Kubáňská lidová republika

V době carského Ruska byla Kubáň jednou z mnoha gubernií. Západní část byla spravována černomořskými kozáky, východ spravovali kozáci donští. Kozáci byli v Kubáni usazeni v letech 1793–94, aby bránili ruské území před čerkeskými nájezdníky z Kavkazu a zároveň proráželi cestu ruské expanzi na jih. Kavkazské národy byly nakonec poraženy v kavkazské válce (1817–1864) a kozáci začali tvořit tvrdé jádro ruské armády. Vysloužili si tak vděk cara, který jim na oplátku odpouštěl daně, nechal je volně spravovat jejich území a dával jim mnohá privilegia.

Za vlády cara Alexandra II. proběhly agrární reformy a oblast Kubáně byla cílem mnoha osadníků (především Rusů a Ukrajinců), kteří sem byli posláni kultivovat půdu. Otázka vlastnictví půdy se stala důvodem velkého napětí mezi novými přistěhovalci a starousedlými kozáky.

Po Únorové revoluci byl svržen car a ruská Prozatímní vláda se rozhodla pokračovat ve světové válce. Výsledkem však byl pouze nezadržitelný kolaps ruské armády. Mnoho kozáků dezertovalo a vrátilo se domů, aby mohli bránit Kubáň před hrozbou turecké invaze z jihu. Byla vytvořená Kubáňská rada, která se v březnu 1917 prohlásila za jediný vládní orgán na Kubáni a červnu 1917 byla vyhlášena Kubáňská lidová republika jako součást nově vzniklého demokratického Ruska.

S Říjnovou revolucí padla Prozatímní vláda a moci se chopili bolševici. Místní populace rolníků byla pod silným vlivem bolševiků, a tak jimi byla vyhlášena Kubáňská sovětská republika. Reakcí na to bylo vyhlášení plně nezávislé Kubáňské lidové republiky Kubáňskou radou. V únoru 1918 rada odhlasovala připojení Kubáně ve formě federace k nově vzniklé Ukrajinské lidové republice.

Kozáci byli věrní carovi, takže se logicky jejich vojska postavila po boku Bílé armády v boji proti bolševikům. V březnu 1918 vytlačili bělogvardějci Rudou armádu z území Kubáně. Generál Děnikin, vedoucí postava bělogvardějců v oblasti, byl ale velice nespokojen s tamní situací. Nestabilní Rada, ve snaze najít spojence kde se dalo, byla schopna vstoupit do federace s Ukrajinskou lidovou republikou, zároveň se zakrátko nato začlenit do federace s Gruzínskou demokratickou republikou, mezitím kubáňští velvyslanci ve Francii vyhlašovali úplnou nezávislost své země a zároveň ti stejní diplomaté ve Francii přišli i s myšlenkou na spojení Horskou republikou.[1]

Kubáňská lidová republika za svého největšího rozsahu zabírala území dnešního Stavropolského kraje, Krasnodarského kraje až po dnešní Dagestán. V prosinci 1918 bylo Radou odhlasováno, že kubáňský státní celek se bude oficiálně jmenovat Kubáňský kraj.

Téhož měsíce byli posláni velvyslanci na Pařížskou mírovou konferenci (leden 1919 – leden 1920) prosadit nezávislost Kubáně a vyjednat pomoc v boji proti rudým. Rada následně ukončila veškerou spolupráci a podporu Bílé armádě, jelikož generál Děnikin nebyl ochoten uznat nezávislost Kubáně. Rada však nezískala podporu ani jednoho státu Dohody a byla uznána jen Osmanskou říší, Německem a státy vzniklými z rozpadu Ruska (Gruzínskou demokratickou republikou, Ukrajinskou lidovou republikou a Horskou republikou).

V říjnu 1919 generál Děnikin zaútočil na sídlo rady s podporou místních kozáků a zajmul deset jejích členů včetně premiéra Kurganského, jenž byl okamžitě popraven za vlastizradu. Kozáci se postavili za Děnikina a byla vytvořena vláda poslušná bělogvardějcům. V prosinci 1919 ale utrpěli bělogvardějci řadu těžkých porážek a představitelé Kubáně začali jednat o opuštění bělogvardějských řad a vstupu do koalice s Gruzií a Ukrajinou. Avšak začátkem roku 1920 zaútočila Rudá armáda a obsadila velmi rychle celou Kubáň.

Děnikinova zrada vůči KLR a násilné sesazení Rady bylo podrobeno silné kritice bělogvardějců jako zcela chybný a zrádný čin v kritické době občanské války. Tento čin dopomohl bolševikům k rychlému a snadnému vítězství.

Ukrajinští historici vypracovali alternativní historii. Pokud by se KLR spojila s nově vzniklým ukrajinským státem a Rada aktivněji žádala ukrajinského spojence o vojenské posily, vznikl by tak další silné ohnisko odporu proti bolševikům. S podporou Centrálních mocností a koordinovaného útoku s Kolčakovou armádou na východě by pak bylo možné svrhnout bolševiky. Nikdy se tak ale nestalo a z Kubáně se stala součást sovětského Ruska.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kuban People's Republic na anglické Wikipedii.