Sokolovo (film)
Sokolovo je dvoudílný československý válečný film, který v roce 1974 natočil režisér Otakar Vávra.
Sokolovo | |||
---|---|---|---|
Země původu | Československo Sovětský svaz | ||
Jazyk | čeština | ||
Délka | 129 min | ||
Žánr | válečný | ||
Námět | Miloslav Fábera Otakar Vávra | ||
Scénář | Miloslav Fábera Nikolaj Figurovskij Otakar Vávra | ||
Režie | Otakar Vávra | ||
Obsazení a filmový štáb | |||
Hlavní role | Ladislav Chudík Vladimír Samojlov Jurij Solomin Bohumil Pastorek Martin Štěpánek Lev Ivanov | ||
Hudba | Zdeněk Liška | ||
Kamera | Andrej Barla | ||
Střih | Antonín Zelenka | ||
Výroba a distribuce | |||
Premiéra | 1. května 1974 | ||
Produkční společnost | Mosfilm | ||
Distribuce | Ústřední půjčovna filmů | ||
Předchozí a následující díl | |||
| |||
Sokolovo na FP, ČSFD, Kinoboxu, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Děj
Děj začíná v Sovětském svazu, kde v roce 1942 vznikly první snahy o první československou legii, zobrazuje také atentát na Heydricha a následné vyhlazení Lidic. Popisuje zde také tvrdé boje německých jednotek o Sokolovo. Tento film je druhým dílem trilogie, spolu s filmy Dny zrady a Osvobození Prahy, a tvoří rekonstrukci událostí, které provázely Československo od přijetí Mnichovského diktátu až po osvobození v roce 1945 Rudou armádou. Je ovšem silně poplatný době svého vzniku, což se projevuje např. pojetím postav všech politiků a vojáků: zejména tehdejšího poslance Klementa Gottwalda, prezidenta republiky Edvarda Beneše, ministra Sergeje Ingra a plukovníka Ludvíka Svobody. Prezident Beneš je zde vyobrazen společně s ministrem zahraničí Janem Masarykem a ministrem obrany Sergejem Ingrem jako člověk plánující po osvobození republiky vytvoření vojenské diktatury apod.
Na filmu je pozoruhodné směšování pravd, polopravd a vytváření nových mýtů. V epizodické scéně předává na autentickém místě sloužící na Pražském hradě informaci (vytaženou z odpadkového koše) o pověření Heydricha brzkými úkoly ve Francii. To přiměje parašutisty k neuvážené akci s osudovými následky. Převelení Heydricha historické dokumenty nepotvrzují (s výjimkou historika Čestmíra Amorta).
Obsazení
Ladislav Chudík | Ludvík Svoboda |
Vladimír Samojlov | generálporučík |
Jurij Solomin | generál Šafarenko |
Bohumil Pastorek | Klement Gottwald |
Martin Štěpánek | npor. Otakar Jaroš |
Lev Ivanov | náměstek lidového komisaře |
Jiří Pleskot | Eduard Beneš |
Hanjo Hasse | Reinhard Heydrich |
Vladimír Ráž | Sergěj Ingr |
Josef Langmiler | Zdeněk Fierlinger |
Ladislav Hádl | Kopecký |
Ivan Ryžov | pplk. Biljutin |
Štefan Kvietik | Špígl |
Pavel Pípal | Opatrný |
Jiří Krampol | Karel Horák |
Jan Kanyza | Rataj |
Rudolf Jelínek | ppor.Antonín Sochor |
Ladislav Lakomý | Rediš |
Emil Horváth | Daniš |
Renáta Doleželová | Anka Kadlecová |
Jurij Nazarov | npor. Filatov |
Vladimír Protasenko | por. Šironin |