Ulrika von Levetzow

Theodore Ulrike Sophie von Levetzow, též von Löwetzow (4. února 1804 Lipsko – 13. listopadu 1899 Třebívlice) byla majitelka třebívlického panství, v mládí přítelkyně a poslední láska německého básníka Johanna Wolfganga Goetha.[1][2]

Ulrika von Levetzow
Rodné jménoTheodore Ulrike Sophie von Levetzow
Narození4. února 1804
Lipsko
Úmrtí13. listopadu 1899 (ve věku 95 let) nebo 28. srpna 1899 (ve věku 95 let)
Třebívlice
Povoláníspisovatelka
RodičeJoachim Otto Ulrich von Levetzow a Amalia von Levetzow
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Informace u hrobky Ulriky von Levetzow na hřbitově u kostela sv. Václava v obci Třebívlice, okresu Litoměřice

Životopis

Otcem Ulriky byl Joachim Otto Ulrich von Levetzow z Meklenbursko-zvěřinského vévodství a matkou tehdy ještě nezletilá Amélie von Brösigke. Z tohoto spojení se také narodila Ulričina sestra Amélie. Brzy potom se oba manželé rozvedli a Ulrika byla umístěna do dívčí internátní školy ve Francii. Amélie von Brösigke se opět vdala za svého bratrance Friedricha Carla Ulricha von Levetzowa, s nímž počala svou třetí dceru Berthu. Ale ani v tomto manželství rodina nezůstala dlouho šťastná. Carl von Levetzow padl roku 1815 v bitvě u Waterloo a mladá matka s dcerami přesídlila do Čech. Dlouholetý třetí vztah Amélie k hraběti Františku Josefu Klebelsbergovi, ministru financí rakouské vlády, dovršila sňatkem roku 1842 a šťastným životem s dcerami na Klebelsbergově zámku v Třebívlicích.

Dětství prožila Ulrika v Lipsku, později se vzdělávala v penzionátu pro mladé dámy ve Štrasburku a na léto se vracela k matce a prarodičům do Klebelsbergova paláce v Mariánských Lázních, který dal postavit její otčím, hrabě Klebelsberg.

Ulrika se v matčině společnosti již jako batole roku 1806 v lázních Karlovy Vary a roku 1810 v Teplicích setkala s německým spisovatelem Johannem Wolfgangem von Goethem. Když bylo Ulrice sedmnáct let, sešli se opět, a to při pobytu v Mariánských Lázních roku 1821. 72letý klasik německé kultury se do mladé dívky zamiloval. Ulrika jej roku 1823 v Mariánských Lázních odmítla, a to prostřednictvím matčiny odpovědi námluvy zprostředkovávajícímu Goethovu zeměpánovi, sasko-výmarskému velkovévodovi, ale sama se již nikdy nevdala. Pečovala o děti své předčasně zesnulé mladší sestry Amálie (1806–1832), provdané von Rauch, potom o starou matku. Také přírodovědec Schubart u ní později uspěl jen jako učený přítel; jeho a Goethovy listy nechala před svou smrtí spálit. Goethe svou bolest z odmítnutí vyjádřil roku 1823 v básni (Mariánskolázeňská) Elegie a již více do Čech nepřijel, ač to na rok 1824 plánoval. Ulrika sama o jejich údajném milostném vztahu, jak se o něm už roku 1823 v lázeňské a záhy i výmarské společnosti mluvilo a jak to v 19. století opakovali četní autoři, na sklonku svého života jasně napsala: „Nebyl to milostný vztah.“ („Es war keine Liebschaft.“)

Ulrika téměř celý život strávila v Čechách na třebívlickém panství, kde založila školu pro nezaopatřené dívky. Zabývala se ručními pracemi, četbou a tíhla k filantropii. Svým otčímem hrabětem Františkem Josefem z Klebelsbergu, polyhistorem a spoluzakladatelem Národního muzea, byla vedena k zájmu o zeměpis a přírodovědu. Dostala se do společnosti hraběte Kašpara ze Šternberka a dalších zakladatelů Národního muzea v Praze, stala se dokonce členkou jeho Společnosti. Po smrti své matky darovala muzeu část klebelsberské pozůstalosti a prodala zděděný Klebelsberský palác v Mariánských Lázních.[3]

Odkazy

Reference
  1. KASSAL, Tomáš. Do expozice o milence Goetha zatéká, Třebívlice chtějí dům opravit [online]. iDNES.cz, 2012-04-15 [cit. 2016-02-11]. Dostupné online.
  2. FÜLLENBACH, Josef. Goethes letzte Liebe [online]. Prager Zeitung, 2014-01-08 [cit. 2016-02-11]. Dostupné online.
  3. MACEK, Jaroslav. Třebívlicko 99:Osudová láska J.W.Goetha a Ulriky von Levetzow v Třebívlicích. [s.l.]: [s.n.], 1999. ISBN 80-901775-4-9. Kapitola Dějiny Třebívlicka a Ulrika von Levetzov, s. 37–83.

Literatura
  • Friedemann Bedürftig: Die lieblichste der lieblichsten Gestalten. Ulrike von Levetzow und Goethe. Rowohlt Verlag, Reinbek 2005, ISBN 3-499-23849-7
  • Beate Borowka-Clausberg: Damals in Marienbad...Goethe, Kafka & Co.- die vornehme Welt kuriert sich, Berlin 2009, ISBN 978-3-938740-87-3
  • Joachim Fernau: War es schön in Marienbad. Goethes letzte Liebe. F. A. Herbig, München 1982, ISBN 3-7766-1220-7
  • Dagmar von Gersdorff: Goethes späte Liebe. Die Geschichte der Ulrike von Levetzow. Insel Verlag, Frankfurt am Main, 2005, ISBN 3-458-19265-4
  • Jochen Klauß (Hg.): Keine Liebschaft war es nicht. Manesse Verlag, Stuttgart/Zürich 1997, ISBN 3-7175-8224-0
  • Alena Kvapilová: Baronka Ulrika von Levetzow (1804-1899) Katalog stálé expozice Okresního muzea v Mostě. Okresní muzeum Most 1998
  • Alena Kvapilová: Baronka Ulrika von Levetzow (1804-1899) Katalog stálé expozice Oblastního muzea v Mostě. Dodatky a opravy. Oblastní muzeum Most 2009
  • Sylk Schneider: Ulrike von Levetzow – Die Brasilianische Suleika: in: Goethes Reise nach Brasilien, Weimar 2008, ISBN 978-3-937939-69-8; S. 138–146
  • Astrid Seele: Frauen um Goethe. Rowohlt Verlag, Reinbek 2000, ISBN 3-499-50636-X
  • Peter Uhrbach: Goethes Fräulein in Böhmen. Ulrike von Levetzow. Sax-Verlag, Markkleeberg 2009, ISBN 978-3-86729-050-0
  • Johannes Urzidil: Goethe in Böhmen. Artemis, Zürich u. Stuttgart 1962. Vor allem S. 155-178.
  • Johannes Urzidil: Goethe v Čechách, Pistorius a Olšanská, Příbram 2009, ISBN 978-80-87053-37-9 (český překlad Veronika Dudková, verše přeložila Michaela Jacobsenová).
  • Martin Walser: Ein liebender Mann. Rowohlt Verlag, Reinbek 2008, ISBN 3-498-07363-X

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.