Oslo

Současný název města je odvozen podle odborníků buď z výrazu „áss lo“ (boží planina) ve staronorském jazyce norrøne nebo výrazu ansu lo (planina nad ústím řeky) z jazyka urnordisk.^[zdroj?] Ve středověku bylo jméno města často uváděno jako Anslo, Ásló nebo Ósló, zejména pak v německých nebo holandských písemných pramenech. V latině pak Ansloa nebo Ansloia.

Název města se v norštině čte ušlu nebo ošlo, v češtině je však přípustná a běžná výslovnost oslo. Název se někdy používá jako nesklonný, lze ho však skloňovat podle vzoru město. Přídavné jméno odvozené od názvu města může být buď osloský, nebo také oselský.

Pohled na Oslo z Holmenkollenu

Hrad Akershus

Přístav a městská radnice

Oslo bylo založeno v roce 1048 králem Haraldem III. V roce 1299, za panování Håkona V., se stalo hlavním městem a byl vybudován hrad Akershus. Za dánské nadvlády město tento status ztratilo. Ve 14. století se dostalo pod nadvládu Hanzovní ligy – obchodního svazu středověkých německých měst. V roce 1624 město vyhořelo. Bylo znovu vystavěno na druhé straně zálivu dánským králem Kristiánem IV., podle něhož dostalo jméno Christiania; původní název mu byl vrácen po 300 letech, k 1. lednu 1925. V roce 1811 byla založena univerzita v Oslu (Universitetet i Oslo). Roku 1814 se Oslo stalo opět hlavním městem a 17. května toho roku byla v parlamentu (Stortinget) slavnostně přijata první samostatná ústava. Tento den se stal nejvýznamnějším norským svátkem (Den ústavy). V roce 1952 se zde uskutečnily Zimní olympijské hry.

Zajímavá je historie vzniku městského znaku Osla (viz obrázek). Je na něm postava svatého Hallvarda, patrona města, sedícího na trůnu. V levé ruce drží tři šípy, v pravé mlýnský kámen. Nápis ve spodní části znaku vyjadřuje heslo Jednotné a pevné Oslo.

Hallvard byl synem náčelníka Vebjørna Husaby z osady Lier v dnešním kraji Drammen na západ od Osla. Původně byl obchodníkem a plavil se často za obchodem na různé ostrovy v Baltském moři. Jednou seděl na břehu Drammensfjordu, když k němu náhle přišla těhotná žena a prosila ho, aby ji vzal pod svou ochranu. Hallvard ji tedy vzal na svůj člun. Když ale vypluli na fjord, všiml si Hallvard jiné lodi, která rychle plula přímo k nim. Zeptal se dívky, jestli zná ty tři muže, kteří k nim připlouvají. Dívka odvětila, že ano a že připlouvají kvůli podezření, že ukradla věci z domu jejich bratra. Muži jí prý chtějí kvůli tomu zabít, ale ona je nevinná. Hallvard jim tedy odmítl dívku vydat, dokud nepřivedou svědka nebo nepředloží důkazy. Dodal, že bezbranná těhotná dívka má právo bránit se možnému bezpráví. Cizí muži na druhé lodi se však velmi rozhněvali a jeden z nich vystřelil svůj šíp Hallvardovi přímo do hrudi. Ostatní dva muži pak zabili svými šípy tu dívku. Mrtvému Hallvardovi pověsili na krk mlýnský kámen, který našli v jeho lodi, a hodili ho do vody. Dívku pak pohřbili na břehu fjordu. Nedlouho poté ale našli rybáři z Lieru tělo zavražděného Hallvarda, které vyplavalo na hladinu i s těžkým mlýnským kamenem na krku. To považovali všichni za boží znamení a Hallvard byl prohlášen za svatého muže. Celá událost se podle historických pramenů stala v roce 1043, tedy nedlouho před založením města Osla. Svatý Hallvard byl zvolen patronem Osla, na věčnou památku je od té doby ve znaku města i s vražednými šípy, mlýnským kolem i ubohou dívkou. 15. květen byl také stanoven dnem svatého Hallvarda.

