Kostel svatého Jana Křtitele (Sudice)

Kostel svatého Jana Křtitele v Sudicích v okrese Opava je novogotická trojlodní bazilika s transeptem postavená v roce 1906 podle návrhu architekta Josefa Seyfrieda z Kravař. Spolu s přilehlými stavbami, tj. farou, hospodářskými budovami, hrobkou a ohradní zdí se vstupní branou, je od roku 1990 prohlášen ministerstvem tehdejší ČSR za kulturní památku.[1] Stavba slouží jako farní kostel římskokatolické církve.[2]

Kostel svatého Jana Křtitele
Kostel svatého Jana Křtitele v Sudicích
Místo
StátČesko Česko
ObecSudice
Souřadnice50°2′1,08″ s. š., 18°4′2,95″ v. d.
Další informace
Ulicenáměstí P. Arnošta Jureczky
Kód památky38098/8-3080 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

V 19. století stál v severní části obce Sudice (tehdy německé Zauditz) poblíž současné stavby kostel zasvěcený také svatému Janu Křtiteli. Podle inventáře z roku 1897 měřil starý kostel přibližně 34 metrů na délku a 16 metrů do šířky. Z dochovaných černobílých fotografií můžeme s jistotou tvrdit, že měl dřevěnou čtvercovou loď s kamenným a zděným presbytářem zaklenutým křížovou žebrovou pozdně gotickou klenbou a věž s cibulovou bání s lucernou a makovicí.

V důsledku neustále rostoucího počtu obyvatel sudického církevního okrsku upozorňoval již v roce 1821 tehdy dosluhující farář Josef Glatzl na nutnost výstavby větší svatyně. To potvrdila i generální vizitace ve svém protokolu z roku 1842, kdy působil v sudické farnosti František Botzian. Ani jeho pokračovateli Františku Philippovi se však během jeho bezmála padesátileté služby nepodařilo zajistit dostatečné finanční prostředky, a to ani při příslibu uhrazení patřičného patronátního dílu tehdejšího generálního ředitele panství Dolního Benešova Viléma Wetekampa.[3]

Majetková situace před vznikem současného kostela

Úředně byla v té době sudická farnost pod správou dominia Dolního Benešova, které získal v roce 1831 Eduard Maria Lichnovský; od roku 1839 jej vystřídal belgický bankéř Jan Jakub Lejeune; jeho dědicové panství prodali v roce 1856 Rothschildům, kterým spravoval místní majetek vrchní účetní, či zmíněný ředitel zdejších statků Vilém Wetekamp; od nich zakoupil v roce 1879 sudický majetek s patronátem švec Raida, který brzy poté odstoupil vlastnictví ševcovskému tovaryši Schwenznerovi. Posledně zmínění pocházeli z oblasti Rudyšvaldu a Chałupek, obcí na území dnešního Polska. V roce 1890 byl statek Sudice úředně zrušen a majetek byl zapsán katolickým školám v Sudicích a Petřatíně.[3]

Architekt Josef Seyfried.

Založení kostela

V letech služby faráře Františka Philippa, viz chronologie níže, zasáhly Sudice katastrofální požáry, které se nevyhnuly ani kostelu a tedy ekonomické pozici obce. Při jedné z oprav v roce 1885 registrujeme dokonce i nařízení o novostavbě kostela, nicméně Philipp se již nového chrámu nedočkal.

Počátek výstavby současného kostela spadá do období, kdy vedl sudickou farnost mezi lety 1897–1945 agilní a oblíbený páter Arnošt Jureczka, po kterém je dnes pojmenováno i náměstí před kostelem. Již v prvním roce svého působení v Sudicích předestřel farníkům a místním obyvatelům svůj záměr zřídit nový kostel a vyložil jim majetkoprávní situaci.

Páter Jureczka se ze svých studijních cest znal s Josefem Seyfriedem z Kravař, synem zednického mistra, který, ačkoliv absolvoval hudební konzervatoř ve Vratislavi a měl v oblibě hru na varhany, věnoval se nakonec po dlouholeté nemoci také kreslení, ve kterém vynikal, samostudiu architektury a posléze i odbornému studiu stavitelství v Holzmindenu. V roce 1894 již měl Josef Seyfried, později známý s přízviskem stavitel chrámů, zkušenosti s projektováním svého prvního kostela svatého Bartoloměje v Kravařích. V podobném duchu severoněmecké pseudogotiky se o několik let později v roce 1898 osvědčil také jako profánní architekt stavbou pošty nebo dále klášterem Služebnic Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v roce 1905 taktéž v Kravařích. Mimoto v roce 1895 navrhoval i kostel sv. Jana Křtitele ve Velkých Hošticích ve slohu novobarokním.

