Zora Beráková

Narodila se ve Vsetíně, kde byl její otec JUDr. Václav Berák v letech 1920–1926 okresním hejtmanem. Po přestěhování do Prahy v roce 1926 zde absolvovala reálné gymnázium Charlotty Masarykové v Dušní ulici, krátce studovala ve Francii na dívčím gymnáziu v Besançonu. Za okupace studovala na Škole užitých umění (krajinářství, figurální malbu a teorii umění) a na Ukrajinské akademii výtvarných umění v Praze (malířství a sochařství). Po válce působila nějakou dobu jako tlumočnice v Německu v oblasti Horní a Dolní Lužice. Ve studiu pokračovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde si zvolila obor srovnávací literatura a slovanská filologie. Studia ukončila roku 1949 doktorátem (titul PhDr.), poté pracovala na ministerstvu informací a osvěty. Později se věnovala pouze překladatelské činnosti a literární tvorbě. Jako překladatelka též spolupracovala s rozhlasem, televizí a filmem. Byla dvakrát vdaná, má tři syny. Publikuje pod svým dívčím jménem [1].[2]

Psala rovněž pod pseudonymem Zora O. Prokopová. [3]

Je členkou Obce spisovatelů, Literárního klubu K89, Obce překladatelů a AIEP (Mezinárodní asociace autorů dobrodružné a detektivní literatury). Za román Konec hodokvasu dostala v roce 2005 cenu Františka Langera.

Zpočátku publikovala v různých časopisech a novinách, jako např. Dětská neděle, Stráž severu, Věstník Československého svazu žen, Pionýr, Sedmička a Větrník. Její první knižní publikací byla básnická sbírka Tři nejkrásnější (1944), knižní tvorbu pro děti zahájila novelou Smaragdový ostrov (1977). Později se věnovala psaní prózy pro dospělé, zejména detektivním povídkám a historickým románům. Přeložila kolem padesáti prozaických i básnických děl z různých jazyků.