Mnoho Norů, zejména těch mladších, často žertem říká, že světec Hallvard má v ruce CD coby symbol moderní současnosti Osla a nikoliv mlýnský kámen.

22. července 2011 proběhl v centru města blízko vládní budovy bombový útok.

Královský palác

Radnice

Norský parlament

• Královský palác byl postaven v 1. polovině 18. století jako norská rezidence švédsko-norského krále Karla XIV. V současnosti je oficiální rezidencí norské královské rodiny.
• Hrad a pevnost Akershus (Akershus slott og festning) byly založeny pravděpodobně v 90. letech třináctého století za vlády krále Haakona V.. První písemná zmínka o pevnosti totiž pochází z roku 1300 – z dopisu krále Haakona kostelu Mariakirke v Oslu. V komplexu hradu a pevnosti je nyní 54 objektů, z nichž je trvale přístupné pouze Muzeum domácího odboje za II. světové války (Museum av hjemmefront).
• Norsk Folkemuseum je muzeum kulturní historie na poloostrově Bygdøy. Muzeum je formou skanzenu. Jedna z nejzajímavějších budov v tomto areálu je původní roubený kostel z Golu. Budovy jsou zde z různých historických období. Některé domy jsou plně vybaveny a jsou zde dobrovolníci, kteří vám přiblíží tehdejší dobu svými historickými oděvy.
• Radnice v Oslu, kde se každoročně 10. prosince udílí Nobelova cena míru. Funkcionalistická stavba byla dokončena v listopadu roku 1936. V jedné z jejích dvou 66 metrů vysokých věží je umístěna zvonkohra se 49 zvony. Výzdoba budovy trvala 19 let (1931–1950). Práce přerušila německá okupace Norska v dubnu 1940.
• Skokanský můstek Holmenkollen – dějiště Zimních olympijských her v roce 1952. Pro lyžařské mistrovství světa v roce 2011 byl 13. března 2010 slavnostně otevřen můstek nový a větší.
• Muzeum Kon-Tiki na ostrově Bygdøy. V muzeu je vystaven původní balzový vor Kon-Tiki norského cestovatele Thora Heyerdahla, se kterým v roce 1947 přeplul přes Tichý oceán z Peru do Polynésie. Dalším exponátem je vor Ra II, na jehož palubě Heyerdahl dokázal, že staří egyptští mořeplavci byli schopni doplout na svých plavidlech ze severní Afriky do Karibiku.
• Munchovo muzeum ve čtvrti Tøyen. Nabízí soubor pozdějších děl malíře Edvarda Muncha, která umělec v roce 1940 odkázal městu. Muzeum bylo otevřeno pro veřejnost v roce 1963 u příležitosti stého výročí autorova narození. V březnu roku 2009 rozhodla městská rada o přestěhování celé expozice do nové budovy, která má být postavena v blízkosti nové budovy opery u zálivu Bjørvika nedaleko od centra Osla. Budovu navrhla španělská architektonická kancelář Herreros Arquitectos a má být dokončena v roce 2013.
• Řeka Akerselva – jedna z nejznámějších řek z norské historie. Dříve měla jméno Frysja, odvozené od slova "studená". Má délku pouhých 8,2 km (pramení z nedalekého jezera Maridalsvannet nad městem) a výškový spád 149 metrů.
• Opera v Oslu (Den Norske Opera & Ballet) – budova byla slavnostně otevřena 12. dubna 2008. Budova je dominantou panoramatu města směrem od Oslofjordu. Výběrové řízení pro návrh budovy vyhrála v roce 2000 domácí společnost Snøhetta AS a krátce po svém otevření získala stavba řadu ocenění z celého světa.
• Stortinget – budova norského parlamentu, navržena architektem Emilem Victorem Langletem a otevřena dne 5. března 1866.
• Frogner park a Vigelandův park (Vigelandsanlegget) – park o ploše 32 hektarů s 214 originálními skulpturami podle návrhu sochaře Gustava Vigelanda (1869–1943). Park byl jimi osazován postupně od roku 1927 a teprve v roce 1943 bylo celé světově ojedinělé dílo dokončeno vztyčením centrálního žulového monolitu vysokého 17 metrů a se 121 lidskými postavami.
• Muzeum vikinských lodí (Vikingskipshuset)
• Muzeum Fram – je v něm vystavena celá loď Fram (Vpřed), s kterou podnikl polární badatel Roald Amundsen plavbu do Antarktidy v letech 1911–1912. Při této výpravě stanul 14. prosince 1911 jako první člověk na zemském jižním pólu.
• Tryvannstårnet – televizní věž s přilehlým lyžařským areálem
• Muzeum holocaustu na Bygdøy
• Oscarshall – královský letohrádek ležící na poloostrově Bygdøy.

