Kostel svatého Petra a Pavla (Peruc)

Farní kostel existoval v Peruci už v 14. století. Koncem první čtvrtiny 18. století byl znovu postaven nákladem 8 871 zlatých podle projektu architekta Pietra Paola Columbaniho.[2] V roce 1824 proběhla obnova kostela.[3]

Jednolodní kostel je orientovaný k západu. Má obdélnou loď s oble ukončeným presbytářem. K bočním stěnám přiléhá sakristie na jižní straně a schodiště na straně severní. Oba přístavky mají v prvním patře oratoře. Ke stranám východního průčelí přiléhají kaple a schodišťový přístavek. Boční kaple a sakristie mají nároží zdobená pilastry. Dominantou východního průčelí je hranolová věž s nárožními pilastry a cibulovou střechou. Boční fasády jsou členěné lizénovými rámci s předloženými pilastry a segmentově zakončenými okny.[3]

Socha v interiéru

Varhany z roku 1763 od Ignáce Schmieda[2]

Ve výklencích tříosého východního průčelí jsou umístěny sochy svatého Václava a svatého Jana Nepomuckého. Ve středu průčelí se nachází obdélný portál, nad nímž je okno a zvlněný křídlový štít s rozeklaným nástavcem. Ve výklenku štítu stojí socha Ježíše Krista. Po stranách štítu stojí sochy svatého Petra a svatého Pavla. Nad nimi na nástavci jsou sochy andělů.[3]

Ve východní části lodi stojí zděná kruchta podepřená dvěma pilíři a podklenutá valenou klenbou s lunetami. Samotná kruchta je zaklenutá trojicí polí křížové klenby.[3] Loď je třicet metrů dlouhá, sedm metrů široká[2] a zaklenutá třemi poli plackové klenby a pásy, které sbíhají na pilastry na přízedních pilířích. Loď je zakončena stlačeným vítězným obloukem, za kterým je presbytář s valenou klenbou a lunetami. Sakristie má plochý strop, ale oratoře nad sakristií i protějším schodišťovým přístavkem mají plackové klenby a balkóny vyložené do prostoru presbytáře.[3]

Hlavní oltář je iluzivní malovaná sloupová architektura. Zdobí jej obrazy svatého Petra a Pavla a Nejsvětější Trojice od Johanna Adama Schöpfa. Hlavní oltář je doplněn dvojicí protějškových oltářů z první třetiny osmnáctého století a další dvojicí rokokových oltářů s bohatou sochařskou výzdobou z poloviny osmnáctého století. Na starších oltářích jsou sochy a obrazy světců. Oba obrazy namaloval roku 1677 premonstrát Gerardi.[3]

Kromě dalšího vybavení se v interiéru kostela nachází řada náhrobníků, které patří mimo jiné svobodnému pánovi Janovi z Ledeburu a jeho manželce Beatrix, rozené Beckové ze Steinu, Alexandrovi z Ledeburu a jeho manželce Anně Marii Alžbětě, rozené z Elverfeldtu (z roku 1717), Bedřichovi z Lobkovic (z roku 1594), Ludmile z Donína a faráři Alexandru Zeiczlerovi z roku 1805.[2]