Lokomotiva 781

Lokomotiva řady 781, přezdívaná „Sergej“,[1] je dieselová lokomotiva s elektrickým přenosem výkonu. Zkonstruoval ji lokomotivní závod v Luhansku na Ukrajině (od 1970 Vorošilovgrad) v letech 1962–1964. Stroje dodané pro MÁV (maďarské železnice) i jiné železniční správy nesly označení M62. První lokomotivy přišly k ČSD v roce 1966 a byly označeny řadou T 679.1 nebo T 679.5 - lokomotivy pro široký rozchod 1 524 mm na trati Haniska–Užhorod. Později, při změně v systému označování lokomotiv, se původní, Kryšpínovo označení, změnilo na řadu 781, stroje na širokém rozchodu pak byly přeznačeny na 781.8.

Motorová lokomotiva řady 781, 781.8
(dříve T 679.1, T 679.5)
Řada dle Kryšpína (ČSD)T 679.1, T 679.5
Řada dle UIC (ČR/SR)781, 781.8
PřezdívkaSergej
Základní údaje
VýrobceLTZ Luhansk
Výroba v letech1966–1979
Počet vyrobených kusů601
Provozovatel(ČSD, ČD, ŽSR),
privátní dopravci
(odprodány do zahraničí)
Období provozu1966–1999
Typ spřáhlašroubovka
Hmotnost a rozměry
Hmotnost ve službě116 000 kg
Délka přes nárazníky17 550 mm
Minimální poloměr
projížděných oblouků		125 m
Rozchod1 435 mm / 1 520 mm
Parametry pohonu
Uspořádání pojezduCo´ Co´
Trvalý výkon1 470 kW
později snížen na 1 435 kW
Maximální tažná síla260 kN
Konstrukční rychlost100 km/h
Maximální povolená rychlost100 km/h
Typ spalovacího motoru14 D 40
Druh palivanafta
Jmenovitý výkon spalovacího motoru1 470 kW
Jmenovité otáčky spalovacího motoru750
Počet válců12
Průměry válců230 mm
Zdvih pístů300 mm
Zdvihový objem150,6 l
Objem palivové nádrže3 900 l
Přenos výkonuelektrický stejnosměrný
Odkazy
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ČSD již v této době sice měly k dispozici těžké dieselové lokomotivy tuzemské provenience – řady T 678.0 a T 679.0, ale podle výrobních směrnic RVHP byla výroba těžkých dieselových lokomotiv v zemích východního bloku přidělena Sovětskému svazu.

První dodávku tvořila padesátikusová série lokomotiv. Polovina z nich byla určena pro široký rozchod. Celkem bylo do ČSSR dodáno 601 kusů lokomotiv (599 ks pro ČSD, lokomotivy T 679.5026 pro VSŽ Košice a T 679.5027 pro Elektrárnu Vojany). Stroje měly evidenční čísla 001–353, dále 355–374 a 400–600. Čísla 375 až 399 byla rezervována pro stroje dodané na rozchod 1 524 mm (T 679.5001 – 5025). Nová evidenční čísla obdržely lokomotivy po změně na normální rozchod (1 435 mm), č. 354 však nikdy nebylo obsazeno.

Celkový počet lokomotiv řady T679 (v provedení T 679.1 i T 679.5) u tehdejších ČSD dosáhl v roce 1979 úctyhodných 599 kusů. Tato lokomotivní řada se tak nakrátko stala historicky nejpočetnějším hnacím vozidlem ČSD vůbec. Až v roce 1981 toto číslo překonal motorový vůz řady M152, jehož bylo postupně dodáno 680 kusů,[2] a který si tak své prvenství udržel nejen do rozdělení ČSD po zániku československé federace, nýbrž i řadu let poté u nástupnických ČD a ŽSR.

Konstrukce

Spalovací motor
Spalovací motor 14 D 40

Lokomotivy měly dvoudobý vznětový motor typového označení 14 D 40. Jedná se o přeplňovaný dvoudobý dvanáctiválec se stojatými, vidlicově uspořádanými válci (dvě řady válců uspořádané ve tvaru písmene V). V pracovní cyklu motoru probíhá tzv. souproudý výplach válce.

