Lebensborn

Lebensborn, plným názvem Lebensborn e. V. (eingetragener Verein, zapsaný spolek), byl v nacistické Třetí říši vládou podporovaný spolek, jehož cílem bylo na základě nacistické ideologie o rasové hygieně (nacistická eugenika) zvýšit počet árijských dětí. Cíle mělo být dosaženo prostřednictvím anonymních porodů a následného nabídnutí dětí (včetně těch pocházejících z mimomanželských svazků) k adopci, a to zejména příslušníkům SS. Tyto děti měly zalidnit prostor vyprázdněný po vyhlazení či odsunu původního obyvatelstva. Program byl založen Heinrichem Himmlerem 12. prosince 1935.

Lebensborn
Právní formaspolek
Založeno12. prosince 1935
Zánik1945
ŘeditelHeinrich Himmler
AdresaMnichov, Německo
Další informace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Sestra v domově Lebensbornu
Křest Árijského života

Norimberským soudem za projekt Lebensborn byli obžalování vedoucí organizace Max Sollmann, jeho zástupkyně Inge Viermetz a hlavní lékař Gregor Ebner. Všichni byli zproštěni viny.

Název

Lebensborn znamená starohornoněmecky Pramen života; Leben znamená i v dnešní němčině život; slovo Born je dodnes dochováno (případně ve své starší podobě -bronn) v některých místních názvech (Paderborn; Heilbronn) a znamená studna, pramen, zdroj.

Cíl

Cílem programu Lebensborn bylo zalidnit Třetí říši čistokrevnými Árijci. Životní prostor pro novou populaci chtěli nacisté získávat na východě (Drang nach Osten) na úkor Slovanů, ale i Židů a dalších etnických skupin žijících jako autochtonní obyvatelstvo převážně na východě Evropy. Kromě odsunu původního obyvatelstva se využívalo i hromadné vyhlazování v koncentračních táborech a vyhlazovacích táborech, tedy genocida.

Porodnice Lebensborn

Porodnice byly po celé Němci okupované Evropě. Nejvíce dětí (asi 10 tisíc) se narodilo v Norsku, kde bylo 9 porodnic. Další byly v Holandsku, Dánsku ale také ve Francii (zámek Lamorlaye), v Belgii (zámek Wégimont), v Rakousku (sanatorium Wienerwald). Na konci války našli Američané v německém Steinhöringu skoro tři stovky opuštěných malých dětí, v Čechách tento program probíhal na zámku ve Veltrusech.[1] S programem Lebensborn byl spojen také osud několika dětí z vypálených Lidic a Ležáků. Ty, které byly shledány vhodnými pro germanizaci, byly převezeny do Německa a předány do péče pěstounů.[2][3]

Odkaz v kultuře

Inspirace programem Lebensborn se objevuje v knize Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále.

Film Der Lebensborn – Pramen života natočený v režii Milana Cieslara podle námětu a scénáře Vladimíra Körnera prohlubuje mýty vzniklé v 50. a 60. letech 20. století a na podkladu skutečně fungujícího domova pro nastávající matky rozvíjí příběh, který má se skutečným programem Lebensborn jen máloco společného.

Odkazy

Reference
  1. KUNCOVÁ, Monika. 85 let Lebensbornu. Česká stopa. Novinky.cz [online]. 2020-12-27 [cit. 2020-12-30]. Dostupné online.
  2. Populační politika a nacionální socialismus v Protektorátu Čechy a Morava [online]. Památník Lidice [cit. 2020-12-30]. Dostupné online.
  3. BIBEN, Martin; GAZDÍK, Jan. Sestry, které přežily Ležáky, vyrůstaly jako Camilla a Rosemarie.. aktualne.cz [online]. 2017-09-03 [cit. 2020-12-30]. Dostupné online.

Literatura
  • ILTIS. „Lebensborn - eingeschriebener Verein“ - „Zdroj života - zaps. spol.“. Věstník Židovské obce náboženské v Praze. 27. říjen 1950, roč. XII., čís. 43, s. 497–498.
  • Porodnice třetí říše [TV dokument]. Francie, 2013, 52 min. ČT2 7. 8. 2017 20.00 hod. [Orig.: Les Pouponnières du IIIe Reich].
  • Pramen života [Film]. Česko, 2000, 107 min csfd.cz.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.