V roce 1901 se sice definitivně rozhodlo o výstavbě nového kostela na zasedání kostelního představenstva a zastupitelstva kostelní obce, avšak realizaci stavby zpozdil vleklý soudní spor s dominiem Dolního Benešova o plnění patronátních povinností. Ten byl v roce 1904 rozhodnut ve prospěch panství, protože prodej v roce 1879 zahrnoval i patronát. Příslušné finance se kostelní obec zavázala obstarat a kostel se mohl začít stavět.[3]

Časové vymezení stavby

Dne 1. března 1904 začala podle plánů a pod vedením vrchního stavbyvedoucího Josefa Seyfrieda samotná stavba. Základní kámen byl položen 5. dubna 1904. Současně s kostelem se stavěla rovněž hospodářská stavení a nová třípodlažní vilová fara, v prosinci měla již střechu a první říjnový den roku 1905 se do ní farář Arnošt Jureczka nastěhoval. Dne 15. září roku 1906 podlehl požáru starý kostel a sousední novostavba byla do značné míry také poškozena. Ze staršího shořelého kostela se dochovala socha Jana Křtitele, která je dodnes součástí hlavního oltáře kostela stávajícího. Téhož roku však byl i přes komplikace svatostánek dostavěn. Dne 18.11.1906 olomoucký sufragán Karel Wisnar posvětil 4 nové zvony a dne 19. listopadu 1906 byl slavnostně konsekrován celý chrám.

Další milníky z historie kostela

Během první světové války v roce 1917 byly odvezeny zvony pro vojenské účely. Roku 1926 proběhla dostavba hlavního oltáře, v roce 1929 byla postavena kazatelna a v roce 1931 oltáře svatého Josefa a svatého Františka, vše zásluhou Františka Czihala. Při elektrifikaci v roce 1934 byly pořízeny 3 nové zvony poháněné elektrickým motorem, stejně tak varhany a kostel byl dále vybaven rozvody světla. Během druhé světové války v roce 1944 byl zvony opět pro vojenské účely odvezeny. 2. června 1990 posvětil olomoucký biskup Jan Graubner tři nové zvony nesoucí jména Jan, Josef a Hedvika, které byly následně zavěšeny 9. června 1990 a používají se dodnes. Od roku 1996 probíhá dle možností v etapách rekonstrukce celého komplexu, zahrnující opravu velké a malé věže, střechy, elektřiny, výmalby.

Chronologie farářů sudické farnosti
Farář Arnošt Jureczka.
  • Matyáš Vojtěch Stussig (1729–1747)
  • Ondřej Leopold Hainz (1747–1754)
  • Jan Adam Schreyer (1754–1760)
  • Jan Knopp (1760–1781)
  • Josef Glatzl (1782–1821)
  • František Botzian (1822–1848)
  • František Philipp (1848–1896)
  • Karel Papesch (1896 - 1897)
  • Arnošt Jureczka (1897–1945)
  • Josef Konečný (1946-1994)
  • Jan Vidlák (1995-1997)
  • Grzegorz Majetný (1998-2001)
  • Jan Szkandera (2001-2005)
  • Lucjan Jan Lasoň (2005-2014)
  • Jacek Domanski (od 2014) [2]

Popis

Při navrhování chrámu v novogotickém stylu se architekt Josef Seyfried inspiroval gotickou katedrálou v Kolíně nad Rýnem. Vzhledem k velikosti obce, která dnes čítá méně než 650 obyvatel, zvolil relativně velkorysé měřítko. Stavbu pojednal jako orientovanou trojlodní baziliku s transeptem.

Exteriér

Vnějšek stavby opatřený opěrnými pilíři je charakteristický svým červeným zbarvením lícových režných cihel v kombinaci s pískovcem. Katedrální okna s gotickými lomenými oblouky zdobí třílaločné a čtyřlaločné kružby. Střechu pokrývá černá břidlice s nazelenalým vzorem při hřebeni. Ve střechách hlavní i příčné lodi se vyskytují drobné vikýře, nad jejich křížením je umístěn čtyřboký sanktusník.

Východní závěr kostela zakončuje v půdoryse pět stran osmiúhelníku. Vystupující pravoúhle zakončenou příčnou loď podpírají ramena 8 symetricky rozmístěných kapliček. Dvě místa pod kapličkami slouží jako sakristie a skladová místnost. Na západní straně je chrám ukončen jedinou čtyřbokou věží vysokou 64 metrů, kterou zastřešuje podobně jako vedlejší prostory bočních předsíní a kapliček polygonální jehlanová střecha.