První dodané lokomotivy nebyly vybaveny dostatečným tlumičem výfuku. Hluk spalovacího motoru (SM) bylo slyšet až několik kilometrů od trati. Nový tlumič byl dosazen až od 113. vyrobeného kusu a výkon motoru tak poklesl o cca 50 koní (z 2 000 k na 1 950 k). SM je přeplňován třemi dmychadly, z toho dvě postranní jsou poháněná výfukovými plyny (turbodmychadla). Prostřední, poháněné mechanickým převodem od SM je Rootsova typu („piškotové“) a slouží pro vytvoření přetlaku v karteru při startu SM. Vrtání válců je 230 mm, zdvih pístů 300 mm. Vstřik paliva je přímý, chlazení SM je vodní a zčásti také vzduchové – plnícím vzduchem. Pomaluběžný motor má při zdvihovém objemu 150,6 l jmenovitý výkon 1 470 kW (2 000 k) při 750 ot./min. Přenos výkonu je elektrický stejnosměrný a při volnoběžných otáčkách ukazuje ručka otáčkoměru (je umístěn ve strojovně přímo na motoru) hodnotu 400 ot./min. Motor je hlučný a vykazuje vysokou kouřivost. Stanoviště strojvedoucího bylo ale velmi dobře odhlučněno a vibrace na stanovišti byly minimální. Spotřeba nafty je při porovnání se čtyřdobým SM vyšší. Lokomotiva má nádrž na 3 900 l nafty, spotřeba v provozu dosahuje až 340 l/100 km.

Brzdové systémy
Stanoviště strojvedoucího

Lokomotiva je vybavena ruční brzdou, která slouží k zajištění odstaveného stroje a působí na dvě dvojkolí přilehlého podvozku, dále pak samočinnou tlakovzdušnou brzdou (tzv. „průběžná“ nebo „vlaková“ brzda, která slouží k ovládání brzd všech vozidel vlakové soupravy, zapojených na průběžné vzduchové potrubí). Je ovládána brzdičem typu ŠKODA N/O (nebo později pak DAKO BS2) z řídícího stanoviště, a přímočinnou brzdou (tzv. „přídavná“ brzda ovládaná třípolohovým kohoutem, později pak brzdičem DAKO BP). Tato brzda působí jen na dvojkolí lokomotivy) Všechny nápravy jsou brzděny oboustranně špalíkovou brzdou.

Elektrická část

Každý ze dvou podvozků má tři stejnosměrné čtyřpólové tlapové motory typu ED 107 po 212 kW. Ty jsou napájeny stejnosměrným trakčním generátorem GP 312 o výkonu až 1270kW (trakční výkon cca 1750 koní), který zajišťuje i spouštění spalovacího motoru. Volantový řídicí kontrolér slouží k řazení 15 jízdních stupňů. Regulaci buzení trakčního generátoru zajišťoval amplistat (magnetický zesilovač), který kombinoval následující čtyři vinutí:

  • zadávací (od tachogenerátoru otáček)
  • řídící (od selektivního členu, sledujícího napětí a proud v trakčním obvodu)
  • regulační (od regulátoru otáček)
  • stabilizační (zpětnovazební od budiče)

Střídavý proud pro amplistat dodával synchronní budič přes rozdělovací transformátor. Ten zároveň sloužil pro napájení obou transduktorů snímačů proudu a napětí generátoru.

Vytápění vlaku

Lokomotivy nejsou vybaveny zařízením pro vytápění vlakové soupravy; pokud se tyto lokomotivy používaly v osobní dopravě, byly v zimním období řazeny do souprav vytápěcí vozy.[3]

