Kotonizace

Němec M.Ahnesorge chtěl v roce 1848 v Anglii vyzkoušet a přihlásit patent na štěpení lněných vláken. Politik Claussen (člen Brazilského institutu) mu nabídl spolupráci a kapitál do 500 000 £ s podmínkou, že patent bude přihlášen na jeho jméno. Štěpení lnu se mělo provádět v roztoku hydrouhličnanu, sody a zředěné kyseliny uhličité, elementární vlákna se pak stříhala na délku bavlny.[2] Podle severoamerických novinových zpráv z roku 1850 nechal Claussen předvést publiku výrobu příze z vláken štěpeného (kotonizovaného) lnu podle jeho patentu. Příze měla dosáhnout jemnosti 5 tex.[3]

Kotonizace se prováděla až do konce 20. století řídkými louhy.[4] Potom se však v Evropě tento chemický způsob z důvodů ochrany životního prostředí přestal používat a několik výrobních firem a vědeckých institucí se pokouší nahradit chemickou technologii kotonizováním za pomocí páry, mechanických prostředků nebo ultrazvuku.

V 1. dekádě 21. století dodávaly kotonizovaná vlákna jen čínské firmy (do Evropy za cca 4 €/kg), materiál byl pravděpodobně vyroben blíže neznámou kombinací chemické a enzymatické technologie.[5]

V roce 2014 však nabízí např. jedna litevská firma kotonizovaný len v délkách 28 až 40 mm a příze s obsahem lnu do 50 %. Způsob kotonizace a cena těchto vláken nejsou známé. [6] Podobné příze s obsahem kotonizovaného lnu do 50 % (kotonizace kombinací ultrazvuku a působení enzymů s náklady na kotonizaci cca 0,90 €/kg) byly zkušebně vyrobeny v roce 2013 v Rumunsku. Rotorové příze měly asi poloviční pevnost a tažnost, ostatní vlastnosti byly na stejné úrovni se srovnatelnými výrobky z čisté bavlny. [7]