Franz Lehár

Lehár se narodil v severní části města Komárom v Rakousko-Uhersku (dnes slovenské Komárno) jako nejstarší syn kapelníka rakousko-uherské armády Franze Lehára staršího. Jeho pradědeček Jan (*1782) pocházel z Brníčka u Zábřeha na Moravě a v roce 1804 se přiženil do Šumvaldu u Uničova, moravské (českojazyčné) vesnice. Zde se narodil i jeho dědeček Josef (1810) a otec František (1838). Jeho matka Christine rozená Neubrandtová byla Maďarka, jejíž otec pocházel z rodiny pomaďarštěných přistěhovalců z Meklenburska. Lehár sám vyrůstal v maďarském prostředí, což ho, spolu s výchovou jeho matky, vedlo k tomu, že se cítil být Maďarem.

Studoval na Pražské konzervatoři housle u Antonína Bennewitze, teorii u Josefa Foerstera a skladbu u Antonína Dvořáka, poté, co se soukromě vzdělával u Zdenka Fibicha. Když Antonín Dvořák v roce 1887 viděl dvě Lehárovy skladby, prohlásil: „Housle pověste na hřebík a věnujte se raději komponování.“[2] V podobném smyslu se později vyjádřil také Johannes Brahms a doporučil jej k prof. Mandyczewskému.“[3]

Po absolutoriu v roce 1899 se připojil k orchestru svého otce ve Vídni, kde působil jako asistent kapelníka. V roce 1902 se stal dirigentem v historickém Vídeňském divadle, kde se ještě v listopadu téhož roku hrála jeho opereta Vídeňské ženy.

Věnoval se především komponování operet. Jeho nejznámějším a nejúspěšnějším dílem je opereta Veselá vdova (Die lustige Witwe), ale skládal též sonáty, symfonické básně, pochody a mnoho valčíků – nejpopulárnějším se stal Gold und Silber (Zlato a stříbro), složený pro kněžnu Paulinu Metternichovou na ples „Zlato a stříbro“ v lednu 1902, některé z nich byly vybrány z jeho slavných operet.

Lehár byl též spojován s operetním tenorem Richardem Tauberem, který zpíval v mnoha jeho operetách, počínaje Frasquitou (1922), ve které Lehár znovu objevil poválečný styl. Mezi lety 1925 až 1934 napsal šest operet, určených speciálně pro Tauberův hlas.

V roce 1935 se rozhodl založit svoje vlastní vydavatelství, Glocken-Verlag („Vydavatelství u zvonu“), aby si zajistil maximální kontrolu svých autorských práv.

Zemřel v roce 1948 v Bad Ischlu blízko Salcburku, kde je i pohřben.

• V roce 1940 mu bylo uděleno čestné občanství města Šoproně.
• I přes rozdílnost díla s Wagnerem, spojovaným s nacisty, líbilo se Lehárovo dílo Hitlerovi, který jej ocenil Goethovou medailí. Lehár měl za ženu Židovku a jeho přítel, někdejší libretista Fritz Löhner, byl zabit v koncentračním táboře Auschwitz-III.
• Ve městě Leidsche Rijn, Utrecht, Holandsko, je po Lehárovi pojmenována ulice.