Provoz
Lokomotiva 781.600 v Lužné u Rakovníka
Vyřazený Sergej v České Třebové

Těžké, výkonné lokomotivy byly v provozu velmi oblíbené, zvlášť pro svoji spolehlivost. Vysloužily přezdívku Sergej, v NDR Taigatrommel (bubny tajgy). Jejich SM byl sice hlučný, vykazoval vysokou kouřivost, vyšší spotřebu paliva a výrazně vyšší spotřebu motorového oleje (ta je dána konstrukcí motoru s dvoudobým pracovním cyklem), ale stanoviště lokomotivní čety bylo velmi dobře odhlučněno a to i z hlediska vibrací. Problémy se vyskytovaly s účinky stroje na trať (kolejnice a traťový svršek). Souvisí to s uspořádáním pojezdu a týká se to do jisté míry všech lokomotiv s třínápravovými podvozky. U „Sergejů“ se specifický problém projevil na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Početná lokomotivní řada se rozšířila v provozu na všechny tratě ČSD, kde to dovolila „skupina přechodnosti“ hnacího vozidla (HV). HV byla rozdělena do několika skupin přechodnosti podle toho, jaké silové účinky měl jejich provoz na železniční trať - kolejnice, pražce, štěrkové lože tj. „železniční svršek“ a také na „železniční spodek“ - podloží a stavby v tělese trati - např. mostní konstrukce. Lokomotiva řady 781 má třínápravové podvozky s poměrně velkým rozvorem krajních náprav a nápravy mají klasické rozsochové vedení. S ohledem na vlastnosti pojezdu byl Sergej zařazen do skupiny HV se zvýšenými účinky příčných sil na traťový svršek. Při provozu lokomotivy se projevilo zvýšené opotřebení (obrus, otěr) na hlavách kolejnic v pojížděných obloucích a s tím přímo souviselo i opotřebení obručí kol lokomotiv. Jízdní plocha obruče musí z důvodu bezpečnosti přesně zachovat předepsaný geometrický profil. Ten se po překročení přípustné tolerance upravuje soustružením. (Využíval se tzv. podúrovňový soustruh - vše probíhalo bez demontáže dvojkolí z podvozku, k obrábění se využívala hnací síla trakčního elektromotoru lokomotivy. Výpadek stroje v provozu se tak zkrátil na minimum, v praxi často méně než 24 hodin. Vyvazovací oprava s demontáží nápravy z podvozku byla vždy násobně delší. V té době se u lokomotiv začal zvýšenou měrou projevovat problém - vyšinutí vodícího dvojkolí (první dvojkolí stroje ve směru jízdy) v oblouku. Problém byl dlouhodobě sledován, ale vliv popsané technologie na nehody v provozu se neprokázal (podezření, domněnka: podúrovňový soustruh-nevyhovující povrchová úprava/drsnost jízdní plochy po soustružení - kolo/jeho zvýšená vnitřní hrana/ „nákolek“ v oblouku stoupá po hraně kolejnice, až dojde k vyšinutí).

Dlouhodobé sledování pak odhalilo příčinu. Sousedící nápravy v podvozku jsou navzájem provahadlovány pro rovnoměrné rozložení hmotnosti na dvojkolí. Docházelo k zadírání v uložení vahadla. Vahadlo spočívalo na „hříbečku“ na horní straně ložiskového domku nápravového ložiska. Chybějící mazání způsobilo zadírání vahadla v kyvném uložení, tím byla narušena jeho funkce přenášení sil, a tak docházelo k nebezpečnému odlehčení vodícího dvojkolí. Kolo první nápravy na vnější straně pojížděného oblouku je navíc odlehčeno také vlivem převýšení kolejnice na vnější straně oblouku. Při pomalém průjezdu, kdy na vozidla působí menší odstředivá síla, se těžiště vozidla posune směrem k vnitřnímu kolejnicovému pásu a tam pak spočívá větší část hmotnosti - hmotnost není rovnoměrně rozložena na levé a pravé kolo nápravy.

Modernizace

Zatímco v Česku a na Slovensku byly lokomotivy (až na jednotlivé kusy) zrušeny, MÁV v Maďarsku dal své M62 modernizovat. Byl vyměněn původní motor za modernější Caterpillar, osazen moderní řídící pult ve stylu Siemens, elektronické řízení a automatická regulace rychlosti (ARR). Stanoviště jsou vybavena i klimatizací. Lokomotivy se nadále používají ve vozbě nákladních vlaků. Nové motory Caterpillar jsou však problémové, došlo i ke zlomení pístových tyčí, které následně prorazily blok motoru. Podle vyjádření strojvedoucích, české 755 s podobným motorem Caterpillar, takový problém neměly.[zdroj?!]

Historické lokomotivy

Odkazy

Reference
  1. JANČAR, Rosťa. Hlučné sovětské lokomotivy „sergej“ lidé nenáviděli, dnes jsou ikonou. Technet.cz [online]. 2016-03-18 [cit. 2021-02-01]. Dostupné online.
  2. Atlas vozidel ŽM, díl 2. Motorové lokomotivy ČD, ŽSSK a průmyslu. M-Presse s.r.o., Zlín, rok vydání 2002, str. 173
  3. Vytápěcí vozy ČSD na kirow.wz.cz Archivováno 25. 4. 2009 na Wayback Machine

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.