Kostel svatého Petra a Pavla (Unhošť)
Kostel svatého Petra a Pavla je římskokatolický barokně přestavený gotický kostel, dominanta Unhoště. Je to farní kostel římskokatolické farnosti Unhošť.
| Kostel svatých Petra a Pavla v Unhošti | |
|---|---|
 | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Středočeský |
| okres | Okres Kladno |
| Obec | Unhošť |
| Lokalita | střed obce |
| Souřadnice | 50°5′7,38″ s. š., 14°7′53,87″ v. d. |
| Základní informace | |
| Církev | česká římskokatolická |
| Provincie | Čechy |
| Diecéze | arcidiecéze pražská |
| Vikariát | I. pražský |
| Farnost | Unhošť |
| Status | farní kostel |
| Užívání | pravidelně |
| Datum posvěcení | 13. století |
| Architektonický popis | |
| Stavební sloh | původně gotický, baroko |
| Typ stavby | jednolodní kostel |
| Specifikace | |
| Stavební materiál | kámen, zdivo, dřevo |
| Další informace | |
| Adresa | Lidická 7 27351 Unhošť |
| Ulice | tř. Dr. Beneše |
| Kód památky | 17367/2-631 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Popis stavby
Zachovalá jednolodní stavba je zakončena trojbokým kněžištěm s přilehlou věží 42,5 metru vysokou. Loď na délku měří 16,6 m, na šířku 9,75 m. Rozměry kněžiště jsou: na délku 7,2 m a na šířku 4,2 m. Základní prostor lodi je členěn klenutými okny s pískovcovou šambránou a dvěma naproti sobě symetricky umístěnými vchody, na jižní a severní straně. Oba vchody zdobí barokní pískovcový portál s profilovaným ostěním a supraportou doplněnou o červený osmihrotý kříž s červenou šesticípou hvězdou při jeho úpatí, tedy znakem Křižovnického řádu. Zadní severní vchod, původně vedoucí ze hřbitova, je chráněn přistavěnou chrámovou předsíní z počátku 19. století. Loď je na západní straně ukončena hudební kruchtou, na kterou vedou šnekovité schody. Pod kruchtou se nacházejí dvě rokokové zpovědnice. V podlaze kostela jsou umístěny čtyři náhrobní kameny a vchod do krypty.
Polygonální kněžiště je výškově sjednoceno s hlavní lodí, což je zdůrazněno průběžnou hlavní římsou. Zvenčí kostela se na zdi v místě kněžiště nachází pískovcová náhrobní deska Justiny Ros. Anny, dcery unhošťského měšťana Ondřeje Andrušky, z roku 1707. Na severní straně kněžiště se nachází vchod do sakristie a vedle něj sanktuárium. Sanktuárium pochází ze 14. století a je vysoké 1,6 m. Tvoří jej pravoúhlý výklenek s profilovaným rámem kolem, nahoře vybíhajícím v trojúhelný štít. V něm je vytesán výše zmíněný erb vladyků z Braškova. Od lodi je kněžiště odděleno gotickým obloukem, minimálně jeden metr silným.
Nároží západního barokního průčelí je opatřeno bosáží přesahující až do úpatí štítu. Přízemí průčelí zdobí pouze okno na kruchtu a po stranách dvě hladké niky bez soch. Štít je trojkřídlý, ukončený římsou pokrytou prejzy. Na vrcholu je osazen pískovcový kříž, po stranách barokní čučky. Ve středu štítu je umístěno slepé obdélné okno po stranách doplněno o pilastry. Postranní křídla jsou umístěna níže a zakončena volutou. Na římse jsou rovněž zakončena pískovcovými pyramidami.
Věž o výšce čtyř podlaží je propojená s kněžištěm. Nedílnou součást věže tvořily zvony, které však byly v obou světových válkách zrekvírované. Současných šest zvonů zhotovil Rudolf Manoušek. Do věže se vstupuje severní hranolovitou přístavbou s točitým schodištěm. V přízemí s valenou klenbou se nachází sakristie. Zakončena je barokní cibulovitou střechou pokrytou šindelem, na vrcholu s křížem, jehož úpatí zdobí opět křižovnická hvězda. V prvním a třetím patře byla vybudována střílnová okna. Na pavlači je zavěšen zvonek umíráček. V ose nad ním je do báně cibule umístěn novodobý velký ciferník.
Interiér kostela je zařízen spíše střídmě, kromě hlavního oltáře se uvnitř nachází i menší kazatelna a křtitelnice (obě z poloviny 18. století), oltářní mensa, dvě zpovědnice a varhany. Zdi jsou omítnuty, s jednoduchým plastickým dekorem připomínajícím římsu, umístěným téměř u stropu. Výzdoba je též jednoduššího charakteru, zahrnuje výše zmíněnou Křížovou cestu, sochu Panny Marie, další drobné plastiky andělíčků a několik obrazů. Do budoucna se plánuje navrátit interiéru původní vzhled vytvořením replik tehdejšího bohatšího stacionáře.
Ke kostelu náleží klasicistní fara z první poloviny 19. století a městský hřbitov, založený po morové epidemii roku 1680. U severní zdi hřbitova byla koncem 17. století vystavěna barokní hřbitovní kaple sv. Barbory. Na rozdíl od dochovaných původních interiérových maleb z 18. století vnější podoba kaple prošla ve druhé polovině 19. století úpravami.
