Kostel Zvěstování Páně (Bratislava)

Dvoupatrová stavba kláštera v současném klasicistním slohu je výsledkem přestavby z roku 1860, který vznikl přístavbami k původní budově kláštera ze 13. století. V roce 1439 se začal stavět nový gotický klášter s křížovou chodbou kolem čtyřhranného dvora. Při klášterní budově přibyla i nemocnice.

Součástí kláštera byla zahrada obdélníkového tvaru, která ve své největší výměře zabírala plochu 1870 m². V roce 1708 byla obohacena fontánou, kterou zásoboval nově vybudovaný vodovod. Historik a kartograf Ján Matej Korabinský se ve svém díle geographische-historisches und Produkten Lexikon von Ungarn z roku 1786 o zahradě zmiňuje když uvádí, že "... františkánská zahrada má překrásnou úpravu a je v ní fontána s výbornou horskou vodou." Její existence neušla ani Matejovi Belovi, který ve svých notitas v roce 1735 poznamenává, že zahrada františkánského kláštera má "...nevyčerpatelnou studnu a fontány se stále tekoucí vodou, pravděpodobně nejlepší ve městě, přiváděnou podzemním vodovodem. " Existenci studny potvrdil i archeologický průzkum.

V roce 1892 byla ve spolupráci s zkrášlovacím spolkem zbořena zahradní zeď a nahrazena ozdobným železným plotem. Zahrada dostala novou parkovou úpravu a sloužila všem obyvatelům města. Ve druhé polovině 20. století bylo v zahradě dětské hřiště.

Šestihranná gotická věž byla ke jižní straně lodi přistavěna v letech 1410 až 1420. Až do roku 1897 stála v původní podobě. V uvedeném roce byla však zjištěna její statická narušenost, což mělo za následek demontáž její vrchní části, která od té doby plní okrasnou funkci ojedinělého zahradního altánku v petržalském Sadě Janka Krále. Dnes kostelní věž místo chybějící části nahrazuje její věrná neogotická kopie.

Svatý Reparatus, jáhen a mučedník. Relikvie světce žijícího v 4. století

Interiérové vybavení kostela je poměrně bohaté; slohově je nejvíce zastoupeno baroko, které v první polovině 18. století nahradilo vybavení ve starších slohových stylech. Dominantou svatyně, výškově oddělené od hlavní lodi, je hlavní oltář - zděná sloupová architektura z let 1720 - 1730. Oltářní obraz tvoří sklomaľba s motivem Zvěstování Panny Marie z konce 19. století. Oltář doplňují sochy prvního uherského krále svatého Štěpána a jeho syna svatého Imricha.

Interiérové vybavení kostela představuje šest bočních oltářů, rokoková kazatelna a relikviář s ostatky svatého Reparata.

Levá (severní) chrámová loď obsahuje boční oltáře Narození Páně a Piety (Sedmibolestné Panny Marie). Ikonografický program obou oltářů se váže na události vymezující život Ježíše Krista - narození a ukřižování. Oltář Piety místo oltářního obrazu obsahuje pískovcovou plastiku Piety z roku 1400. Patří k nejkrásnějším dochovaným skulpturám tohoto typu z období tzv. krásného slohu. Oltář doplňují sošky truchlících andělů.

Po stranách triumfálního oblouku stojí dva boční oltáře zasvěcené františkánským svatým - vlevo svatému Františku z Assisi, vpravo svatému Antonínu Paduánskému. Oltáře se stejnými sloupovými architekturami pocházejí z první třetiny 18. století.

Oltáře v pravé (jižní) lodi z poloviny 18. století jsou zasvěcené svaté Anně a svaté Barboře.

Cenným historickým artefaktem je rokoková kazatelna z roku 1756. Rečniště je ozdobené reliéfy s motivy stigmatizace svatého Františka, kázání svatého Františka ptákům a Mojžíšova kázání Židům.

V závěru pravé lodi je ve výklenku umístěn umělecky vypracován relikviář obsahující tělo mučedníka ze 4. století svatého Reparata. Do Prešpurku se relikvie dostala v roce 1769 na žádost františkánského provinciála Eugena Kouma.