  • Severní pohled.
  • Severní pohled.
  • Boční kaple.
  • Jihovýchodní pohled.
  • Východní pohled.
  • Severozápadní pohled.
  • Hlavní věž.
  • Gotické okno transeptu s kružbou.
  • Vstupní brána a hrobka.
  • Hrobka a vstupní brána.
  • Hrobka.
  • Severozápadní nároží fary.
  • Vilová třípatrová fara.


Hlavní loď s východním závěrem.

Interiér

V přízemí věže se vstupuje do kostela skrze hlavní předsíň, nad kterou se nachází hudební kruchta s dvoumanuálovými varhany postavenými v roce 1908 firmou Rieger–Kloss z Krnova. Samostatný prostor v horní části věže nad kruchtou je vybaven hodinovým strojem s ciferníky orientovanými na každou ze světových stran a od roku 1989 je v něm zavěšena trojice elektronicky řízených zvonů nesoucích jména Jan, Josef a Hedvika.

Hlavní prostory baziliky jsou zaklenuty poli žebrové klenby jednoduchých hvězdicovitých vzorů, v závěru presbyteria je jen poloviční hvězdicovitá klenba. Profilovaná žebra nesou oblé, od podlahy vybíhající přípory s patkou a hlavicí s rostlinným dekorem. Jednotlivé lodi oddělují arkády s hrotitými oblouky, nad nimi se nachází katedrální triforium. Sloupořadí oddělující hlavní a vedlejší lodi je v křížení s příčnou lodí přerušeno, aby bylo z každého místa vidět na hlavní oltář a kazatelnu. Žebrová klenba nad křížením lodí vytváří obraz Johanitského kříže.

Vnitřní vybavení chrámu bylo ukončeno přísunem hlavního oltáře v roce 1926 a kazatelny v roce 1928. Celý oltář, kazatelna a křtitelnice jsou vyrobeny z bílého mramoru z italské Carrary. Obrazovou výzdobu kostela namaloval mezi lety 1902 – 1910 hlučínský rodák Jan (Johaness) Bochenek, absolvent akademie umění v Berlíně. Konkrétně se jedná o obraz Františka Serafinského (1902), obraz Nejsvětějšího Srdce Ježíšova (1903), 14 zastavení Křížové cesty (1907), smrt svatého Josefa (1908), obraz svatého růžence na Mariánském oltáři, obraz Všech svatých při hlavním oltáři a obraz Bolestného Krista pod kůrem.[4]

  • Chór s kněžištěm a hlavní oltář.
  • Hlavní oltář.
  • Prostor křížení lodí.
  • Hlavní loď s východním závěrem.
  • Hlavní loď se vstupem ze západní předsíně a hudební kruchtou.
  • Detail profilu sloupů v arkádách.
  • Jihovýchodní kaple s oltářem.
  • Arkády oddělující hlavní a boční lodi.
  • Okna s vitrážemi ve východním závěru.
  • Žebrová klenba nad chórem.
  • Žebrová klenba hlavní lodi.
  • Mramorová kazatelna.

Odkazy

Reference
  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2020-05-03]. Identifikátor záznamu 150060 : Kostel sv. Jana Křtitele. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ .
  2. Kostel sv. Jana Křtitele v Sudicích [online]. Římskokatolická farnost Sudice a Třebom [cit. 2020-05-03]. Dostupné online.
  3. SKUPIEN, Marek. Náčrt historie farnosti Sudice na Hlučínsku do počátku 20. století. Časopis SZM - série B - vědy historické. Opava: Slezské zemské muzeum. Roč. 2012, čís. 61, s. 201–232. Dostupné online. ISSN 1211-3131.
  4. VAVROVÁ, Antonie. Kostel sv. Jana Křtitele v Sudicích. Sudice: vlastní náklad, 2020.

Literatura
  • JURECZKA, Ernst. Josef Seyfried. Oppeln: Erdmann Naabe, 1927. (německy) Sonder-Abdruck aus dem "Oberschlesichen Jarhbuch" für Heimatgeschite und Volkstunde / 3. Bd. 1926.
  • PLAČEK, Vilém; PLAČKOVÁ, Magda. Sudice 1238-2018. Sudice: Obec Sudice, 2018. ISBN 978-80-270-4557-0.
  • WILPERT, Paul. Beiträge zur Zauditzer Chronik. Historisch-topographisch-statistischee Beschreibung des Ortes Zauditz/Sudice. Gesamtausgabe I-VII. Berlin: D. Wielsch, 2007. 300 s. (německy)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.