Římskokatolická církev v Norsku

Římskokatolická církev není v Norsku příliš rozšířena, v současné době čítá asi 230 000 katolíků (cca 5 % obyvatel) a jejich počet pomalu roste, především díky imigraci. Tento fakt ještě posiluje tradiční animozitu většiny norské společnosti vůči katolicismu jako jakémusi cizorodému prvku.

Katolický kostel svatého Olafa v Trondheimu

Historie

Po reformaci a poprotestantštění Norska byla katolická církev dlouhodobě krutě potlačována a drtivá většina katolíků konvertovala, uprchla ze země či zahynula.

K opětovnému povolení katolické církve došlo v roce 1843, ústavní zákaz působení katolických řádů byl zrušen v roce 1897, plné náboženské svobody se katolická církev v Norsku dočkala v roce 1956, kdy norský parlament zrušil zákaz působení jezuitů v zemi. K intelektuálním úspěchům norského katolicismu je řazeno dílo spisovatelky Sigrid Undsetové, která konvertovala v roce 1928. Ke sblížení katolické menšiny s luteránskou většinou došlo během společného odporu proti režimu Vidkuna Quislinga. Ve 2. polovině 20. století se spolu se zánikem posledních společenských a právních bariér několik norských římských katolíků uplatnilo i ve vysoké politice a v diplomacii.

Současná struktura

Katolická církev v Norsku se člení na diecézi Oslo, která byla založena v roce 1953, a prelatury Trodheim a Tromsø. Ty se dále člení na celkem 35 farností. Norští biskupové jsou členy Skandinávské biskupské konference, která sdružuje biskupy Severských zemí.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.