Larisa Neilandová

Do profesionálního tenisu vstoupila v roce 1983. V sezóně 1984 jako kvalifikantka dosáhla na třetí kolo French Open, které se stalo jejím nejlepším výsledkem na pařížské antuce. Finále dvouhry si zahrála na Ameritech Cupu 1989 v Chicagu, kde ji porazila Zina Garrisonová.

V sezóně 1988 se poprvé probojovala do finále čtyřhry na grandslamu. S krajankou Natašou Zverevovou ve wimbledonském boji o titul podlehly argentinsko-německému páru Gabriela Sabatini a Steffi Grafová. Následující rok 1989 již se Zverevou získala premiérový grandslam, když na French Open oplatily sovětské hráčky porážku Sabatiniové a Grafové ve dvou sadách.

V sezóně 1991 si opět se Zverevovou připsala vítězství na wimbledonské trávě a ukončila s ní vzájemnou spolupráci. Další stabilní partnerkou se stala česká deblistka Jana Novotná, se kterou nastoupila do finále US Open 1991 právě proti její bývalé spoluhráčce Zverevové a zkušené deblistce Pam Shriverové. Odešly z něj poraženy a v následujících dvou sezónách prohrála s Novotnou další čtyři grandslamová finále v řadě. Vždy na druhé straně sítě stála bývalá deblová partnerka Zverevová s Američankou Gigi Fernandezovou.

První titul ze smíšené čtyřhry přišel s Cyrilem Sukem ve Wimbledonu 1992 po rozhodující výhře nad nizozemským párem Jacco Eltingh a Miriam Oremansová. Již v lednu stejné sezóny se poprvé stala světovou jedničkou ve čtyřhře. Další tři tituly z mixu vybojovala postupně s Andrejem Olchovským na Australian Open 1994, podruhé na pařížském French Open 1995 s Woodbridgem a poslední grandslam kariéry získala opět na melbournském majoru v roce 1996, kde se stal jejím spoluhráčem Woodford.

Do posledního grandslamového finále v ženské čtyřhře se probojovala ve Wimbledonu 1996 spolu s Američankou Meredith McGrathovou a završila tak sérii šesti proher v řadě, když s partnerkou nestačily na česko-švýcarskou dvojici, jejíž součástí byla předchozí spoluhráčka Jana Novotná, kterou doplnila Martina Hingisová.

Kariéru ukončila ve Wimbledonu 2000, když s Linou Krasnoruckou v prvním kole čtyřhry nestačily na finalistky turnaje Ai Sugijamovou a Julii Halardovou po výsledku 4–6, 3–6.

Sovětský svaz reprezentovala na Letních olympijských hrách 1988 v Soulu, kdy se tenis oficiálně vrátil do rodiny olympijských sportů. Jako jedenáctá nasazená se v singlu probojovala do čtvrtfinále, v němž podlehla vítězce turnaje a světové jedničce Steffi Grafové ve třech setech. Do čtyřhry vstupovaly s Natašou Zverevovou jako turnajové čtyřky. Ve čtvrtfinále je však zdolala australská dvojice Elizabeth Smylieová a Wendy Turnbullová ve dvou sadách 6–3, 6–2.

Na následných Letních olympijských hrách 1992 v Barceloně startovala za Sjednocený tým. V úvodním kole dvouhry deklasovala Janu Novotnou 6–0 a 6–1, ve druhém přešla přes Britku Samanthu Smithovou a ve třetí fázi turnaje zůstala na raketě Američanky Mary Joe Fernándezové.

Po skončení kariéry se stala tenisovou trenérkou. Vedla například Světlanu Kuzněcovovou. Patří také do trenérského týmu ruského fedcupového družstva.