Píseň o Rolandovi

Skladba byla složena kolem roku 1100 a dochovala se v anglonormanské podobě v oxfordském rukopisu z druhé čtvrtiny 12. století. Je anonymní. V posledním verši je sice uvedeno „Zde končí hrdinské činy, jež sepsal Turold“, ale spíše než o autora jde o tvůrce opisu. Historickým jádrem písně je výprava Karla Velikého proti Saracénům roku 778 a jejím vrcholem je líčení bitvy v pyrenejském průsmyku Roncevaux, kde Saracéni kvůli zradě zničí zadní voj Karlovy armády vedené Karlovým synovcem Rolandem, který v bitvě padne.[1]

Děj se odehrává za vlády Karla Velikého v době bojů se Saracény na území Španělska, jejíchž poslední baštou na severovýchodě Španělska je obléhaná Zaragoza. Křesťané se rozhodnou pro vyjednávání. Statečný rytíř Roland navrhne vyslat k saracenskému králi Marsilovi svého nevlastního otce Ganelona. Ganelon je však přesvědčen, že je poslán na smrt, a pomstí se – poradí Marsilovi, aby předstíraným podrobením přiměl Karla Velikého k odchodu a potom přepadl zadní voj vedený Rolandem. Vrcholem písně je líčení bitvy v pyrenejském průsmyku Roncevaux, kde dvacet tisíc Franků bojuje proti mnohonásobné přesile nepřátel. Roland zde odmítá rady moudrého Oliviera a nepřivolá pomoc, protože mu v tom brání rytířská čest. Zvolí boj, i když ví, že porážka je nevyhnutelná. Teprve po marném boji se odhodlá zatroubit na kouzelný roh Olifant. Mocné zatroubení znamená jeho smrt – praskne mu tepna na spánku. Karel Veliký ale díky tomu poráží Saracény a zmocňuje se Zaragozy. Křesťanství vítězí, Roland však umírá a s ním i Olivier a další císařovi paladinové, jako například rytíř a kněz Turpin. Zemře i Rolandova snoubenka a Olivierova sestra Alda, když se dozví o jejich smrti. Zbývá potrestat zrádce Ganelona. O jeho vině rozhodne Boží soud a Ganelon je rozčtvrcen. Karlovi se ve spánku zjeví archanděl Gabriel a volá jej k nové svaté válce.

• Píseň oslavuje rytířskou čest, statečnost, oddanost. Postavy charakterizuje jejich jednání. Skladba opěvuje hrdinské činy rytíře Rolanda. Oddaní a stateční bojovníci jsou však idealizovaní (podobně je tomu u zobrazování světců). Představy o ideálu rytíře se prolínají s obrazem křesťanské etiky: dokonalý hrdina-rytíř je odvážný, věrný svému pánu i Bohu a pohrdá smrtí.
• Každá postava ztělesňuje určitý morální postoj "křesťan – pohan", "statečný – zbabělý", "věrný – zrádce", atd. Vyhraňují se jednotlivé typy: král, rytíř – hrdina, zbabělec a zrádce.
• Kompozice má 3 části: tématem první části je zrada Ganelona, středem a vrcholem je líčení bitvy v Roncevaux, pomsta padlých je tématem třetí části.
• Báseň obsahuje 4002 desetislabičných veršů rozdělených do „laisses“ – strof nestejné délky odlišujících se shodou samohlásek v poslední přízvučné slabice.
• Velmi pravděpodobně se však celá zápletka odehrála zcela jinak: v roce 778 Karel Veliký ve skutečnosti bojoval na Pyrenejském poloostrově v zájmu několika saracénských knížat a při ústupu byl zadní voj stahující se armády někde v Pyrenejích, snad severně od Roncevalského průsmyku, napaden křesťanskými Basky, nikoliv Saracény, a to jako odveta za to, že armáda Karla Velikého dobyla a vyplenila baskickou Pamplonu – Karel Veliký potřeboval své armádě po neúspěšném obléhání Zaragozy dopřát alespoň nějaký, byť malý úspěch, a to obsazení a vydrancování Pamplony splňovalo. Legendou přetvořená historie a především přesmyčka od křesťanských Basků k Saracénům se potom hodila i v době papeže Urbana II. jako další podpůrné ospravedlnění křížové výpravy do Svaté země po koncilu ve městě Clermont v roce 1095.

Píseň o Rolandovi inspirovala celou řadu umělců k vytvoření vlastních děl na jejich motivy, ať už tomu bylo ve výtvarném umění, v literatuře, hudbě nebo ve filmu.

Výtvarné umění

Socha rytíře Rolanda v Brémách z roku 1404.

Ilustrace Gustava Dorého. k eposu Zuřivý Roland od Ludovica Ariosta.

Výčet výtvarných děl, inspirovaných Písní o Rolandovi, přesahuje možnosti tohoto článku. Jde nejen o nepřeberné množství ilustrací k různým vydáním eposu, jeho adaptací a děl vytvořených na jeho motivy, ale také o obrazy a sochy.

• Píseň o Rolandu. Překlad Josef Štefan Kubín. Praha: J. Otto, 1895. 159 s. (Sborník světové poesie; sv. 35).
• Píseň o Rolandovi. Překlad Amalie Krejčová. Praha: Jan Laichter, 1915. 128 s. (Žeň z literatur; sv. 51).
• Píseň o Rolandovi. Překlad Jiří Pelán; ilustrace Miloslav Troup. Praha: Odeon, 1986. 228 s.