Krize v České televizi

• Za počátek televizní krize bývá považováno odvolání Dušana Chmelíčka Radou ČT z pozice generálního ředitele ČT dne 12. prosince 2000. Dne 17. prosince 2000 více než 40 zástupců různých sdružení zveřejnilo petici požadující okamžité odvolání Rady ČT a zastavení výběrového řízení na generálního ředitele a na protest proti postupu Rady ČT založilo občanskou iniciativu Česká televize – věc veřejná.
• 20. prosince 2000 zvolila Rada ČT novým generálním ředitelem ČT Jiřího Hodače (hlasovalo pro něj 7 z 9 členů rady). To vyvolalo odpor mezi pracovníky zpravodajství ČT, kteří téhož dne zformovali Krizový výbor k řízení protestů proti způsobu volby nového ředitele ČT a informovali o něm veřejnost ve zpravodajských relacích Večerníku a Událostí. Dne 21. prosince Krizový výbor zaměstnanců ČT vyzval Hodače, aby funkci ředitele televize nepřevzal, a Radu ČT, aby jeho jmenování zrušila a poté sama odstoupila. To se nestalo a Jiří Hodač se 22. prosince de iure ujal funkce generálního ředitele ČT. Ve stejný den mu zástupci Krizového výboru sdělili, že jeho volbu považují za netransparentní a neprofesionální, a proto jej nebudou respektovat.

Jana Bobošíková – ředitelka zpravodajství v době krize

• Dne 23. prosince 2000 Krizový výbor zaměstnanců ČT vydal prohlášení 2000 slov v roce 2000, v němž požadoval odstoupení Jiřího Hodače a Rady ČT. Současně petiční výbor České televize – věc veřejná ve svém prohlášení uvedl: „Při volbě či spíše jmenování poslední Rady ČT na jaře 2000 došlo k porušení zákona o ČT. Současná Rada ČT vznikla tak, že do ní poslaly své zástupce politické strany dle výsledků voleb v roce 1998 a ve shodě s opoziční smlouvou ČSSD a ODS. V poslední době považují politické strany svůj vliv na ČT za »normální«.“[2] Téhož dne ovšem Jiří Hodač jmenoval do funkce ředitelky zpravodajství bývalou moderátorku pořadu „21“ Janu Bobošíkovou. Bobošíková v roce 1999 krátce působila jako poradkyně v Kanceláři předsedy Poslanecké sněmovny, kterým byl tehdy Václav Klaus. Podle serveru Britské listy byla její fotografie s tehdejším předsedou ODS Václavem Klausem, užitá při propagaci internetové domény klaus.cz, použita vzbouřenci jako důkaz propojení ODS s ředitelkou zpravodajství ČT.[3] Pracovníci redakcí publicistiky a zpravodajství ČT odmítli nominaci Bobošíkové kvůli údajnému propojení s ODS uznat. Na pokyn Jiřího Hodače začala 23. prosince ochranná služba bránit v přístupu novinářů do budovy zpravodajství na Kavčích horách.[4]

• 24. prosince 2000 na pokyn Jiřího Hodače ochranná služba už zcela přestala vpouštět zaměstnance zpravodajství do prostor velína zpravodajství na Kavčích horách a provizorní tým Jany Bobošíkové sestavený z externích spolupracovníků a dvou redaktorů ČT vstoupil do vysílání ČT signálem z prostor TV Nova, odkud odbavil náhradní vysílání svátečních Událostí, zatímco relaci původního týmu z Kavčích hor mohli sledovat jedině diváci se satelitním či kabelovým příjmem. Vysílání dvojích zpráv pokračovalo až do 9. ledna 2001. Zprávy týmu Jany Bobošíkové získaly řadu přezdívek, například Bobo TV anebo Bobovize.

