Měrćin Nowak-Njechorński

Měrćin Nowak-Njechorński (13. června 1900, Njechorń – 6. července 1990, tamtéž) byl lužickosrbský malíř, spisovatel, novinář a překladatel.

Rodný dům v Njechorně

Měrćin Nowak-Njechorński
Narození	13. června 1900 Nechern
Úmrtí	6. července 1990 (ve věku 90 let) Nechern
Místo pohřbení	Hřbitov v Gröditzu
Povolání	malíř, spisovatel, kreslíř a grafik
Ocenění	Národní cena Německé demokratické republiky Řád hvězdy přátelství národů Řád úsměvu
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Měrćin Nowak se narodil jako Martin Sodan (po otci Neumann) jako nemanželské dítě Lužické Srbky Ernestiny Sodanec a jejího otčíma, chudého německého dělníka Wilhelma Emila Neumanna[1] Do školy chodil ve Worcynu, kde již začal projevovat svůj výtvarný talent. Vzhledem k nedostatku finančních prostředků v jeho rodině studoval umění v dálkovém kurzu, později nastoupil na uměleckou grafickou školu do Lipska. V roce 1920 měl ve Zhořelci svou první výstavu. Od roku 1921 studoval na akademii v Drážďanech. Během svých studií absolvoval i studijní pobyt na Akademii výtvarných umění v Praze, kde byl žákem Maxe Švabinského. Posléze studoval ještě ve Varšavě.

Roku 1923 se začal hlásit k lužickosrbské národnosti.[1] Změnil své německé jméno Martin Neumann na Měrćin Nowak (později k němu připojil přídomek Njechorński podle jména svého rodiště), aktivně se účastnil činnosti Lužickosrbského Sokola, naučil se dokonale obě varianty lužické srbštiny a v době mezi světovými válkami působil jako novinář píšící ve prospěch nejmenšího slovanského národa (například obhajoval možnost vystupování u soudu v srbštině). Byl vedoucím redaktorem časopisů Serbski student a Sokołske listy, psal články pro Serbske Nowiny[1] a také pracoval v polském menšinovém časopise Młody Polak w Niemczech jako ilustrátor.

V době 2. světové války působil jako voják německého Wehrmachtu, na konci války skončil v americkém zajetí. Po válce působil ve vedení organizace Domowina, vydával překlady ze slovanských literatur (Gorkij, Gogol, Karel Čapek) a začal v NDR tvořit ilustrace s takzvanou budovatelskou tematikou, které však zároveň vyjadřovaly i tematiku národnostní. Působil také jako předseda Kruhu lužickosrbských výtvarných umělců.

V jeho literární i malířské tvorbě dominují folkloristická témata, obrazy z lužickosrbských dějin, bájí či lidových písní (jeho malířským vzorem byl Mikoláš Aleš).[1] Na folklór navazuje i ve své původní prozaické tvorbě. Jako výtvarník je spjat hlavně s tisíci perokresbami, ale vytvořil také několik dřevorytů či rozměrných maleb.