Levínská vrchovina

Levínská vrchovina tvoří reliéf území o rozloze zhruba 40 km² mezi Stolovými horami na severu a Orlickými horami na jihu.

Současná geomorfologie nerozlišuje v Levínské vrchovině žádné podokrsky, avšak historické německé prameny (viz reference), které ji jako ucelenou regionální jednotku neuvádějí, rozlišují její část na levém břehu (Tassauer Berge/Tasovské hory) říčky Klikawy (něm. Schnelle, česky Střela) a část na břehu pravém (Ratschengebirge - někdy zahrnující i Dörnikauer Berge/Darnkowskie Wzgórza vč. jejich severní části za údolím Chudobského potoka). Protože v důsledku druhé světové války došlo k téměř úplné výměně obyvatelstva, původní německá a česká jména často neodpovídají pozdějším polským.[2] Nejpodrobnější jsou historické německé prameny. Levínská vrchovina vytváří sice nižší, ale neodmyslitelnou a malebnou součást panorámatu Podorlicka (středních Sudet).

Na jihu sousedí a částečně je totožná s Olešnickým hřbetem Orlických hor, Dobřanskou a Dobrošovskou vrchovinou (podokrsky Sedloňovské vrchoviny) a severním výběžkem Bohdašínské vrchoviny (podokrsek Ohnišovské pahorkatiny) na české straně. Celá tato část se dříve nazývala Tassauer Berge (česky Tasovské hory: podle vesničky Tassau, dnes polsky Taszów, česky Tasov). Toto jméno zachovává vrch Taszowskie Górki (670 m n. m.) na sever od Tasova. Na severozápadě jejich hřbet klesá ke státní hranici mezi Bělovsem a Slaným (polsky Słone, něm. Schlaney/Schnellau, od r. 1962 část Chudoby/Kudowa-Zdrój) u ústí Střely do Metuje. Východní hranice vrchoviny protíná průsmyk Polskie Wrota (německy Hummelpass)  a západní prochází Chudobskou sníženinou. Tato jižní část zasahuje na území České republiky nad obce Olešnice v Orlických horách, Borová, Česká Čermná, Dobrošov (od východu) a severní část Bělovse (část Náchoda). Na východ od Olešnice v Orlických horách dosahuje své největší výšky na české straně u jedné z několika kót Hraničního lesa (843 m n. m.), který je také nejvyšším vrcholem celé Levínské vrchoviny.

Zajímavější v turistickém ohledu je severní část. Tam dosahuje vrchovina své největší nadmořské výšky horským hřbetem, jenž vrcholí horou Grodczyn  (německy Ratschenberg, 803 m n. m.) Podle lidové tradice stál na vrcholu hrad, který byl údajně r. 1428 zničen husity. Odtud pramení zřejmě české jméno vrchu Hradiště (v německém přepisu Hradisce nebo také Hradisch).[3] Pro Ratschenberg (Grodczyn) a okolní vrchy se také používalo společné německé jméno Ratschengebirge[4], které se vztahovalo i na níže uvedenou Drnkovskou vrchovinu. Velmi nápadným útvarem v této jihovýchodní části vrchoviny je Homole (polsky Gomoła, německy Hummelberg – 733 m n. m.) se zbytky stejnojmenného hradu.

Na severozápadě a severu od údolí stoupajícího z Jeleniówa k Darnkówu a Kulinu Kłodzkému se nachází další součást Levínské vrchoviny, totiž Drnkovská vrchovina (polsky Darnkowskie Wzgórza, německy Dörnikauer Berge) s nejvýraznějšími vrcholy Krucza Kopa/Rabenkuppe (722 m n. m.) a Czarna Kopa/Schwarze Kuppe (741 m n. m.), zatímco na severu za údolím Chudobského potoka (Kudowski potok) je nejvyšší kótou Lelkowa Góra (něm. Ingwerberg, 736 m n. m.). Na jihovýchodní straně Drnkovského údolí jsou vrcholy Cisowa Góra (723 m n. m.), Średnia Kopa (něm. Mittelkuppe 746 m n. m.) a dále Czech (702 m n. m.) a Lech (739 m n. m.), přes něž Drnkovská vrchovina pozvolna klesá do Dušnické sníženiny.

U města Duszniki Zdrój se sbíhají hřbety Tasovských hor s vrcholy Długa Góra (680 m n. m.), Gajowa (něm. Hamberg - 700 m n. m.) a v samém městě Miejska Górka (něm. Huthberg - 609 m n. m.), hřbet Grodczynu východně od Homole s vrcholem Wroniawa (něm. Krähenberg - 662 m n. m.) a skupina Drnkovské vrchoviny s vrcholy Góra Ceglana (606 m n. m.) a Karwiec (Heerdeberg - 611 m n. m.). Až k městu Sczytna se pak Drnkovská vrchovina snižuje s kótami Kokocko (něm. Reiterhübel - 547 m n. m.) a Chłopska Góra (526 m n. m.)