• 25. prosince 2000 se Bobošíková neúspěšně pokusila převést část redaktorů zpravodajství ČT na jinou práci a redakci zpravodajství navštívila skupina poslanců a senátorů, mj. tehdejší místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Petra Buzková a tehdejší místopředseda Senátu Jan Ruml. Dne 26. prosince 2000 se Bobošíková protestujícím redaktorům zpravodajství, kteří ji odmítli jako ředitelku respektovat, pokusila rozdat okamžité výpovědi z pracovního poměru, ovšem protestující redaktoři je považovali za neplatné, nepřevzali je a pokračovali v blokádě zpravodajského velína. Rozhodnutí Bobošíkové, která soud později zrušil jako nezákonná, pobouřila mnoho umělců (např. Michala Viewegha) a další. Jiřího Hodače ten samý den vyzval k rezignaci tehdejší ministr kultury Pavel Dostál. Z obavy, že budou redaktoři ČT z velína vyvedeni násilím, dorazila na Kavčí hory skupina politiků Čtyřkoalice, například Ivan Pilip a Jan Ruml, kteří ve spacácích nocovali společně s protestujícími zaměstnanci ČT v objektu zpravodajství.

• 30. prosince 2000 Hodač jmenoval nové členy managementu (finančního ředitele, personalistu a technického náměstka).[5] Ve stejný den ředitel komerční TV Nova Vladimír Železný se v pořadu Volejte řediteli vyjádřil ke krizi kolem ČT a podpořil generálního ředitele ČT Jiřího Hodače.

• 1. ledna 2001 získala dosavadní revolta nesouhlasících zaměstnanců ČT statut stávky (jménem odborů ČT). Protestující novináři měli také plnou podporu ze strany Syndikátu novinářů České republiky a Mezinárodní federace novinářů. Generální tajemník Mezinárodní federace novinářů Aidan White dne 2. ledna 2001 písemně seznámil se situací v ČT a jednáním Jany Bobošíkové předsedu Evropské komise Romana Prodiho. Stejného dne Jiří Hodač vyzval opisem zaměstnance a externí pracovníky ČT k respektování autority generálního ředitele a ke spolupráci s ním a jím jmenovanými členy vedení ČT.

• 3. ledna 2001 proběhla demonstrace na Václavském náměstí na podporu vzpoury v České televize, odhadovaná účast činila přes 100 000 lidí. Téhož dne Senát přijal usnesení, v němž konstatoval odpovědnost Rady ČT a Jiřího Hodače za situaci v ČT, vyzval Jiřího Hodače k rezignaci a Poslaneckou sněmovnu k odvolání Rady ČT. Dne 5.–6. ledna 2001 v závěrečném jednání Poslanecké sněmovny poslanci konstatovali,[6] že odstoupení Jiřího Hodače je podmínkou řešení situace v ČT, a pokud neodstoupí, vyzvali Radu ČT, aby jej 8. ledna odvolala (kritici stávky však často uváděli pouze jiný bod toho usnesení – že generální ředitel ČT byl jmenován v souladu se zákonem[7]).

• 4. ledna 2001 Jiří Hodač utrpěl celkový kolaps a byl až do 8. ledna hospitalizován. Dne 8. ledna 2001 bezpečnostní agentura, najatá Jiřím Hodačem, přestala blokovat vstup do velína zpravodajství ČT. Dne 11. ledna 2001 Jiří Hodač odstoupil ze zdravotních důvodů z funkce generálního ředitele ČT. Zastupováním byla pověřena Věra Valterová, která ve funkci setrvala do 9. února, tzn. do potvrzení rezignace generálního ředitele Poslaneckou sněmovnou.

• Na večerním jednání z 12. na 13. ledna Poslanecká sněmovna odvolala Radu ČT a schválila výrazné změny v zákoně o České televizi, který vstoupil v platnost 25. ledna.

• 9. února 2001 byl při mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny zvolen do funkce prozatímního ředitele ČT Jiří Balvín. Ten o den později odvolal členy managementu jmenované Hodačem a provedl kroky k ukončení stávky a stabilizaci situace v České televizi.

• Rada ČT vyhlásila výběrové řízení na generálního ředitele ČT. Dne 31. října skončilo výběrové řízení zvolením Jiřího Balvína, který se funkce ujal s platností od 15. listopadu 2001.

V období kolem 27. a 28. prosince bylo vysílání kanálů ČT1 i ČT2 nahrazeno sdělením[pozn. 1] informujícím o suspendování vysílání do doby, kdy se situace vyřeší. Tím Česká televize přišla o předpokládaný zisk z reklam mezi pořady a porušila některé smlouvy (např. o zveřejňování výsledků Sazky) se sankcemi v milionech korun. Další finanční důsledek krize byla pokuta ve výši dvou milionů korun za porušení pracovní kázně.[8]