Hlavní železniční nádraží

Dopravu v Oslu zajišťuje šestilinkové metro (Oslo T-bane), tramvaje, autobusy (jízdenka na MHD stojí v první zóně 38 NOK) a železnice.

1. ledna 2012 žilo v městské aglomeraci Oslo (nikoliv Stor Oslo – Velké Oslo) 613 282 obyvatel (podle Statistisk Sentralbyrå), z nichž přistěhovalecký zahraniční původ má 181 343 (29,6 %) občanů. Nejpočetnější přistěhovalecká skupina (127 590 – 70,4 %) má původ v Asii, Africe, Latinské Americe a Oceánii. 53 753 obyvatel Osla je původem ze zemí EU, USA, Kanady, Austrálie a Nového Zélandu. 42 262 obyvatel jsou děti přistěhovalců, narozené již v Norsku. V některých městských částech dosahuje počet zde usídlených přistěhovalců téměř polovinu (Nordstrand 49,2 %, Stovner 48,1 %, Alna 47,3 %, Grorud 43,6 %). Nejpočetnějšími přistěhovaleckými skupinami jsou Pákistánci (32 000), Somálci (13 000), Švédové (15 500), Poláci (14 000), Tamilové ze Srí Lanky (8 000), Iráčané (7 000), Turci (6 300), Maročané (6 000), Vietnamci (5 700), Íránci (5 300) a Filipínci (4 300).

Místní početná muslimská komunita má zhruba 48 000 členů a je soustředěna především ve čtvrti Grønland, kde se nachází rovněž převážná většina z 12 městských mešit. Buddhistů je ve městě okolo 9 500.

Asi 80 % obyvatel Osla se hlásí k evangelicko-luteránské státní církvi, římskokatolického vyznání je kolem 4,5 % lidí. V Oslu jsou 4 římskokatolické kostely. V nich probíhají mše i v jiných jazycích, např. v polštině, vietnamštině a tamilštině.

• Kjetil André Aamodt (* 1971), lyžař
• Vilhelm Bjerknes (1862–1951), meteorolog
• Espen Bredesen (* 1968), skokan na lyžích
• Ragnar Frisch (1895–1973), ekonom, nositel Nobelovy ceny (1969)
• Odd Hassel (1897–1981), fyzikální chemik, nositel Nobelovy ceny (1969)
• Sonja Henie (1912–1969), krasobruslařka a herečka
• Lars Onsager (1903–1976), teoretický fyzik, nositel Nobelovy ceny (1968)
• Steve Sem-Sandberg (* 1958), švédský spisovatel
• Jo Nesbø (* 1960), spisovatel a hudebník

Oslo podepsalo smlouvy o spolupráci s městy a regiony:[1]

• Göteborg, Švédsko
• Šlesvicko-Holštýnsko, Německo
• Šanghaj, Čína
• Moskva, Rusko
• Petrohrad, Rusko
• Vilnius, Litva
• Varšava, Polsko
• Helsinky, Finsko

Oslo každý rok posílá vánoční stromy do měst Washington, D.C., Londýn, Rotterdam, Antverpy, Reykjavík, Glasgow a Belfast.