Malvína Friedmannová narukovala 11. února 1942 jako zdravotnice.[3] Stala se tak první ženou ve vojenské jednotce v Buzuluku.[4] Po absolvování základního a polního výcviku se věnovala výcviku ošetřovatelek.[1]

V březnu 1943 se jako velitelka zdravotní hlídky 1. roty 1. čs. samostatného polního praporu účastnila bitvy u Sokolova. Společně s vojáky 1. roty kapitána Otakara Jaroše byla v těžké palbě v první linii, přičemž z boje vynesla desítky raněných vojáků a v kritické chvíli se neváhala bránit pomocí samopalu. Za projevenou statečnost jí byl jako první československé ženě udělen sovětský Řád rudé hvězdy a současně Československý válečný kříž 1939.[2] V roce 1943 byla příslušnicí zdravotní roty 1. čs. samostatné brigády. V letech 1944–1945 patřila ke zdravotnímu praporu 3. čs. samostatné brigády, se kterým účastnila osvobození Československa, včetně Karpatsko-dukelské operace a osvobození Ostravy.[3] Ještě během války se Malvína Fantová rozvedla. Poté se provdala za Kurta Fantu (rodným jménem Kurt Frucht[1]), který byl také příslušníkem čs. vojenské jednotky v SSSR.[4]

Po válce se Fantovi usadili v Praze. Malvína Fantová vystudovala dvouletou zdravotní školu Československého červeného kříže a až do srpna 1948 pracovala v Ústřední vojenské nemocnici v Praze.[5] Oba přitom byli důstojníky československé armády. Sama Malvína Fantová dosáhla hodnosti kapitána zdravotnictva.[5]

V létě 1948 se manželé Fantovi přihlásili do židovské brigády, která v té době procházela výcvikem ve vojenském újezdu Libavá.[5] V prosinci s brigádou odjeli do Izraele, aby se zapojili do probíhající války za nezávislost. Malvína Fantová se stala velitelkou zdravotnické čety organizace Hagana.[3] Plánovali, že se po válce vrátí do Československa, nakonec se ale usadili v Haifě. Malvína Fantová pracovala v tamní nemocnici. Po smrti manžela v roce 1984 se přestěhovala do Naharije. Zemřela roku 2013.[5]

Ve filmové trilogii Otakara Vávry Dny zrady (1973), Sokolovo (1974) a Osvobození Prahy (1977) vystupuje fiktivní hrdinka Anka Kadlecová (Renáta Doleželová), jejímž předobrazem byla právě Malvína Friedmannová. Z politických důvodů bylo změněno její jméno a zamlčena židovská národnost, která byla nahrazena identitou české vlastenky z dělnické komunistické rodiny.[6]

• Řád rudé hvězdy (1943),
• Československý válečný kříž 1939 (1943)
• Československá medaile za zásluhy I. stupně (1944)
• Sokolovská pamětní medaile (1948)
• Za zásluhy o Československou armádu I. stupně (1990)