Lokomotiva 709

Myšlenka konstrukce nového typu malé dvounápravové posunovací lokomotivy pochází již z poloviny 80. let, kdy byly vyráběny obdobné lokomotivy renomovanými západními firmami jako např. Bombardier, Voith a dalšími. Vzhledem k plným výrobním kapacitám ČKD však byla realizaci tohoto projektu dána zelená až po změně poměrů v roce 1989, kdy se navíc naskytla možnost využití dovezených zahraničních komponentů, které by kvalitu a celkovou technickou úroveň lokomotiv ještě pozvedly. Nová lokomotiva měla při pouze dvounápravovém uspořádání, kompaktních rozměrech (délka necelých 10 000 mm) a výkonu motoru okolo 300–350 kW nahradit nehospodárné čtyřnápravové lokomotivy řad 721, 740 a 742 na pozicích, kde byly příliš výkonné a nehodily se na ně. Projektovány byly dvě varianty – jedna s použitým tuzemským motorem Liaz 6Z 135T (pracovně označená T 239.0) a druhá s motorem MTU 8V 183 TE 12 od firmy Mercedes-Benz (označená T 239.1). Do výroby se nakonec dostala jen druhá varianta, a to už pod novým označením 709.5. Výroba prvních lokomotiv začala v roce 1993.

Lokomotiva řady 709 firmy Czech Coal Services

Lokomotiva řady 709.5 je dvounápravová, kapotová s věžovou kabinou strojvedoucího, oddělující dva nestejně velké představky. V předním (větším) představku je umístěn spalovací motor, spojený s trakčním alternátorem ČKD TA 612, usměrňovač a ventilátor chlazení. V zadním představku jsou pak pomocné pohony, kompresor a další zařízení. Elektrický přenos výkonu je střídavě-stejnosměrný, trakční alternátor napájí přes usměrňovač dvojici trakčních motorů TE 019, uložených v rámu lokomotivy. Lokomotiva je vybavena výkonnou elektrodynamickou brzdou, pracující buď ve spádovém, nebo zastavovacím režimu. Konstrukce EDB byla v ČKD postupně zdokonalována (poprvé byla použita na strojích typu ČME3^T na export do SSSR) a do těchto lokomotiv se dostala její vylepšená verze, použitá už na předchozích menších lokomotivách řady 704.

Jeden z vítkovických strojů typu 709.5 po boku větších lokomotiv řad 729 a 740

První série čítající 14 kusů byla vyrobena mezi lety 1993–1994 a lokomotivy byly dodány do ostravských provozů Vítkovických železáren a Nové Huti (dnes ArcelorMittal) a na Mostecko, konkrétně do provozu MUS v Komořanech. I přes svůj relativně malý výkon lokomotivy přesvědčily vynikajícími trakčními vlastnostmi a velmi dobrou ovladatelností, danou malou délkou a jednoduchostí obsluhy. Na mnoha výkonech dokázaly nahradit mnohem větší stroje (někde dokonce i šestinápravové lokomotivy řady 770 s trojnásobným výkonem). Objednány byly další stroje a do roku 1996 bylo celkem vyrobeno 35 kusů, z čehož šest lokomotiv odebraly Východoslovenské železiarne v Košicích. Kromě těchto strojů byly vyrobeny dvě lokomotivy mimo českou číselnou sérii – stroj T 239-S01, dodaný firmě EMS Chemie v Domatu ve Švýcarsku,[1] a T 239-U, která byla upravena pro americký trh a předváděna v Chicagu. Po čase však byla odstavena a její další osud není znám. Přestože na většině výkonů dokázaly tyto malé a úsporné lokomotivy nahradit mnohem větší stroje (často i při méně než poloviční spotřebě nafty), dále výroba nepokračovala. K těmto lokomotivám se však ČKD ještě jednou vrátila, a to v podobě řady 709.6.

Dvě z českých lokomotiv byly později zkoušeny v Srbsku (konkrétně na posunu na nádraží v Bělehradě), kam byly po úspěšném testování i prodány.[2] Mostecké lokomotivy připadly po privatizaci MUS nástupnické společnosti Czech Coal a po roce 2010 k vyčleněné servisní a dopravní divizi Coal Services. Na Ostravsku slouží lokomotivy v prakticky nezměněných podmínkách dodnes, na některé z nich ale byla dosazena radiostanice Theimeg, umožňující dálkové řízení lokomotivy pomocí speciálního ovladače. Tímto bylo možné sloučit funkci strojvedoucího a posunovače do jedné osoby a ušetřit tak pracovní sílu v provozu.