Žďárky

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1415. Žďárky jsou uvedeny v privilegiu majitele náchodského panství Albrechta Václava Smiřického z roku 1612 jako jedna ze vsí, v jejichž panské hospodě se smí čepovat náchodské pivo.[3] Pří úpravě hranice hradecké diecéze po ztrátě Kladska (1742) byly Žďárky roku 1780 vyčleněny z farnosti v Německé Čermné (od 1945 Czermna) a spolu s Malou Čermnou zařazeny pod správu náchodského děkanství. Když r. 1786 vznikla samostatná farnost v Hronově, přešly obě vsi pod její přímou správu.[4] Poté, co r. 1792 koupil náchodské panství Petr Biron, vévoda Kuronský a Zaháňský (poprvé v Náchodě 1796), podnikl řadu osvícených kroků, mj. založil školy v řadě vesnic včetně Žďárek.[5]

V letech 1800–1922 se při státní hranici pod vsí Stroužným (na kladské straně) těžilo uhlí zejména pro potřeby okolních obcí včetně Hronova; místní obyvatelé pokračovali v kutání načerno pro vlastní potřebu ještě kolem r. 1950.[6]

V době pobělohorské během slezských válek emigrovaly z náboženských důvodů celé rodiny, a to pod ochranou vojska pruského krále Fridricha II. Velikého. Hromadnou emigraci evangelíků organizoval v roce 1742 Jan Liberda a zprostředkoval ji generál Christoph Wilhelm von Kalckstein. V Čechách zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, domovní prohlídky prováděné duchovními i světskými úředníky, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků, násilné odvody na vojnu a fyzické tresty.[7] Číst nebo vlastnit bratrskou Bibli kralickou, která byla na indexu, bylo trestné.[8] Místodržitelský patent, vydaný dne 29. ledna 1726, zpřísnil tresty pro usvědčené „kacíře“ a to od jednoho roku nucených prací až po trest smrti. Rodičům protestantů mohly být odebrány děti a předány do péče katolickým opatrovníkům. Ze Žďárek pocházeli prokazatelně tito exulanti:[9]

• Marie Kubečková (otec Jan, Žďárky). Vdávala se 17.1. 1773 v Husinci za Daniela Černého z Černilova. Zemřela 26.1.1814 v Husinci ve stáří 78 let.
• Lidmila, vdova po Janu Vavřínovi ze Střelína, původem Malinová ze Žďárek, se ve věku 42 let dne 24.11.1773 v Husinci znovu vdala za Jana Jelínka, zakladatele české osady Nové Poděbrady.
• Karel Holub (*1752 ve Žďárkách, syn Jiříkův) se 31.10.1777 v Husinci oženil s Dorotou Houšťkovou (otec Jakub, Stroužné). Karel Holub byl v r. 1799 konšelem v Poděbradech, kde žil s početnou rodinou (Prostřední Poděbrady), zemřel 10. 8. 1806, jeho manželka zemřela dva dny poté.

Nejdostupnější informace jsou v knihách Edity Štěříkové (včetně zdrojů a údajů z matrik). Ne všechny zahraniční archivy byly probádány. Potomci exulantů žijí v Německu, USA, Kanadě, Austrálii i jinde, někteří byli do Čech repatriováni z Polska, protože po druhé světové válce Polsko ze země vyhnalo všechny národnostní menšiny.[10]

V roce 1869 měla obec Žďárky 859 obyvatel;[11] v roce 1900 zde žilo 915 obyv. českých, 9 německých;[12] 577 obyv. v roce 1950, 462 v roce 1970 a 501 v roce 1980.[11]

• Bartoňovy jasany, skupina památných stromů

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Žďárky na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Žďárka v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Žďárky v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)