Byronský hrdina

Byronský hrdina má typické osobní rysy, které shrnují následující charakteristiky[1]:

• Vysoká úroveň intelektu a vnímání
• Vychytralý a schopný se přizpůsobit
• Sofistikovaný a vzdělaný
• Sebekritický a introspektivní
• Tajemný, přitažlivý a charismatický
• Usilující o mravní integritu
• Má vysokou schopnost svádění a sexuální přitažlivost
• Společenský a sexuálně dominující
• Emočně nevyrovnaný, trpící bipolární poruchou, náladový
• Žijící v exilu, vyděděnec, psanec
• S „temnými" vlastnostmi, které obvykle nejsou připisovány hrdinům
• Pohrdající hodnostmi a výsadami
• V jeho minulosti jsou tížívá tajemství
• Cynický
• Arogantní
• Sebe-destruktivní

Poprvé se byronský hrdina objevil v románu Childe Haroldova pouť, dále pak v mnoha dalších Byronových dílech, včetně sbírek básní na orientální téma Džaur (1813), Korzár (1814) a Lara (1814) a čteném dramatu Manfred (1817). Byron ovlivnil mnohé autory a umělce hnutí romantismu a spisovatele gotického románu v 19. století.

Lord Byron se stal modelem pro titulní postavu románu,který napsala jeho bývalá milenka Carolina Lambová Glenarvon (1816) a pro postavu lorda Ruthvena v Vampírovi (1819), který napsal jeho osobní lékař John Polidori.

Další literární postavy ovlivněné byronským hrdinou.

• kněz Claudius Frollo, Victor Hugo, Chrám Matky Boží v Paříži, 1831
• Edmond Dantès, Alexandre Dumas starší, Hrabě Monte Cristo, 1845
• Heathcliff, Emily Brontëová, Na větrné hůrce, 1847
• Rochester, Charlotte Brontëová, Jana Eyrová, 1847,
• Fantom Erik, Gaston Leroux, Fantom opery, 1911
• John Thornton, Elizabeth Gaskell, North and South, 1855

Literární badatelé také nacházejí paralelu mezi byronským hrdinou a osamělým hrdinou v ruské literatuře. Zvláště v osamělém hloubání a odporu k tradičním hodnotám hlavního hrdiny románu Alexandra Puškina Evžen Oněgin (1833) jsou patrny vlastností byronského hrdiny z Childe Halroldovy pouti. První vydání románu na pokračování se objevilo v roce 1823, tedy 12 let po Childe Haroldově pouti a je zde zřejmý Byronův vliv (Vladimir Nabokov uvedl v komentáři, že Puškin četl Byrona během let v exilu, tedy dříve než napsal Evžena Oněgina). Stejně tak Michail Lermontov oživil byronského hrdinu v postavě Pečorina v románu z roku 1840 Hrdina naší doby.

Byronský hrdina je také hlavní postavou mnoha soudobých románů.

• Stephen Dedalus, James Joyce, Portrét umělce v jinošských letech, 1916
• mistr Jehudi, Paul Auster, Mr.Vertigo [2]
• Lestat de Lioncourt^[zdroj?], Anne Rice, Interview s upírem, 1994
• Batman
• Temný rytíř, 2008
• Edward Cullen, Stephenie Meyerová, Stmívání [3], 2008
• Christian Grey, E. L. James, 2011 [4]

• Hrdina
• Antihrdina
• Tragický hrdina

• / Příklady byronských hrdinů
• The Byronic Hero in Manfred