Lužickosrbská mytologie

Lužickosrbská mytologie, součást mytologie slovanské, se nedochovala v autentických dobových pramenech. Přesto se však v pozdějších pramenech objevují božstva smyšlená.[1] Nejstarší je zpráva o Flinsovi z roku 1492, poté o Jutrobogovi z roku 1590 a o bohyně Cice ze 17. století. Nejvíce božstev se objevuje v knize Grundtræk til En Nord-Slavisk og Vendisk Gudelære dánského spisovatele Bernharda Severina Ingemanna z roku 1824. Kromě autentických i smyšlených slovanských bohů se zde objevují i božstva severská a baltská, a autor je dělí na dobrá a zlá:

Dobrá: Triglau (Bog), Swantewit, Radegast, Prove, Sieba, Siebog, Schwayxtix, Zislbog, Podaga, Rugiwit, Karewit, Juthrbog, Dziewonna, Woda (Ódin) a Balduri (Balder)

Zlá: Zernebog (Pya), Percunust, Flins, Zirnitra (Zir), Berstuk, Marowit (domácí božstvo) a Hela (Hel).

Flins
Obrázek Flinse se lvem na rameni

Flins se poprvé objevuje v Chronecken der Sassen Corda Boteho z roku 1492, kde se praví že jeho idol stál poblíž Budyšína na vysoké věži a v roce 1116:

„ Slované lužičtí odstoupili zase od víry křesťanské a svou starou modlu, řečenou Flins, totiž oblátek , protože stála na kamenu oblátkovém, zase vztýčili. Ta modla měla prý na sobě dlouhý plášť aneb rubáš, jako se dává mrtvému, a v ruce držela hůl s hořící pochodní a na levém rameně měla vztyčeného lva:ten prý, až zemrou zase je vzbudí.“[2] “

Uváděno je také podání že idol měl pouze zástěru a že lev měl přední nohy na jeho hlavě, zatímco zadní na levém rameni. Zničen měl být saským vévodou Lotharem a biskupem Adelgotem. Karel Jaromír Erben Flinse považoval za sluneční božstvo a spekuloval o jeho spojitosti s legendárním Trutem, drakobijcem a zakladatelem Trutnova.[2]

S největší pravděpodobností jde o smyšlenku kronikáře.[3]

Jutrobog

Jutrobog je poprvé objevuje v Meißnische Land- und Berg-Chronica Petra Albina z roku 1589 jako Juterbog a je srovnáván s římskou Aurorou.[4][pozn. 1]

Podle Karla Jaromíra Erbena stál jeho chrám, zbořený až v druhé polovině 16. století, v braniborském městě Jüterbog. Odmítá také jeho spojení s jitrem či úsvitem a s ohledem na hornolužické jutry „Velikonoce“ jej vykládá jako božstvo jarní rovnodennosti totožné s Jarovítem.[5]

Karewit

Karevít je bůh, ochránce starobylého města Charenza (Korenica) na Rujáně. Když je zobrazován sám, jeho nahá socha má dvě tváře, na prsou má volskou hlavu a na břiše hlavu kohouta. Když je zobrazován společně s Rujevítem, má dokonce šest hlav, čtyři mužské a dvě ženské. Na prsou má lví hlavu.

Siebog

Protějšek Živy, podle Vollmera bohyně lásky.[6]

Zirnitra

Zirnitra (nebo Zir) je černý lužickosrbský drak a bůh kouzel. Zirnitra doslova znamená „zplnomocněný kouzly“. Rosvodiz je jeho příjmení.

Soška Zirnitry v podobě hada byla objevena mezi tzv. Prillwitzskými idoly,[7] o jejichž pravosti se v 19. století vedly vášnivé spory (z této doby pochází také většina knih zmiňující tuto bytost/skupinu bytostí jménem). V současnosti panuje na straně odborníků shoda, že Prillwitzské idoly byly soudobým podvrhem.

Odkazy

Poznámky
  1. Zdeněk Váňa mylně uvádí rok 1519

Reference
  1. Váňa, s. 99
  2. Karel Jaromír Erben. Bájeslovná hesla z Riegrova slovníku naučného. In: Karel Jaromír Erben. Slovanské bájesloví. Praha: Etnologický ústav AV ČR, 2009. ISBN 978-80-87112-25-0. S. 101.
  3. Karel Jaromír Erben. Bájeslovná hesla z Riegrova slovníku naučného. In: Karel Jaromír Erben. Slovanské bájesloví. Praha: Etnologický ústav AV ČR, 2009. ISBN 978-80-87112-25-0. S. 161.
  4. PETRUS, Albinus. Meißnische Land- und. Berg-Chronica. Dreßden: [s.n.], 1590. ISBN 80-7038-187-6. S. 150.
  5. Karel Jaromír Erben. Bájeslovná hesla z Riegrova slovníku naučného. In: Karel Jaromír Erben. Slovanské bájesloví. Praha: Etnologický ústav AV ČR, 2009. ISBN 978-80-87112-25-0. S. 111.
  6. http://www.vollmer-mythologie.de/siewa/?mark=siebog
  7. POTOCKI, Jan. Voyage dans quelques parties de la Basse-Saxe pour la recherche des antiquités slaves ou vendes. 1. vyd.. vyd. [s.l.]: G. F. Schniebes, 1795. 102 s.

Literatura
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.