Město Touškov

Na západním okraji města se v místech zaniklé pískovny na nevýrazné ostrožně v eneolitu nacházelo sídliště chamské kultury. Archeologický výzkum provedený v letech 1997 a 2000 zde zachytil stopy po obydlí o rozměrech 3,5 × 3,5 metru, soubor keramických zlomků a křemencový úštěp.[3]

První písemná zmínka o osadě Touškov pochází z falza o založení benediktinského kláštera v Kladrubech z roku 1115. Podle této listiny daroval kníže Vladislav I. kladrubskému klášteru dva poddané komorníky Domabora a Cika z Touškova. Další zmínka pochází z roku 1186, kdy český kníže Bedřich toto darování komorníků z Touškova klášteru potvrzuje. V další zprávě z roku 1231 je již Touškov nazýván trhovou vsí, čili městečkem. V roce 1288 byl Touškov nazýván trhovým městem a byl nejvýnosnějším majetkem kladrubského kláštera. V těchto letech prožívá Touškov velký rozkvět a je největším městem v širokém okolí.

Těžkou ranou Touškovu bylo založení královského města Plzně Václavem II. v roce 1295. Místní proboštství zůstalo důležitým ekonomickým hráčem v oblasti a nejvýnosnějším majetkem kladrubského kláštera a město dále rostlo, nicméně jeho politický význam výrazně klesl. Do roku 1424 se v Touškově začala rozvíjet kamenná zástavba, město mělo pravděpodobně jednoduché opevnění, tvrz a kamenný střed města s dřevěnou zástavbou na periferii. Touškovská městská zástavba byla však odlišná od většiny českých měst, byla stavěna spíše do šířky a ne jako běžně do výšky, směrem do dvora.

Existenci Touškova jako významného města ukončily husitské války. Jan Žižka si po neúspěšném obléhání Plzně vybral Touškov jako místo, kde by si alespoň částečně vynahradil neúspěch a sehnal prostředky na zaplacení svého tažení: 20. května 1424 město dobyl a prakticky zcela zničil. Zanikla budova klášterní správy, tvrz a téměř veškerá zástavba. Po této katastrofě už Touškov nikdy nezískal svůj dřívější význam a po celé další století zůstával takřka bezvýznamnou trhovou vsí, jen pomalu se rozšiřující.

Touškovská radnice

12. srpna 1543 král Ferdinand I. Habsburský povýšil Touškov na město. Touškov obdržel privilegia, která mu umožňovala svobodné rozvíjení řemesel a udělovala pečeť a městský znak. V posledním desetiletí šestnáctého století se v Touškově zdržoval známý český cestovatel a umělec, Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, který v Touškově vlastnil několik domů. Před třicetiletou válkou byl Touškov převážně český, avšak v důsledku války a morových epidemií tehdy počet obyvatel celého Česka klesl o 60 %, přičemž těžce zasažen byl i Touškov. Proto do něj v druhé polovině 17. století přišlo hodně nových, převážně německých obyvatel, hlavně řemeslníků. Touškov během té doby postupně rostl, byť jej postihlo několik katastrof, včetně velkých požárů.

V 18. století většina obyvatel mluvila německy. V roce 1776 bylo rozhodnuto o stavbě nového kostela, starý kostel stávající o něco jižněji byl zbořen o kousek dál vyrostl nový, pozdně barokní kostel Narození sv. Jana Křtitele od architekta Antonína Haffeneckera. Jeho stavba byla dokončena v roce 1780. Teprve roku 1856 nechal patron a dobrodinec božího domu Johann Anton von Starck věž kostela Narození sv. Jana Křtitele v Tuschkau dostavět do dnešní podoby. V devadesátých letech 20. století byl kostel za působení významného faráře P. Jiřího Mošny kompletně opraven. V roce 1746 se zde postavila nová budova proboštství kladrubského kláštera, to zároveň sloužilo jako letní sídlo kladrubských opatů.

V roce 1938 byl převážně německý Touškov připojen k říšské župě Sudety. Po druhé světové válce byla většina původních obyvatel vysídlena.

Ve městě se nachází pozdně barokní kostel Narození svatého Jana Křtitele od Antonína Haffeneckera. Dále je zde fara, kaple, morový sloup Nejsvětější Trojice, řada historických domů a bývalá věznice.

• Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic (1564–1621), šlechtic, cestovatel a spisovatel
• P. Jiří Mošna (1928–2010), farář, os. arciděkan, vikář vikariátu Plzeň-sever (1973–1989)
• Mons. Josef Resl (1885–1967), farář, plzeňský vikář a arcibiskupský notář, čestný občan města
• Mons. Vladimír Gajdušek (* 1950), současný farář, soudní vikář plzeňské diecéze
• Vladimír Roubal (* 1965), český varhaník, především varhanní improvizátor
• Jan Štork (1892-1965), český letec a legionář
• Johann Anton Starck (1808–1883), šlechtic a podnikatel
• Anton Schobloch (1835–1900), obchodník a podnikatel
• Simon von Lämmel (1766–1845), šlechtic, obchodník a bankéř židovského původu
• Amandus Streer (1702–1783), touškovský probošt, poslední kladrubský opat
• František Plass (1944–2022), bývalý český fotbalista a trenér, československý reprezentant
• Zikmund Chotek z Chotkova (?–1603), válečník v tureckých vojnách
• Jiří Barhoň (* 1955), bývalý administrátor farnosti, spisovatel a humorista
• Rudolf Jindřich (1882–1968), český grafik, malíř a restaurátor
• Theodor Schulz (1875–1941), soudní rada, významný houslista a violoncelista
• Richard Fleissner (1903–1989), malíř a profesor umělecké školy