Jana Bobošíková

Po studiu na Gymnáziu Budějovická v Praze 4 (v letech 1978–1982) absolvovala roku 1987 studium na Obchodní fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze. Během studia působila ve volených funkcích v Socialistickém svazu mládeže (SSM), včetně jeho ústředního výboru.[3] Dne 25. června 1985 předávala před Staroměstskou radnicí kytici socialistickému prezidentu Gustávu Husákovi, k čemuž se s hrdostí hlásí.[4][5][6] Po získání inženýrského titulu studovala v letech 1988 až 1990 postgraduálně na Národohospodářské fakultě VŠE v Praze, kde byla posluchačkou oboru výuka ekonomických předmětů. Během postgraduálního studia si rok přivydělávala jako uklízečka.[1]

Manželem Jany Bobošíkové byl Pavel Bobošík, který v 90. letech založil českou pobočku německé rodinné sklářské skupiny Sahm a postupně s ní expandoval na Slovensko, do Polska, Ruska nebo Číny.[7] V Rusku pracoval pro společnost Ekran ruského průmyslníka Eduarda Tarana v Novosibirsku a od roku 2013 byl šéfem sklářské divize holdingu RATM. Působil také ve správní radě Institutu svobody a demokracie spolu se svou manželkou a bývalou radní České televize Hanou Lipovskou.[8]

Od prosince 1989 začala Bobošíková pracovat jako redaktorka domácí rubriky v Československé televizi, kde se zabývala tématy Občanského fóra a privatizace. V následujících letech 1993 a 1994 působila v Hospodářských novinách nejdříve jako redaktorka a později jako vedoucí oddělení hospodářské politiky. Paralelně spolupracovala s Radiožurnálem, dnes prvním okruhem Českého rozhlasu. Od listopadu 1994 až do prosince 1998 byla ekonomickou redaktorkou Redakce zpravodajství České televize. Současně moderovala v České televizi zpravodajský pořad „21“ a spolupracovala s rádiem Frekvence 1.

1. dubna 1998 se spolu s vrcholným managementem ujal své funkce nově jmenovaný generální ředitel ČT Jakub Puchalský. Šéfredaktorem zpravodajství se od 1. dubna stal londýnský reportér České televize Ivan Kytka. Ivan Kytka měl za úkol zásadně zreformovat práci ve zpravodajství České televize. Spolu s ním otevřeně kritizovala práci redaktorů i Jana Bobošíková.[9] Ivan Kytka byl ze své funkce odvolán 21. května 1998 a ve funkci šéfredaktora jej nahradil Zdeněk Šámal, dnešní^[kdy?] ředitel zpravodajství. Jana Bobošíková nadále kritizovala editorskou a personální politiku televize a zejména způsob řízení zpravodajství. V prosinci 1998 oznámila svůj plánovaný odchod z České televize a v tisku se kriticky vyjadřovala k situaci v ČT.^[zdroj?] Zdeněk Šámal ji za to tehdy stáhl z moderování pořadu „21“ a z přípravy zpravodajských relací. Místo toho jí Šámal dal za úkol zpracovat analýzu pořadu Dobré jitro s ČT, který Bobošíková dříve také kritizovala.^[zdroj?] Následně Jana Bobošíková během prosince 1998 z České televize odešla.

Po odchodu z České televize v prosinci 1998 se v březnu 1999 zúčastnila konkursu na místo generální ředitelky Českého rozhlasu, kam nebyla vybrána. V červenci 2000 neúspěšně kandidovala do Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Od září 2000 byla během vrcholu tzv. internetové horečky redaktorkou a spolumajitelkou internetového zpravodajského serveru Interview21 pro ekonomiku a politiku,[10] jehož provoz byl ukončen v únoru 2002.[11] Od 24. prosince 2000 byla během tzv. televizní krize ředitelkou zpravodajství ČT až do svého odvolání 9. ledna 2001. Tomuto období ČT se říkalo posměšně „Bobovize“. Českou televizi opustila definitivně 15. února 2001.

Od 9. září 2001 moderovala diskusní pořad televize Nova Sedmička až do 4. dubna 2004. Touto nedělní debatou s politiky Jana Bobošíková zakončila svou dosavadní práci v médiích. Ke konci května 2003 byla Bobošíková v souvislosti s výroky a otázkami, které pokládala v pořadu Sedmička vyslýchána policií.[12]

Dne 13. května 2009 Jana Bobošíková postoupila do druhého kola volby ředitele ČT. V druhém kole volby 15. července 2009 nezískala od radních ani jeden hlas a generálním ředitelem ČT byl znovu zvolen Jiří Janeček.[13]

Od listopadu 2018 moderuje Jana Bobošíková rozhovory s hosty v pořadu JB Talk na internetové televizi XTV. Jejím prvním hostem v tomto pořadu byl Václav Klaus mladší.[14]

