Bernhard Severin Ingemann

Bernhard Severin Ingemann (12. května 1789, Torkilstrup14. února 1862, Sorø) byl dánský romantický básník, dramatik a prozaik.[1]

Bernhard Severin Ingemann
Narození28. května 1789
Torkilstrup, Království Dánska a Norska
Úmrtí14. února 1862 (ve věku 72 let)
Sorø, Dánské království
Místo pohřbeníStarý hřbitov v Sorø
Povoláníbásník, dramatik a prozaik
Národnostdánská
Alma materKodaňská univerzita
Žánrhistorický román, žalmy
Literární hnutíromantismus
Významná dílaValdemar Vítězný (Valdemar Sejer)
Manžel(ka)Lucie Mandixová (1792–1868), malířka
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se ve vesnici Torkilstrup na ostrově Falster v rodině luteránského vikáře. Při studiích práv na Kodaňské univerzitě začal pod vlivem poezie Adama Oehlenschlägera a německého romantismu psát básně, které byly přijímány kladně.[2] Po skončení studií se od roku 1816 krátce živil jako soukromý učitel. V letech 1818–1819 cestoval po Francii, Německu a Itálii. Po svém návratu se roku 1822 stal profesorem dánského jazyka a literatury na Akademii v Sorø a v tom samém roce se oženil s malířkou Lucií Mandixovou. Na akademii působil až do své smrti roku 1862 a v letech 1843 až 1849 byl jejím ředitelem.[3].[4]

Ingemann v roce 1859 na obraze Jørgena Sonneho

První jeho básně z let 1811–1812 se vyznačují smutnou a sentimentální náladou, korespondující s pocity dánského národa sklíčeného ztrátou Norska a finanční krizí. Následovalo šest divadelních her, jejichž úspěch vyvolal nepřízeň některých jeho současníků. Proti jejich kritice vystupoval především N. F. S. Grundtvig, který se stal Ingemannovým přítelem.[2]

Po návratu z cest se začal věnovat próze. Povzbuzen slávou Waltera Scotta a z podnětu jeho přítele Grundtviga napsal cyklus historických románů s výraznou křesťansko-mravní tendencí, založenou na myšlence, že duch národa kvete, jen když v něm převládá víra a důvěra v Boha. Jejich přijetí u kritiky bylo chladné, ale u běžných čtenářů slavily velký úspěch. Jsou však historicky nepřesné a dnes působí poněkud naivně. Některé z nich se ale staly součástí dánské literatury pro děti a mládež, stejně jako některé jeho básně.[1]

Psal rovněž pohádky, básně historického a mytologického obsahu a v jeho pozdní tvorbě pak převládly hluboce náboženské básně a žalmy, z nichž mnohé se staly klasickými a byly zhudebněny.[2]

Výběrová bibliografie

Partitura písně Gud ske tak og lov! (Díky Bohu!) z roku 1837
Ingemann v roce 1860 na obraze Wilhelma Marstranda
Ingemannův hrob v Sorø

Poesie

  • Digte (1811-1812, Básně), dva svazky.
  • Procne (1813), sbírka básní.
  • De sorte Riddere (1814, Černí rytíři), romantický epos a fantastickými motivy.
  • Tassos Befrielse (1819, Osvobozený Tasso), dramatická báseň.
  • Waldemar den Store og hans Mænd (1824, Valdemar Veliký a jeho družina), historický epos napsaný na podnět N. F. S. Grundtviga.
  • Huldre-gaverne eller Ole Navnløses Levnedts-eventyr (1831, Dary víl neboli život Oly BEzejmenného, pohádky.
  • Dronning Margrthe (1836, Královna Markéta), historická báseň o dánské královně Markétě I.
  • Morgensange for Børn (1837, Ranní písně pro děti).
  • Holger Danske (1837, Holger Dánský), cyklus básní inspirovaný francouzskou chanson de geste Rytířské skutky Ogiera Dánského.
  • Aftensange (1838, Večerní písně), zhudebněno C. E. F. Weyem
  • Renegaten (1838, Odpadlík), dramatická báseň.
  • Ungdomsdigte (1845, Básně pro děti).
  • Psalmer og andre religiøse Sange (1845, Žalmy a jiné náboženské písně).

Divadelní hry

  • Blanca (1815), tragédie.
  • Masaniello (1815), tragédie.
  • Røsten i Ørkenen (1815, Hlas v poušti), biblické drama.
  • Reinald Underbarnet (1816), Lyricko-dramatická féerie.
  • Hyrden af Tolosa (1816, Pastýř z Tolosy), tragédie.
  • Løveridderen (1816, Lví rytíř), tragédie
  • Salomons Ring (1839, Šalamounův prsten), básnické drama.

Próza

  • Eventyr og fortælllinger (1820, Pohádky a příběhy).
  • Valdemar Sejr (1826, Valdemar Vítězný), historický román ze života dánského krále Valdemara II. a jeho manželky Dagmar, historický román.
  • Erik Menveds Barndom (1828, Dětství Erika Menveda), historický román ze života dánského krále Erika VI.
  • Kong Erik og de Fredlöse (1833, Král Erik a psanci), druhý historický román z doby Erika VI.
  • Prinds Otto af Danmark og hans samtid (1835, Princ Otto Dánský a jeho doba), historický román.
  • Kunnuk og Naja eller Grønlænderne (1842, Kunnuk a Naja), povídka.
  • Landsbybörnene (1852, Děti z vesnice), romantický román z autorovy současnosti.
  • Levnetsbog (1862, Kniha života), autobiografie.

Filmové adaptace

Česká vydání

  • Valdemar Vítězný, Praha: Nakladatelské družstvo Nová osvěta 1946, přeložila Marie Polívková-Rádlová

Odkazy

Reference

  1. Slovník severských spisovatelů, Praha: Libri 1998. S. 229.
  2. Ottův slovník naučný. 12. díl. Praha a Polička. Argo a Paseka 1998. S. 638.
  3. Bernhard Severin Ingemann – Geni.com
  4. Bernhard Severin Ingemann – Kalliope
  5. B. S. Ingemann - IMDB

Externí odkazy


This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.