Kostel svatého Václava (Třebívlice)

Závěr a bok kostel sv Václava v Třebívlicích

Současný kostel nahradil v 17. století zřejmě starší gotickou stavbu. Věž postavil v roce 1695 P. Bianco. Úprava celého kostela proběhla v roce 1720.[3]

Kostel je jednolodní, orientovaný a obdélný. Má trojboce uzavřený odsazený presbytář s vysokým přístavkem sakristie a oratoře po severní straně. Po severní straně lodi se nachází předsíň. V západním průčelí stojí hranolová věž.[3]

Boční fasády jsou hladké. Na nárožích lodi i presbytáře se nacházejí lizénové rámce. Okna jsou segmentově zakončená. Předsíň má polokruhově zakončený vstup, oválné vpadlé pole a trojúhelný štít. Je kryta plochým stropem a vedení z ní do lodi barokní plastický portál s mohutně vylamovanými horními rohy a segmentovým nástavcem. Věž s cibulovou bání má v přízemí při nárožích lizénové rámce a obdélný portál s uchovitě zalamovaným rámcem a trojúhelným nástavcem. V prvním a druhém patře věže jsou polokruhově zakončená okna. V prvním patři při nárožích jsou lizénové rámce. Ve druhém patře jsou pilastry. Po severní straně se nachází úzký přístavek schodiště do prvního patra. Nad presbytářem je vysoký sanktusník.[3]

Presbytář je sklenut valenou klenbou s lunetami a v závěru třemi kápěmi (klenebními plochami) s lunetami, které se sbíhají na konzoly. Po severní straně je obdélný portál vedoucí do sakristie. Nad ním je velký polokruhový oblouk, jímž je otevřena oratoř s plochým stropem. Triumfální oblouk je segmentový, s římsou. V lodi je strop s fabionem a dřevěná kruchta, která spočívá na dvou dřevěných pilířích. V podvěží se nachází předsíň, která je o několik stupňů výše položená než loď kostela. Je sklenutá valbovou klenbou s dvěma lunetami s hřebínky. Je otevřená do lodi vysokým polokruhově zakončeným otvorem.[3]

Hlavní oltář je rokokový z poloviny 18. století. Je na něm obraz sv. Václava pocházející ze stejného období, kdy byl kostel vystavěn. Dále jsou na hlavním oltáři sochy sv. Petra a sv. Pavla, a andílci. Boční barokní protějškové oltáře pocházejí z 1. čtvrtiny 18. století. Jsou opatřeny sochami sv. Anny a sv. Josefa v životní velikosti. Oltář Panny Marie je rokokový se zasklenou skříňkou (svatyňkou), se sochami sv. Kateřiny a sv. Barbory, anděly a andílky. Barokní kazatelna pochází z 1. čtvrtiny 18. století. Je vybavena sochami evangelistů a páskovou a akantovou ornamentikou. V kostele jsou také obrazy. Obraz Ukřižování je z konce 16. století a obraz sv. Václava z 1. poloviny 18. století. Barokní socha sv. Aloise je z 1. poloviny 18. století. Pozdně renesanční kamenná křtitelnice je z konce 16. století. Na křtitelnici je reliéfní výzdoba znázorňující Křest Kristův, Kristus a apoštolové, a dále donátora s rodinou. Reliéf je pobíjen ornamentem. V severozápadní části lodi byly do dlažby lodi zapuštěny dva znakové náhrobníky.[3]

Fara z roku 1778 je volně stojící, obdélnou, jednopatrovou budovou s bosovanými nárožími a obdélnými okny. Schodiště je sklenuto plackami a valeným pásy. Při vstupu do fary se zde nalézá kovaný rokokový zámek. Socha sv. Aloise s chronogramem 1769 je signován „B. Eder f.“ Na náměstí stojí barokní, výklenková kaple z 1. poloviny 18. století. Kaple je opatřena pilastry a trojúhelným štítem. Uvnitř se nachází socha sv. Jana Nepomuckého, která je datovaná na soklu rokem 1713.[3]

Na přilehlém hřbitově je pohřbena Ulrika von Levetzow, poslední láska Johanna Wolfganga von Goetheho a poslední šlechtická majitelka obce.