Kyprej vrbice

Druh je původem z euroasijského areálu, v Evropě se nevyskytuje pouze v severních oblastech nad 65. rovnoběžkou a ve vysokohorských polohách, zasahuje do Malé Asie a Íránu. Roste jak na ostrovech ve Středozemí, tak i na Africkém kontinentu okolo Středozemního moře. Směrem na východ se vyskytuje izolovaně v Japonsku, Koreji a Číně. Byl zavlečen na jižní polokouli do Austrálie a na Nový Zéland, počátkem 19. století i do Severní Ameriky, do Spojených státu a Kanady a v Jižní Americe do Chile.

Tato vláhomilná rostlina obvykle vyrůstá na níže položených stanovištích, kterými se stávají různé zaplavované louky, okolí řek, potoků nebo vodních nádrží, pobřežní křoviny a rákosiny, mokřady, rašeliniště a jiné zamokřené plochy. Prospívají ji kyselé půdy a slunná stanoviště. Délka dne a teplota podstatně ovlivňuje její vzrůst i množství květů. Nejkratší doba světelné periody pro zdárný růst a kvetení je okolo 13 hodin a požadovaná teplota asi 20 °C, snížení těchto hodnot vede k zakrnění.

V České republice nacházíme kyprej vrbici do nadmořské výšky okolo 700 m roztroušeně, místy až hojně. Je diagnostickým druhem vysokostébelných společenstev podmáčených luk podsvazu Filipenduleniona svazu Veronico longifoliae-Lysimachion vulgaris.[3][4][5]

Statná vytrvalá rostlina, (hemikryptofyt), se silným dřevnatým oddenkem z kterého vyrůstá jedna (v prvém roce) nebo více přímých ostře čtyřhranných lodyh, ve střední a horní části pýřitých, vysokých 0,3 až 2 m. Lodyhy mohou být jednoduché nebo již od báze rozvětvené, takže bylina s několika lodyhami může být široká téměř 1,5 m.

Lodyha je porostlá sytě zelenými přisedlými až poloobjímavými listy které vyrůstají střídavě, vstřícně nebo po třech v přeslenech. Jejich čepele mají tvar vejčitý až kopinatý a směrem vzhůru se zmenšují i zeštíhlují, bývají dlouhé 3 až 10 cm a široké 2 až 2,5 cm, jsou celokrajné nebo jemně pilovité. Listeny jsou čárkovitě kopinaté a směrem k vrcholu se taktéž zmenšuji.

Tmavě růžové až červenofialové květy vyrůstající z úžlabí listenů v hořejší části lodyhy jsou sestaveny do dvou až šestikvětých vidlanů poskládaných v koncové klasy které mohou dosáhnou délky i 1 m. Květy jsou trojtvárné, oboupohlavné, pravidelné, různočnělečné a šestičetné, mají trubkovitě zvonkovitou vytrvalou číšku na okraji porostlou asi 1 mm dlouhými, trojúhelníkovými, lysými lístky kalichu. Koruna má úzce kopinaté růžové až červenofialové lístky dosahující průměrné délky 10 mm. V květu je 12 tyčinek, střídavě vždy o něco málo delších a kratších, s nitkami přirostlými k vnitřní stěně češule. Dvoupouzdrý svrchní semeník volně uložen na dně číšky má upevněna vajíčka na střední semenici a na vrcholu je zakončen jednoduchou čnělkou s paličkovitou bliznou. Rostliny vykvétají v červnu až září, opylovány jsou čmeláky, včelami a motýly sajícími nektar.

U kypreje vrbice se vyskytuje různočnělečnost, rostliny vytvářejí tři druhy květů lišících se od sebe délkou čnělky i tyčinek. Čnělky mohou být krátké (1 – 2 mm), prostřední (4 – 6 mm), dlouhé 7 – 9 mm a tyčinky krátké 3 – 5 mm, střední 6 – 8 mm, dlouhé 9 – 13 mm. Prvý typ květů má čnělku krátkou a 6 tyčinek dlouhých a 6 středních, druhý má čnělku střední a 6 tyčinek krátkých a 6 dlouhých a třetí čnělku dlouhou a 6 tyčinek krátkých a 6 středních. Na rostlině vyrůstají vždy jen květy jednoho druhu, souhrnně jsou ale v populaci všechny tři typy zastoupené stejnoměrně. Bylo zjištěno, že ze semen vzniklých opylením blizny čnělky o určité délce (krátká, střední, dlouhá) pylem z prašníku tyčinky o téže délce (krátká, střední, dlouhá) vyrostou nejvzrostlejší rostliny.

Plodem jsou podlouhle dvoupouzdré vejčité tobolky, ukryté ve vytrvalé číšce, které dozrávají postupně od spodu květenství a pukající dvěma chlopněmi. Tobolka obsahuje až 120 žlutavě hnědých semen.[3][4][5][6][7][8]

Kyprej vrbice se v minulosti používal v léčitelství. Sbíral se hlavně oddenek, obsahující hodně tříslovin, používaný k zastavení průjmu, při vnitřním krvácení a zánětu žaludku a střev a natě se užívalo na obklady nehojících se ran. Ze šťávy z kořenů se získávalo červené barvivo na látky a z květů barvivo potravinářské. V současnosti se kyprej vrbice ekonomicky nevyužívá.

Občas se pěstuje i v okrasných zahradách, kde zbaven konkurenčních rostlin může spolehlivě růst i na sušších stanovištích než ve volné přírodě, tam na suchu bývá přerosten a zastíněn konkurenčními rostlinami a jeho atraktivní vzhled zaniká. V přírodě ČR není kyprej vrbice chráněn ani považován za škodlivý plevel.[5][6]

Ve Spojených státech byl kyprej vrbice poprvé zaregistrován na východním pobřeží v roce 1814 a teprve zhruba za sto let se začal lavinovitě šířit. Roku 1985 již byl dokumentován v mokřadech všech státu USA a na jihu Kanady, všude tam výrazně ovlivňuje strukturu rostlinstva a je hrozbou pro společenstva domácí vegetace. Vysvětluje se to morfologickými a fenologickými charakteristikami, např. že rostlina je mohutnější a vyšší, má více hlavních větví a vykvétá později než domácí druhy a vytváří kompaktní porosty. Druhou z hypotéz je možnost, že díky nepřítomnosti přirozených herbivorů a patogenů v novém prostředí netrpí okusem a nemocemi, a proto lépe prosperuje. Dalším názorem je, že invazivnost je výsledkem evolučního přizpůsobení novým přírodním podmínkám, neboť se začal šířit až po stu létech od zavlečení, nebo následek hybridizace s domácím druhem Lythrum alatum.

Výsledkem výše uvedeného explozivního šíření je zařazení kypreje vrbice mezi 100 světově nejhorších invazivních druhů.[6][7][9]

• 
  Listy
• 
  Květ
• 
  Květenství
• 
  Invaze v Massachusetts (USA)