Kvantový harmonický oscilátor

Modelem kvantového lineárního harmonického oscilátoru je každý oscilující objekt kolem své rovnovážné polohy např. kmity atomů v krystalické mřížce. Lineární harmonický oscilátor patří mezi výjimky kvantové mechaniky, které lze řešit analyticky Schrödingerovou rovnicí. Řadu fyzikálních jevů lze také přinejmenším přibližně převést na harmonický oscilátor a popsat je tak s dostatečnou přesností.

Lineární harmonický oscilátor

Kvantový popis lineárního oscilátoru

Kvantový lineární harmonický oscilátor je modelový systém, zahrnující částici vázanou na přímku nacházející se v poli sil popsaných potenciální energii , která závisí na poloze částice kvadraticky. Kvůli vázanosti na přímku se tento systém často označuje jako jednorozměrný harmonický oscilátor. Pro tento systém se studují stacionární stavy a pohyb částice.

Pokud potenciál zapíšeme jako

pak Hamiltonův operátor pro jednorozměrný lineární harmonický oscilátor můžeme zapsat jako

Stacionární Schrödingerova rovnice pro lineární harmonický oscilátor tvar

Vynásobíme-li celou rovnici , získáme

a zavedeme-li pro zjednodušení rovnice bezrozměrné veličiny

rovnice přejde ve tvar

Po úpravě dostaneme

Odhad řešení v asymptotické oblasti

Řešení vyjádřené rovnice nelze nalézt jednoduchým matematickým aparátem a vyžaduje komplikovanější úvahy. V souladu s požadavky kladenými na vlnovou funkci budeme požadovat, aby řešení rovnice byla konečná, jednoznačná a spojitá. Nejdříve odhadneme chování vlnové funkce v asymptotické oblasti . Pro hodnoty lze v rovnici zanedbat a ta se pak zjednodušuje na tvar

Jejím řešením je na stejné úrovni přesnosti rovnice, kde a jsou libovolné konstanty.

Pro znaménko plus v exponenciále vlnová funkce diverguje pro a nelze ji normovat. Proto v asymptotické oblasti přibližně platí

Zpřesnění řešení v oblasti konečných hodnot

Mimo asymptotickou oblast získané přibližné řešení původní rovnice pochopitelně nevyhovuje. Přejít k řešení přesnému, a to pro všechny hodnoty , znamená předpokládat, že na závisí. To znamená, že přesné řešení stacionární Schrödingerovy rovnice je ve tvaru

kde je dosud neurčená funkce modulující exponenciálu dosazením předešlé rovnice pro získáme novou rovnici pro neznámou funkci

Funkci budeme hledat ve tvaru mocninné řad

Neznámé koeficienty pak získáme postupem, který zahrnuje dosazení řady pro do odpovídající rovnice a porovnání členů se stejnými mocninami . Po jistém úsilí získáme

pro k = 2, 4, 6, …
pro k = 3, 5, 7, …

Protože je řešení obyčejné diferenciální rovnice druhého řádu, závisí podle očekávání na dvou konstantách a . Ukazuje se však, že nekonečná řada se pro velká chová jako funkce , což znamená, že vlnová funkce pro diverguje. Funkce proto nemůže mít předpokládaný tvar nekonečné řady. Nezbývá než předpokládat, že má funkce tvar polynomu, to znamená, že počínaje určitým platí a pro dosud libovolné musí splňovat podmínku

pro n=0,1,2,...

Energetické spektrum

S ohledem na předešlý vztah a rovnici dostáváme kvantování energií stacionárních stavů lineárního harmonického oscilátoru[1] [2]

Srovnání klasického a kvantového oscilátoru

  • Ze vztahu je patrné, že energie kvantového oscilátoru je kvantována, a také že jednotlivé energetické hladiny jsou rozloženy s konstantním krokem.
  • Zároveň si musíme uvědomit, že uvedený vztah platí i pro makroskopický oscilátor, ale kvanta jsou u něj příliš malá, tudíž je můžeme zanedbat a klasický harmonický oscilátor tak nabývat praktický všech stavů (a nemá pro něj vztah smysl). Naopak u mikroskopických objektů se objevují děje s velmi malými kvantovými čísly, takže rozdíly mezi energetickými hladinami jsou v mikrosvětě větší a hodnoty stavů jsou diskrétní.
  • Další příklad rozporu nastává u nejmenší možné energie (tzv. energie základního stavu) kvantového oscilátoru, kde je hodnota nenulová, což se v případě lineárního harmonického oscilátoru v klasické mechanice stát nemůže.
  • Rozdíl nastává i u možnosti určení kinetické a potenciální energie. U klasického oscilátoru je můžeme určit současně. V kvantové teorii spolu operátory kinetické a potenciální energie nekomutují a nelze je tedy určit současně.
  • Naopak shodnost těchto dvou systémů můžeme pozorovat u hustoty pravděpodobnosti, která je soustředěna v kvantovém oscilátoru u bodů obratu. Tento jev je shodný s jevem u klasického oscilátoru a je patrný se vzrůstající energií. To si můžeme vysvětlit tím, že čím větší je kvantové číslo (energie) tím více se blížíme ke klasické fyzice.
  • Pozoruhodné je také sledovat, že vlnové funkce jsou nenulové i v klasické zakázané oblasti, kde . Proto je také nenulová pravděpodobnost, že nalezneme částici mimo vnitřní oblast potenciální energie.

Související články

Reference

  1. SKÁLA, Lubomír. Úvod do kvantové mechaniky. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1316-4.
  2. Lineární harmonický oscilátor - podrobné řešení stacionární Schrödingerovy rovnice [online]. http://artemis.osu.cz [cit. 2010-12-17]. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.