Kritika a obhajoba esperanta

Esperanto bývá kritizováno z rozmanitých důvodů. Tato kritika většinou není směřována vůči jazyku jako takovému, nýbrž vůči snahám mnohých esperantistů prosadit esperanto jako světový jazyk, hlavní jazyk mezinárodní komunikace.

Esperanto
Jazyk
Akademie esperanta Gramatika Slovníky Esperantologie Abeceda Číslovky Fundamento lernu! Letní škola esperanta
Organizace
UEA TEJO E@I EEU SAT Český esperantský svaz Česká esperantská mládež Esperantské kluby Katolíci
Dějiny
Ludvík Lazar Zamenhof Časová osa Buloňská deklarace Ido-schizma Krize ata/ita Neutrální Moresnet Interhelpo Pražský manifest Bona Espero Esperantské město
Kultura
Esperantská setkání Pasporta Servo Hudba Rozhlas Finvenkismus Homaranismus Kabei Politika La Espero Stelo Symboly UK IJK Esperantista Rodilí mluvčí Zamenhofův den
Literatura
Autoři Esperantské časopisy Esperantské slovníky PIV Wikipedie KAEST
Úhly pohledu
Propedeutická hodnota Srovnání s idem Srovnání s interlinguou Reformy Odpor vůči esperantu

Esperantu bývá často vytýkáno:

• Protože žádný mezinárodní jazyk nemá šanci prosadit se (dominance angličtiny), jedná se o zbytečný projekt.[1] To bývá opětováno podotknutím, že změny v politických mocenských konstrukcích by mohly šance esperanta velmi snadno opět zesílit.[2]
• Esperanto se proviňuje proti svým vlastním kritériím neutrality (např. používáním latinské abecedy, příliš evropským slovníkem).[3] Neutralita v tomto smyslu se ovšem nepočítá k principům jazykového plánování. Esperanto bylo naopak výslovně plánováno jako „románsko-germánský systém“[4], protože nejpoužívanější jazyky mezinárodního styku jsou právě jazyky tohoto typu (tedy princip mezinárodnosti). Jako „neutrální“ je esperanto označováno proto, že není spojeno s žádným národem, tj. nejedná se o národní jazyk, nýbrž jazyk mezinárodní.
• I sama snaha o jednoduchost byla pohřbena zavedením zbytečných gramatických složitostí (např. shoda mezi podstatným a přídavným jménem v pádu a čísle, devět časových stupňů v trpném rodě, slovesný vid).[3] Na tuto výtku bývá odpovídáno tím, že princip jednoduchosti musí být vyvážen s jinými, konkurujícími principy, jako jsou například princip jasnosti, přesnosti či pružnosti,[5] podle nichž tyto „gramatické složitosti“ nejsou přebytečné, nýbrž účelné.[6]
• Kromě mezinárodně známých slovních tvarů (např. redaktoro – redaktor, redakcio – redakce) se používají další formy, odvozené podle pravidelného systému tvoření esperantských slov (redaktisto, redaktejo). Velká část těchto přímo převzatých tvarů je však v jazyce považována za neologismy a nedosáhly takového rozšíření jako tvary odvozené.
• Důkazem nedostatků údajně je také velký počet esperantistů, kteří jazyk ovládají jen velmi nedokonale.[7]
• Kdyby se namísto angličtiny zavedlo po celém světě esperanto, nebylo by to vůči jiným jazykům také nijak „přátelštější“.[8]
• Někteří kritizují esperanto kvůli genderové nesymetrii – v esperantu se prý vyskytuje jazykový sexismus. Mnoho kořenů slov vztahujících se k příbuzenství mají v základním tvaru mužský význam (např. „patro“ – otec, „frato“ – bratr a „edzo“ – manžel), pro vytvoření slova s ženským významem je třeba použít příponu „-in-“. Stejně tak i u jiných slov (např. „instruisto“ - učitel, „anglo“ - angličan a zájmeno „li“ - on) slouží základní tvar i pro vyjádření mužské osoby (vlastní slovo je neutrální, ale vytváří se jen ženská varianta slova). Někteří esperantisté chtějí tuto asymetrii odstranit použitím přípony „-iĉ“ pro vyjádření čistě mužského významu, přičemž základní význam by byl genderově neutrální.