Kresnik

Kresnik, krestnik či krsnik je jedinec nadaný nadpřirozenou mocí v jehož existenci se věřilo ve Slovinsku a Chorvatsku. Kresnici se podle této víry měli narodit v „košili“ a jejich duše v noci bojovaly za úrodu proti různým zlovolným bytostem, typicky upírům. Víra v podobné nadané lidi existovala i v jiných jinoslovanských oblastech, například zduhač nebo vjedogonja, ale podobní jsou také furlánští benandanti, maďarští táltosové a osetští burkudzäutä. Kresnikovi se také podobá mogut, který byl znám v severním Chorvatsku – syn ženy, která při porodu zemřela nebo její těhotenství bylo delší než obvyklé, a negromanat z jižní Dalmácie, který se narodil s ocasem.[1]

Kresnici bývají často narozeni v „košili“, tedy s blanitým vakem pokrývajícím hlavu, zvaným také caput galeatum. Tato membrána obvykle puká či je protržena během porodu, o dětech, které se s ní přesto narodily, se věřilo, že je čeká šťastný či slavný osud. Takovýto způsob narození byl přisuzouván také benandantům a řídčeji táltosům. Na Istrii byla tato blána malým kresnikům přikládána do podpaží, na ostrově Krk usušena a rozemleta do jídla. Nočních bitev se obvykle začali zúčastňovat v sedmi letech, řidčeji v osmnácti nebo jednadvaceti, své nadání však museli uchovat v tajnosti. Existují zmínky pouze o mužských kresnicích.[2]

Duše opouštěla jejich tělo ve spánku často v podobě zvířete – bílého či skvrnitého kance, psa, vola nebo koně, ale také černé mouchy. Bitvy, které sváděli, často periodicky o suchých dnech nebo štědrovečerní noci, měly odvrátit zlá kouzla a ochránit úrodu. Protivníky kresniků byli nejčastěji čarodějníci či upíři. Ti si také přisvojovali podobu zvířat, ale na rozdíl od kresniků pouze zvířat černých. Na Krku měl každý národ a rod chráněn jedním kresnikem a ohrožován jedním upírem – kudlakem. Ze nepřátelé kresniků byli také považováni cizinci, například Italové či Benátčané.[3]