Soška Černé Madony s Ježíškem ve stejnojmenné kapli

Nevelká kaple Panny Marie Loretánské (též kaple Černé Madony) z roku 1708 je barokní architektura přistavěná k severní lodi kostela, která ve zjednodušené formě napodobuje mariánskou kapli (tzv. Svatou chýši) renesančního architekta Bramanteho z roku 1509 v italském městě Loreto. Jejím zakladatelem byl uherský palatin, kníže Pavel I. Esterházy na popud tehdejšího řádového gvardiána Jana Sebachera. Základní kámen kaple byl položen 20. května 1708 a stavba byla částečně dokončena již na svátek patrona řádu 4. října 1708, kdy ji posvětil ostřihomský arcibiskup Christian August Saský. Stavební práce však pokračovaly i dále. Dostavěna byla pravděpodobně koncem roku 1709, protože ostřihomský arcibiskup 25. ledna 1710 v kapli celebroval slavnostní mši za přítomnosti Pavla Esterházyho a mnoha šlechticů, účastníků sněmovního zasedání.

Palatin Esterházy se pravděpodobně podílel i na ikonografickém programu výzdoby kaple. Součástí skromného interiérového vybavení je především skulptura Černé Madony s Ježíškem umístěna za ozdobnou mříží v nice na čelní stěně, pokryté malbou vytvářející iluzi sloupové architektury. Kapli prosvětlují dvě barevná vitrážová okna - vlevo s motivem Panny Marie Immaculaty, vpravo s motivem svatého Josefa a s vročením 1890. Zadní stěna obsahuje fragmenty nástěnných maleb s kristologickou a mariánskou tematikou.

Donátora kaple připomíná kolorovaný rodový erb umístěný na vnější západní fasádě. Součástí kaple byla i krypta určena k pohřbívání donátorů.

Závěr kaple svatého Jana Evangelisty

Interiér kaple sv. Jana

Historicky i architektonicky nejvýznamnější z kaplí Kostela Zvěstování Páně je kaple svatého Jana Evangelisty. Kaple v gotickém slohu byla přistavěna k severní stěně kostela mezi lety 1360 - 1380 na místě původní stavby z konce 13. století. Jde o dvoupodlažní, původně pohřební kapli, která svým architektonickým ztvárněním patří k nejkrásnějším sakrálním stavbám v celoslovenském měřítku. Motiv žebrové klenby, dekorativních panelů a vysunutých svorníků, které byly při stavbě použity, představují velmi rané uplatnění konstrukčních a výtvarných detailů, patřících k vrcholům gotické sakrální architektury na Slovensku. Předpokládá se, že jejím inspiračním zdrojem byla královská pohřební kaple Sainte-Chapelle v Paříži, jejíž typ byl svého času velmi oblíbeným a rozšířeným po celé západní Evropě. Za jejího zakladatele se považuje Jakub II., vnuk rychtáře Jakuba I.

Interiér kaple byl obnovován v roce 1501, pak v roce 1831 a po druhé světové válce. Během poslední rekonstrukce byl sem umístěn kamenný oltářní stůl s reliéfy čtyř evangelistů ve středu s reliéfem Panny Marie. Výzdobu kaple dotvářejí sochy světců uctívaných ve františkánském řádu, umístěné na kamenných konzolách pod baldachýny mezi okny: svatého Františka, svatého Ludvíka, svatého Antonína Padovského, svaté Alžběty a svaté Kláry. V kapli je na severní stěně umístěn původní kamenný erb palatina Pavla Esterházyho.

Poslední z chrámových kaplí je kaple svaté Rozálie (původně svatého Šebestiána) v jižní části kostela. Sloupový hlavní oltář s motivem svaté Rozálie, dílo známého sochaře Johanna A. Messerschmidta, je po bocích doplněn skulpturami svatého Šebestiána a svatého Rocha. V nikách vedle oltáře jsou umístěny sochy uherských králů - svatého Štěpána a svatého Ladislava. Interiérové vybavení doplňuje dvojice bočních oltářů - vlevo oltář svatého Jana Nepomuckého a vpravo oltář Vir Dolorum z roku 1670. Oltář dal postavit baron Imrich Czobor. Významnou uměleckohistorickou památkou je mramorová votivní deska nitranského biskupa Štefan III. Fejerkövyho v roce 1589 osazena do zdi před vchodem do kaple.