Kostel svatého Martina (Nicov)

Kostel sv. Martina v Nicově je dominantou obce. Leží v nadmořské výšce 894 m n. m. a je nejvýše položeným původně románským kostelem v Čechách. Kostel je obklopen hřbitovem s ohradní zdí a brankou. Památková ochrana se vztahuje na areál kostela s přilehlým hřbitovem. Areál kostela s přilehlým hřbitovem a ohradní zdí je zásadní část urbanistické struktury obce a se sousední farou tvoří duchovní jádro osídlení.

Nicov, kostel sv. Martina
Kostel svatého Martina
Místo
StátČesko Česko
Souřadnice49°7′31,47″ s. š., 13°37′13,56″ v. d.
Další informace
Kód památky23343/3-3711 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V 19. století do kostela pravidelně přicházeli poutníci z Horské Kvildy a okolí prosící o požehnání pro zdraví svých stád. Pravidelným návštěvníkem byl šumavský obr a silák Rankl Sepp, občanským jménem Josef Klostermann (1819–1888). Původně hospodařil na statku poblíž Zlaté Studny u Horské Kvildy, později koupil statek v Jáchymově u Stach. Protože neuměl česky, nemohl navštěvovat české bohoslužby ve Stachách, ale německé v Nicově. Pochován je ve Stachách.

Historický vývoj

Nejstarší svatyně zde vznikla v letech 1220–1240. Mezi lety 1296 a 1301 patřil kostel mužskému benediktinskému klášteru na Ostrově u Davle a roku 1310 byl potvrzen papežem Klimentem V. jako kaple ostrovského kláštera. Pro velkou vzdálenost od mateřského kláštera a nadmořskou výšku měl kostel poustevnický charakter, ale ve 14. století byl také kostelem farním. Do husitských válek v něm působilo šest farářů, všichni řeholníci z Ostrova u Davle.

Po husitských válkách se kostel stal majetkem panství hradu Kašperk, v roce 1584 ho získalo do majetku město Kašperské Hory a stal se filiálním kostelem kašperskohorské farnosti.

Koncem 19. století v Nicově působil kněz Johann Jungbauer.

Nicov, hřbitov

Architektura a interiér kostela

Kostel je původně románská jednolodní stavba barokně přestavená a upravená. K památkově hodnotným patří gotická valená klenba podvěží, barokní křížová klenba bez žeber, presbytář a krovy. Na východní straně zůstalo zachované zazděné románské okno. K jižní zdi kostela přiléhá věž s jehlancovou střechou. V 19. století byla prodloužena loď (14 metrů) a snížena věž.

Loď dlouhá přes 14 metrů s plochým stropem je oddělena od presbytáře triumfálním obloukem zdůrazněným pilastry s jednoduchými hlavicemi.[1] V roce 1866 byla přistavena sakristie a předsíň.[2]

Vnitřní zařízení je památkově chráněné. Pozdně barokní portálový oltář je dílem neznámého umělce z 2. poloviny 18. století. Dřevořezba sv. Martina na koni s klečícím žebrákem je doplněn městskými hradbami. Sv. Martina doplňují sochy sv. Isidora (patron oráčů), sv. Notburgy (patronka ženců obilí), sv. Vendelína a sv. Linharta (patroni chovatelů dobytka). Pojetí soch nasvědčuje inspirací obdobnými sochami v Bavorsku. V roce 2004 byly některé součásti oltáře zcizeny.[3] Dle jiného zdroje, Emanuela Pocheho a kol. svatého Martina doplňují na zpovědnicích stojící sochy Máří Magdalena a Svatý Jeroným, na pilastrech triumfálního oblouku a v lodi sochy svatého Josefa, svatého Petra, svatého Pavla a Panny Marie.[4]


V kostele jsou hodnotné varhany z roku 1811 (pravděpodobně dílo varhanáře Gartnera z Tachova). Zvon i s nápisem jmen čtyř evangelistů v gotické majuskuli je ze 14. století.[2]   

Reference
  1. Národní památkový ústav. Památkový katalog [online]. Dostupné online.
  2. HORPENIAK, Vladimír. Šumava očima Vladimíra Horpeniaka. II. Šumavský místopis. Plzeň: Starý most s.r.o., 2014. 312 s. ISBN 978-80-87338-46-9. S. 238–239.
  3. HORPENIAK, Vladimír. Šumava očima Vladimíra Horpeniaka. II. Šumavský místopis. Plzeň, s.r.o.: Starý most, s.r.o., 2014. 312 s. ISBN 978-80-87338-46-9. S. 238–239.
  4. POCHE, Emanuel a kol. Umělecké památky Čech 2 (K-O). Praha: Academia, 1978. S. 477. (čeština)

Literatura
  • HORPENIAK, Vladimír. Šumava očima Vladimíra Horpeniaka. II. Šumavský místopis. Plzeň: Starý most s.r.o., 2014, s. 238-239. ISBN 978-80-87338-46-9
  • HOSTAŠ, Karel, VANĚK, Ferdinand. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. století. 12. Politický okres sušický. Praha: Nákladem Archaeologické kommise při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1900. 195 s. S. 89.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.