Krausova vila

Vila byla postavena v letech 1910–1911 pro právníka dr. Karla Krause (1866–1919), který patřil k předním představitelům německé obce v Moravské Ostravě.[5] Karl Kraus byl syn Josefa Krause stavitele a majitel mnoha nemovitostí v Ostravě. Řadil se k mecenášům, kteří na přelomu 19. a 20. století ovlivnili architekturu města. V místech dělnické kolonie na Ostrauer Straße (pojmenování v roce 1893) postavil 21 obytných domů.

Samotnou vilu postavila podle plánů z října 1910 firma stavitelů Hans Ulricha a Aloise Schöna. Vstup do vily byl orientován jihozápadně. Vila byla obklopena rozsáhlou zahradou. Patřila k nejvýstavnějším ostravským sídlům. Vnitřní uspořádání odpovídalo zvyklostem z konce 19. století. Na každém podlaží se rozkládal samostatný byt se středovou halou a pokoji rozmístěnými po obvodu. Široké reprezentační schodiště bylo přisazeno k hale a otevřeno do bočního průčelí.

Pozdně secesní vila s mansardovou střechou byla po smrti Karla Krause v srpnu 1919 prodána bankovnímu domu České bance Union.[pozn. 1][5][6] Přestavbou a vypracováním projektu byl pověřen uherskobrodský rodák Ernst Korner (1888–1966), absolvent vídeňské Techniky (1906–1911).[pozn. 2] V roce 1920 se přestěhoval do Moravské Ostravy.[7][8]

Interiér byl přestavěn v duchu okázalého neoklasicismu, který se tehdy uplatňoval ve středním Německu, aby vyhovoval nové funkci. Vstupní schodiště s mramorovými ionskými sloupy, bylo obloženo mramorem. Strop vestibulu byl členěn štukovým kazetovým stropem. Vnitřní schodiště bylo dřevěné s vyřezávaným zábradlím a obloženo dřevem.

K vile bylo přistavěno další patro a střecha bez obytného podkroví. Vznikla tak dvoupatrová osmiosá budova. Konstrukce střechy byla zvolena jako mansardová s vikýři s plochou střechou. Mansarda byla ukončena valbou s plochami o nízkém sklonu. Na hřebenech valeb byly umístěny ozdobné prvky tzv. makovice.[9] Střecha byla pokrytá eternitem, v šupinovém krytí. Později (mezi lety 1945 a 1974) byly tyto vikýře přestavěny na valbové vikýře se svislým fasádním oknem. Jeden vikýř byl směrem do ulice a dva na bočních mansardách. Vikýře stejné velikosti byly umístěny na střed střešní plochy. Vikýř, který je orientován na nynější Tyršovu ulici, konstrukčně menší byl umístěn asymetricky blíže k nároží.

Vila byla směrem do ulice byla rozšířena o monumentální portikus s pětiosou symetrickou kompozicí. Tím byla symbolicky začleněna do vznikající zástavby bankovních domů na Nádražní ulici. Portika s hlavním vchodem měla podobu jednoosých postranních rizalitů a střední trojosá část sloužila k hlavnímu vstupu. Nalevo se nacházel prodejní prostor, který byl pronajat reklamním a inzertním kancelářím PIRAS a SAMOSTATNOST.[10] Napravo pak vstupní portál spojující ulici se zahradou. Hlavní motiv přístavby tvořilo osm dvojic dorských sloupů, uvozující jednotlivé osy, na atice bylo umístěno figurální sousoší od ostravského sochaře Augustina Handzela a ve po čtyřech ve dvojicích sdružené dekorativní vázy. Sousoší tvořily čtyři alegorie, dvě mužské a dvě ženské postavy, při pohledu zleva: Štěstí rodiny, Obchod (bůh Merkur), Hojnost a Průmysl. Po bocích sousoší byly umístěny sdružené vázy, jeden pár vlevo a jeden pár vpravo. Fasáda byla hladce omítnuta. Budova dostala ráz, který byl inspirován barokem a klasicismem.[1][2][3][11]

Po 2. světové válce bylo zbouráno levé křídlo portikusu. Před rokem 1974 bylo druhé patro částečně přestavěno v důsledku požáru.[1]

V roce 1945, kdy byla Česká banka Union zestátněna jako německý bankovní ústav, zde bylo Muzeum revolučních bojů a budování socialismu.[12] To v roce 1990 zaniklo. Archivní fond převzala knihovna Slezského zemského muzea v Opavě.[13][14]

Budova byla památkově chráněna od 3. května 1958. Koncem roku 1975 byla zapsána na seznam památkově chráněných budov. V současnosti je kulturní památkou, rejstříkové číslo v Ústředním seznamu kulturních památek ČR je: 24141/8-2384.[15]

V roce 2010, u příležitosti 100. výročí postavení vily, byly provedeny záchranné práce na sousoší a vázách. Restaurováním byli pověřeni MgA. Jakub Gajda Ph.D. a Roman Winkler. Opravy probíhaly pod dohledem pracovníka NPÚ Ostrava Mgr. Dalibora Halátka a zástupcem vlastníka Ing. Martina Ciežáka. Celkové náklady byly více než 900 tisíc Kč, z toho čtvrtinu uhradilo město. Práce skončily v červenci 2010 finálním vodě-odolným nátěrem.[14][16]

Vlastníkem budovy je od roku 2005 společnost PROSPERITA holding, a.s. (IČO:25820192), která ji koupila od Československé obchodní banky, a. s. (IČO: 00001350). Vila dostala nový název „PROSPERITA PALACE“.[pozn. 3][17] V letech 2009–2010 vznikl materiál, memorandum, k prodeji budovy. Nabídku prodeje zprostředkovávala realitní kancelář RE/MAX Class 3.[pozn. 4]

Výměra pozemku, na kterém budova stojí je 547m² (zastavěná plocha a nádvoří) a ostatní plocha pak 278m².[pozn. 5]). Plocha před vilou patří Statutárnímu městu Ostrava.

Budova je využívána vlastníkem pro sídlo společností, které ovládá, např. jde o: ALMET, a. s. (IČO: 46505156), České vinařské závody a.s. (IČO: 60193182), , ENERGOAQUA, a.s. (IČO: 15503461), IBC International Broker Company s.r.o. (IČO: 27623017), KDYNIUM a. s. (IČO: 45357293), MATE, a.s. (IČO: 46900322), PROSPERiTA investiční společnost, a.s. (IČO: 26857791), VINIUM a.s. (IČO: 46900195) a dalších desítek společností. Společnost v této budově poskytuje pronájem kanceláři, vč. virtuálních sídel, pronájem bezpečnostní schránky, služby velkoobjemové bezpečnostní úschovy a specializované komerční spisovny. Správou budovy je pověřena společnost PROSPERITA finance, s.r.o. (IČO: 29388163).[18]

Levé křídlo portikusu je v současné době součást tzv. piazzety „Nádražní".[19] Pravé křídlo portikusu, kde byl portál spojující ulici a zahradu, je současné době komerční prostor (trafika).[1]