Na jižní straně kostela, obrácené k veřejné městské komunikaci, je v malém parčíku usazena nepřehlédnutelná socha sv. Václava, zatímco na dnes nepřístupné severní straně kostela lze jen s obtížemi spatřit sochu sv. Jana Nepomuckého z roku 1730, jelikož pozemek původního zde přiléhajícího hřbitova byl postupně obestaven městskou zástavbou.
Dějiny stavby
Počátky kostela
Důkaz o fungování unhošťského kostela je možné doložit (díky archeologickým výzkumům) do raného středověku, kdy na tomto místě stával menší dřevěný kostelík.
Ve druhé polovině 13. století zde byl založen románsko-gotický jednolodní kostel, a to pravděpodobně Správou královského křivoklátského panství, pod které Unhošť spadala. Nejstarší zmínka o kostelu však pochází až z roku 1329 z darovací listiny krále Jana Lucemburského, který ho postoupil řádu křížovníků s červenou hvězdou v Praze. V jejich vlastnictví (včetně farnosti) zůstal dodnes, s výjimkou období husitských válek. Katolická správa byla na faře zdárně obnovena až roku 1661 s návratem křižovnických farářů. Ve druhé polovině 17. století v kostele působilo literánské bratrstvo, doprovázející mše hudbou a zpěvem.
Prvním doloženým působícím farářem z roku 1347 byl Bušek Linhartův. Uvnitř kostela byl nalezen štít s erbem, který mohl patřit rodu vladyků z Braškova, z něhož Bušek Linhartův nejspíše pocházel. Z tohoto rodu známe také farářova bratra či bratrance Buška Leonarda, kanovníka metropolitní kapituly pražské, jenž také mimo jiné zastával funkci prvního ředitele stavební huti svatovítské katedrály za její gotické přestavby.
Pozdější historie
Kostel prošel v průběhu staletí mnoha úpravami. Nejvýznamnější z nich se odehrála roku 1656, kdy byla k severnímu boku kněžiště přistavěna mohutná hranolovitá věž s cibulovitou bání v rámci oprav po třicetileté válce. Tato věž, s nahoře vybudovaným ochozem a světničkou pro strážného, kromě funkce zvonice (kterou do tehdejší doby splňovala starší zvonice na severní straně hřbitova), zastávala i funkci bezpečnostní. Strážný, který trvale pobýval v posledním patře, odtud mohl lépe přehlédnout případné hrozící nebezpečí pro město, jako požáry nebo průchozí vojska. Kostelní lodi přibyl malovaný strop a výzdoba stěn s císařským orlem, znakem měst a cechů.
Barokní přestavba
Charakter původní románsko-gotické stavby byl ovlivněn zejména barokním architektonickým slohem, kdy kostel v prvních dvaceti letech 18. století (1702–1724) prošel přestavbou pod vedením Františka Fortiniho. Pro kostel znamenala přestavba především umělecký přínos v podobě velmi hodnotné a dodnes zachované úpravy západního průčelí v barokním duchu. (Později však byly v těsné blízkosti (cca dva až tři metry od kostela) necitlivě přistaveny obytné domy, které zakrývají pohled na toto průčelí – tím pozbylo na své velkoleposti a dnešnímu návštěvníkovi se jeho orientace jeví jako nelogická.)
Věž byla podepřena pískovcovými opěrnými pilíři, loď západně prodloužena o hudební kruchtu a zároveň výškově sjednocena s kněžištěm, okna byla doplněna pískovcovou šambránou se znamením kříže. Na jižní straně kostela, situované k náměstí, byl zřízen hlavní vchod s pískovcovým portálem a supraportou s křižovnickým znakem. Na severní straně byl zřízen vedlejší vchod, průchozí z tehdejšího hřbitova. Hřbitov byl později z hygienických důvodů přestěhován nedaleko od kostela, ale na okraj městyse.
Pozdější přestavby
Další úpravy kostela se týkaly spíše interiéru, který byl v 18. století obohacen o nové varhany od Jana Ferdinanda Schwabla. Konec 20. století pak kostelu přinesl nový pseudorenesanční hlavní oltář a úpravy kněžiště. Poslední větší úpravy proběhly v letech 1971–1972 v duchu nových liturgických ustanovení Druhého vatikánského koncilu. Akademický sochař Karel Stádník vytvořil plastiku zobrazující Poslední večeři Páně, která byla následně zakomponována do barokní oltářní mensy. Jeho dílem je také cínová Křížová cesta zdobící stěny po obou stěnách.
Galerie
Kostel v roce 2015
Socha sv. Václava před kostelem sv. Petra a Pavla
Náhrobní kámen Justiny Ondruškové z Počátek (z roku 1707), jižní zeď kostela sv. Petra a Pavla
Vstup do kostela s křižovnickým znakem
Odkazy
Literatura
PODLAHA, Antonín. Posvátná místa království českého. Praha, 1913.
Dr. ŠŤOVÍČEK, Jan. Chrám sv. Petra a Pavla v Unhošti. Třetí svazek edice Památky našeho kraje. Kladno, 1994.
Město Unhošť. [online]. [cit. 2018-6-5]. Dostupné z: http://www.muzeumunhost.cz/ Město Unhošť
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Petra a Pavla na Wikimedia Commons
- Římskokatolická farnost Unhošť
- Melicharovo vlastivědné muzeum v Unhošti: Muzejní tiskovina „Město Unhošť“.
Fotodokumentace interiéru byla pořízena s laskavým svolením P. ThDr. Gabriela Rijada Mulamuhiče, Ph.D., O.Cr, administrátora farnosti Unhošť.