Kostel svatého Martina (Radomyšl)

Románský kostel svatého Martina v Radomyšli byl postaven ve druhé polovině dvanáctého století na okraji staršího pohřebiště.[2] První písemná zmínka o něm pochází z roku 1284, kdy je uváděn jako farní.[3] V období gotiky byl dvakrát přestavěn. Podruhé se tak stalo v období 1372–1388.[2]

Radomyšl patřila nejprve Bavorům ze Strakonice, z nichž Vilém Bavor ze Strakonic radomyšlský kostel i s farou věnoval johanitům. Ti později získali i vesnici a zůstali jejími majiteli až do roku 1848.[4]

V románské podobě kostel tvořila loď zaklenutá dvěma poli křížové klenby, kterou na východě uzavíralo čtverhranné kněžiště. V lodi se nacházela panská empora přístupná ze sousedního šlechtického sídla.[2] Při raně gotické přestavbě byl původní presbytář prodloužen a rozšířen na šířku románské lodi[2] a postavena věž.[5] Emanuel Poche uvádí věž už v románské fázi stavby.[3] Po roce 1372 byly přistavěny dvě boční lodi.[2] V patnáctém století byla postavena křížová klenba presbytáře a přistavěna sakristie. Poslední velká přestavba v barokním slohu proběhla v letech 1716–17178 za velkopřevora Ferdinanda Leopolda Dubského z Třebomyslic.[3]

V dochované podobě je kostel trojlodní pseudobazilikou s pravoúhlým presbytářem, patrovou sakristií na severní straně, hranolovou věží v západním průčelí a barokními předsíněmi bočních lodí, z nichž jižní je otevřená a v jejím trojúhelníkovém štítu členěném pilastry je znak velkopřevora johanitů a nápis s letopočtem 1717. Původní románský vchod s půlkruhovým tympanonem se nachází na jižní straně lodi. Na severní straně lodi se dochovala torza románských půlkruhových okének.[3]

Z presbytáře vede sedlový pozdně gotický portál do sakristie. Přízemí sakristie je sklenuté jedním polem křížové klenby, zatímco v patře je použita valená klenba. Presbytář je od lodi oddělen původně půlkruhovým vítězným obloukem, který byl při gotických úpravách mírně zahrocen. V hlavní lodi se klenby dělí do tří polí. V západních dvou jsou románské křížové klenby a ve východním poli je křížová klenba gotická. Boční lodě jsou zaklenuté trojicemi polí křížových kleneb a od hlavní lodi je oddělují dvojice lomených oblouků nesených masivními pilíři.[3]

K areálu kostela patří také bývalý hřbitov ohrazený kamennou zdí, bývalá kostnice z let 1822–1834, kaple svatého Jana Nepomuckého v jižní ohradní zdi a kalvárie se sochami u východního průčelí presbytáře.[4]

Hlavní oltář s rokajovou výzdobou pochází z let 1733–1745. Oltářní obraz doplňují sochy svatého Jana Nepomuckého a svatého Jana Křtitele. Dvojice bočních protějškových oltářů je z roku 1899. K vybavení patří také novogotická kazatelna z devatenáctého století a dvojice křtitelnic. Starší polygonální gotická křtitelnice je umístěna v předsíni a v severní lodi se nachází křtitelnice rokoková.[3]