V roce 2004 byla spolu s Vladimírem Železným zvolena do Evropského parlamentu za hnutí NEZÁVISLÍ, z kterého později vystoupila a stala se předsedkyní strany Politika 21. V Evropském parlamentu působila jako nezařazená poslankyně, byla členkou Výboru pro regionální rozvoj (REGI), který je příslušný pro záležitosti týkající se Evropského fondu pro regionální rozvoj, Fondu soudružnosti a dalších nástrojů regionální politiky. Bobošíková byla dále členkou parlamentní delegace ve Výboru pro parlamentní spolupráci EU–Ukrajina. V červnu 2009 se neúspěšně pokoušela o znovuzvolení do Evropského parlamentu jako volební lídryně koalice strany Politika 21 se Stranou zdravého rozumu pod názvem Suverenita.[17]

V roce 2008 byla KSČM nominována jako kandidátka na post prezidenta České republiky pro druhou volbu. V den druhé prezidentské volby, konané 15. února 2008, pak na Pražském hradě sice pronesla svůj projev,[18] aby pak po rozpravě ostatních zákonodárců oznámila, že svou kandidaturu stahuje. Nezasáhla tak tedy ani do prvního kola druhé prezidentské volby.

Ve volbách 2010 neúspěšně kandidovala ve dnech 28. a 29. května 2010 do Poslanecké sněmovny na kandidátce Suverenity pro Moravskoslezský kraj. Zároveň byla Bobošíková celostátní lídryní strany. Strana Suverenita se ziskem 3,67 % hlasů obsadila ve volbách 8. místo a nedostala se do Poslanecké sněmovny.[19] V květnu 2010 se její jméno objevilo na internetovém seznamu pravicových osobností, kterým bylo vyhrožováno fyzickou likvidací.[20][21]

Kromě voleb do senátu byla Jana Bobošíková v roce 2010 také kandidátkou v komunálních volbách a byla navržena stranou Suverenita jako kandidátka na primátorku Prahy.[22]

Ve volbách 2010 neúspěšně kandidovala do Senátu za obvod č. 22 - Praha 10, když se ziskem 9,20 % hlasů obsadila 4. místo.[23] Bobošíková kandidovala i v doplňovacích volbách do Senátu v březnu 2011, ve kterých se obsazovalo v Kladně místo po zemřelém senátorovi Jiřím Dienstbierovi.[24] Ani v těchto volbách Bobošíková se ziskem 7,29 % hlasů neuspěla a nepostoupila ani do druhého kola.[25]

Jana Bobošíková kandidovala na prezidentku ČR v prezidentských volbách v roce 2013. Podle původního rozhodnutí Ministerstva vnitra ale nezískala potřebných 50 000 podpisů,[26] proti čemuž podala stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, který jí vyhověl a nechal ji zaregistrovat jako jednu z devíti kandidujících.[27] Ve volbách pak se ziskem 2,39 % hlasů skončila na posledním místě.[28]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 neúspěšně kandidovala ve Středočeském kraji jako lídryně hnutí Hlavu vzhůru.[29]

V roce 2015 byla Bobošíková zvolena předsedkyní Lidické pobočky Českého svazu bojovníků za svobodu. To přimělo některé příslušníky této skupiny, včetně posledních 3 žijících "Lidických žen", k odchodu z organizace. Důvodem bylo podezření ze snahy zviditelnit se a údajné xenofobní výroky.[30]

Na konci roku 2019 založila Bobošíková think tank s názvem Institut svobody a demokracie, kterým zaštiťuje své aktivity v politice.[31][32] V tomto institutu pracuje také bývalá radní České televize Hana Lipovská, která podle některých názorů zastupovala v Radě názory Jany Bobošíkové.[33]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2021 neúspěšně kandidovala z pozice nestraníka v Praze jako lídryně kandidátky uskupení Volný blok.[34]

• (Prvních) 10 let České televize. 2002. Česká televize, edice PR a Promotion. ISBN 80-85005-37-9
• Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 48.

• Krize v České televizi

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jana Bobošíková na Wikimedia Commons
• Osoba Jana Bobošíková ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jana Bobošíková
• Jana Bobošíková – oficiální stránky
• Suverenita – stránky politické strany Suverenita, která kandiduje v říjnu do PSP ČR 2009
• Oficiální YouTube stránka Jany Bobošíkové
• Rozhovor s Antonínem Dekojem
• Popis krize v České televizi a postojů Jany Bobošíkové
• KRIZE v ČESKÉ TELEVIZI a Syndikát novinářů ČR
• Přichází pravda z České televize?
• Krize v České televizi v lednu 2001
• Stránka pořadu „21“
• Za co padne čtvrt milionu eur? Čeští europoslanci mlží