Kostel svaté Voršily (Praha)

Vnitřní výzdobu provedli do roku 1707 malostranský malíř Jan Jakub Stevens ze Steinfelsu (fresky) a pravděpodobně Tommaso Soldatti (štukatury). Fresky pokrývají tři pole klenby a znázorňují činnost tří božských osob ve světě (Boha Otce, Syna a Ducha svatého). Nad kruchtou je zpodoben Anděl Strážce. Kostel má celkem šest oltářů.

• Hlavní oltář sv. Voršily: obraz Nanebevzetí sv. Voršily mezi družkami namaloval Jan Kryštof Liška roku 1704, daroval jej František Antonín Špork, jehož erb je dole vymalován. Dřevěné konstrukce dodal truhlář Jan Unmuth, bíle štafírované oltářní sochy a další dřevořezby (například zpovědnice) dodal František Preiss do roku 1710.
• Boční oltář Nanebevzetí Panny Marie štafíroval Jan Kryštof Tummer, obraz na něj namaloval Petr Brandl roku 1710. Na predele je obraz sv. Rodiny pod sklem.
• Oltář svaté Anny: obraz namaloval Jan Kryštof Liška (1710), obnovil jej Josef Scheiwl roku 1883; darovala hraběnka Ludmila Herula Molariová, rozená z Kaiserštejnu.
• Oltář sv. Josefa: obraz sv. Josef ukazuje andělům dítě Ježíše dodal švýcarský malíř Jan Bruno Rossi v letech 1737-1739, na predele menší obraz s výjevem Smrt sv. Františka Xaverského na ostrově Šang Čchuan.
• Oltář sv. Jana Nepomuckého: obraz znázorňuje klečícího sv. Jana Nepomuckého při adoraci sv. kříže (1710)
• Oltář sv. Anděly/Angely Merici: obraz vymaloval Ignác Raab roku 1743 na objednávku představené kláštera baronky Emerenciány von Wenden.
• Ambonu a oltář čelem k lidu navrhl roku 1985 Karel Stádník.
• Kazatelna je barokní a je vyzdobena řezbami čtyř evangelistů z dílny Františka Preisse.
• Mramorový kámen v podlaze uprostřed kostela kryje hrobku (kryptu) řeholnic, zrušenou za reforem císaře Josefa II. roku 1784. Mramorovou dlažbu provedl Jan Petr Baumgartner v letech 1737-1740
• Varhany postavil Leopold Spiegl v letech 1723-1725.
• Zvon byl odlit roku 1706 byl v dílně Mikuláše Löwa.

Interiér chrámu v  letech 1883 až 1884 upravil architekt Antonín Viktor Barvitius, který dal dosavadní výmalbu stěn překrýt novobarokními šablonami s nekonečným ornamentálním vzorem (válečkem), při generální obnově interiéru byl zčásti zachován vzor novobarokní a zčásti obnovena starší vrstva výmalby.

V nadpraží hlavního vchodu do chrámu stojí kamenná socha sv. Voršily, jejímž autorem je pravděpodobně Ottavio Mosto (1701); sochy sv. Markéty, Agáty (Háty), Panny Marie Immaculaty, šesti andělů a archanděla Michaela dodala dílna Matěje Václava Jäckela. Před kostelem stojí pískovcové sousoší svatého Jana Nepomuckého se dvěma andílky po stranách, andílci nesou kartuše s Janovými atributy: monstranci a staroboleslavské paládium. Sousoší vytesal Ignác František Platzer v letech 1746-1747 původně jako vrchol kašny, podle architektonického návrhu Kiliána Ignáce Dientzenhofera[4]. Kašna musela koncem 19. století ustoupit dopravnímu provozu ulice.

Před budovou prelatury stojí misijní kříž s Ukřižovaným, tato olejomalba na plechu pochází z 19. století a jeho malba byla po zničení obnovena malířem-restaurátorem Janem Mikulášem Hálou.