Laurenz Hafenrichter

Narodil se 19. listopadu 1822 v obci Fleißen (dnes Plesná) u Chebu[3] jako syn mlynáře.[1] Absolvoval chebské gymnázium s výborným prospěchem a po maturitě pokračoval v bohosloveckých studiích v Praze. Na kněze byl vysvěcen 23. listopadu 1845.[3]

Nejprve působil jako kaplan ve Žluticích. V letech 1852 až 1856 vyučoval náboženství, ale také aritmetiku a geometrii na gymnáziu v Chebu. Roku 1856 se přestěhoval do Prahy, kde pracoval jako středoškolský profesor – katecheta nejprve na malostranském (1856–1874), později na novoměstském gymnáziu (1874–1890).[3][4]

V 70. letech 19. století byl přijat za kanovníka v kolegiální kapitule Všech svatých na Pražském hradě.[3] V roce 1882 tam byl jmenován děkanem[5] a roku 1894 proboštem.[6]

Zapojil se i do politického života. 20. března 1880 byl spolu s několika dalšími zvolen v doplňovací volbě za poslance českého zemského sněmu (volební období 1878–83),[7] kde zastupoval Stranu ústavověrného velkostatku[8] v kurii nesvěřeneckých velkostatků.[7] Ve sněmu zasedal do roku 1883, kdy ve volbách zvítězil český kandidát.[8]

Zastával řadu církevních funkcí — například roku 1862 získal (jako katecheta) expositorium canonicale[9] a 1873 byl jmenován arcibiskupským notářem.[10] Vedle toho byl konsistorním radou a náměstkem starosty Společnosti svatého Bonifáce při pražské arcidiecézi.[3][11]

Jeho činnost byla široce oceňovaná, zejména v sudetoněmeckých a církevních kruzích. Německojazyčný tisk ho chválil jako příkladného německého kněze, který nikdy nezapomněl na rodné Chebsko.[3] Roku 1891 mu císař udělil rytířský kříž Řádu Františka Josefa.[12] V listopadu 1895 slavil padesáté výročí kněžského svěcení; při té příležitosti byl pozván na audienci k papeži Lvu XIII. do Říma.[13] Papež ho jmenoval komořím (papstlicher Hausprälat)[13] a zplnomocnil ho udělovat apoštolské požehnání.[14]

Laurenz Hafenrichter zemřel v noci na 5. března 1898 ve svém bytě v Praze-Malé Straně v Josefské ulici.[8] Zádušní mše, celebrovaná kardinálem Františkem Schönbornem, se konala v malostranském kostele sv. Tomáše za účasti řady představitelů katolické církve a pražských německých gymnázií. Pohřben byl na Vyšehradě.[15]

Byl autorem německojazyčné učebnice katolické liturgiky pro studenty gymnázií — Liturgik, oder, Erklärung der gottesdienstlichen Handlungen der katholischen Kirche (1869).[16]

• Bratr Franz Hafenrichter[3] (1805–1877) se rovněž stal knězem a působil jako děkan v Hroznětíně.[17] V závěti vložil 1000 zlatých do „Studentského nadání P. Františka Hafenrichtera“, které z čistého výtěžku udělovalo stipendium vždy jednomu studentu katolického náboženství ročně ve výši 110 zlatých. Určeno bylo především pro studenty z řad jeho příbuzenstva, jinak pro „jiného hodného žáka“ chebského gymnázia. Vykonavatelem určil Laurenze Hafenrichtera.[18]