Na severozápadě Drnkovská vrchovina, tvořená metamorfovanými horninami (ruly, svor) pravděpodobně prekambrického stáří tzv. stroňské skupiny,[5] sahá až ke Stroužnému (Pstrążna), horní části Čermné (Czermna) a zadní části Chudoby.[6] Tak se u Čermné dotýká i bukovinské části Jestřebích hor vrcholy Pstrążnica (627 m n. m.), Lisiak (dříve něm. Große Daufalka nebo též Fuchsberg, 617 m n. m.) a Mały Lisiak (dříve něm. Kleine Daufalka, 545 m n. m.) nad českou osadou Mokřiny (součást Žďárek - tady vrchovina okrajově zasahuje na území České republiky).

V soupise jsou uvedeny vrcholy bez ohledu na státní hranice s využitím zdrojů mapy.cz a geoportal.cuzk.cz; v části Tasovské hory je omezení Levínské vrchoviny jen na polské území z hlediska fyzické geografie nelogické, pro úplnost jsou proto uvedeny i vrcholy ležící na české straně hranice.

Pozn.: v tabulce jsou uvedeny ty vrcholy, u nichž byl ve výše uvedených zdrojích zjištěn název.

Průsmykem Polskie Wrota prochází rozvodí mezi úmořím Baltského a Severního moře; větší část Levínské vrchoviny odvodňuje říčka Střela (polsky Klikawa) do Metuje. Jen malá část vod je odváděna do řeky Bystrzyca Dusznicka (Odra - Baltské moře).

Kudowa-Zdrój, Duszniki-Zdrój, Lewin Kłodzki, Jerzykowice Wielkie, Darnków, Dańczów, Taszów, Kulin

Vrchovinou vedou tyto turistické značky:

• – červená z Chudoby do Dušník
• – modrá z Levínu na Homoli
• – modrá z Kulína do Dańczowa
• – zelená ze Zelence do Levína

• Kudowa-Zdrój (česky Chudoba nebo také Lázně Chudoba) – lázeňský park, sanatorium, kaple na vrchu Wzgórze Kaplicne
• Duszniki-Zdrój (česky Dušníky, německy Bad Reinerz) – lázně, v létě se tam koná Chopinovský festival
• ruiny hradu Homole na stejnojmenné hoře
• Dańczów – dřevěná zvonice z roku 1849
• Brzozowie (česky Březová, německy Brzesowie) – barokní kostel Petra a Pavla z roku 1400
• na české straně opevnění na Dobrošově
• Kulin (česky Hrdloňov, německy Keilendorf) – dřevěné chalupy z 19. století
• Lewin Kłodzki (česky Levín, německy Lewin) – ulice Lasek Miejski – barokní kaple sv. Jana Nepomuckého z 1. poloviny 18. století, hora Kalvárie s kaplemi z roku 1894, dřevěné domy z konce 19. století
• Lewin Kłodzki – na náměstí Mariánský sloup z r. 1687, kostel Sv. Archanděla Michaela z r. 1560, původně renesanční, v roce 1697 barokní přestavba, kamenný železniční viadukt vysoký 27 metrů z roku 1906, projektovaný italskými inženýry

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wzgórza Lewińskie na polské Wikipedii.

• 
  Pohled z vyhlídky na Krucza Kopa: nejdále Vrchmezí (Orlické hory), blíže vlevo hřbet Grodzcynu (803 m n. m.) s vrcholem vlevo, před ním vlevo Średnia Kopa (746 m n. m.) a před ní sluncem osvícená planina vedoucí k zalesněnému vrcholu Cisowa Góra (723 m n. m.)
• 
  Drnkovské údolí (Darnków, Dörnikauer Tal) pod vyhlídkou na Krucza Kopa v Levínské vrchovině: táhne se zprava doleva, pohled na boční údolíčko směrem na Kociolek
• 
  Jeden z kamenitých vrcholů na Krucza Kopa (Rabenkoppe, Krkavčí kupa/vrch)
• 
  Kříž na vyhlídce na Krucza Kopa nad Drnkovským údolím - vyhlídka se německy nazývala Rabenstein (Krkavčí kámen)
• 
  Zalesněný vrch Opalona (něm. Herren-Brände, 680 m n. m.) v Levínské vrchovině (Darnkowskie Wzgórza)
• 
  Na obzoru hraniční údolí mezi Prasečím hřbetem Hronovské kotliny (Świni Grzbiet/Schweinsrücken) vlevo a vrchem Miechy vpravo (517 m n. m.) v Levínské vrchovině (Horní Chudoba/Kudowa Górna)
• 
  Les na úbočí vrchu Skowron (něm. Lerchenberg, 640 m n. m.; Darnkowskie Wzgórza)
• 
  Tasovské hory/Tassauer Berge jako jižní součást Levínské vrchoviny, pod Vrchmezím od průsmyku Polskie Wrota doprava (na východ); záběr z Jestřebích hor (nad Jírovou horou)
• 
  Panorama střední části Levínské vrchoviny s popisky vrcholů
• 
  Vrch Pstrążnica 627 m n. m. (uprostřed vpravo) nad obcí Pstrążna, vlevo vrch označovaný v pruských mapách 19. století jako Grosse Brusnice
• 
  Ve středním plánu Černý les = závěr severní části Levinské vrchoviny mezi údolími Mokřinského a Strouženského potoka, de facto společný západní výběžek vrchů Pstrążnica a Mały Lisiak