Sainte-Chapelle

Původním účelem kaple bylo přechovávání vzácných relikvií, především trnové koruny, kterou Ludvík IX. získal díky složité obchodní transakci.

Socha Ludvíka IX.

Trnová koruna patřila zchudlému latinskému císaři Balduinovi, který ji francouzskému panovníkovi nabídl. Poslové však po příjezdu do Konstantinopole zjistili, že vzácná relikvie se dostala zástavou do rukou benátského kupce. Ludvíkovi se podařilo korunu vykoupit, stálo jej to však nemalé jmění. Do Paříže byla přivezena roku 1241 a roku 1248 byla kaple v podobě relikviáře dokončena a vysvěcena.[1] Podobné kaple vznikaly i v dalších královských palácích, například v Sait-Germain-en-Laye, Několika posvátnými trny z Kristovy mučednické koruny obdaroval Ludvík IX. i další mocné evropské vládce.[2]Jedním z obdarovaných byl i český král Přemysl Otakar II., kterého dar inspiroval ke stavbě cisterciáckého kláštera Sancta Corona.

Když francouzští králové přestali sídlit na ostrově, ztrácela Sainte Chapelle svoje dynastické funkce a zůstala jen poutním místem. Roku 1787, dva roky před revolucí, zakázal král Ludvík XVI. všechny pohřební obřady a za revoluce se horní kaple stala skladištěm, dolní sídlem poslaneckého klubu. Většina soch byla odvezena, některé zničeny a zbytky klenotů a relikviářů se ztratily. Kaple byla ve velmi špatném stavu a mnoho nechybělo, aby byla v rámci výstavby soudního paláce zbořena. Teprve po roce 1830 se vzdělaná veřejnost pod vlivem Prospera Mérimée a hlavně románu Victora Huga Chrám Matky Boží v Paříži začíná o kapli zajímat a vznikají plány na její obnovu. Důkladná rekonstrukce proběhla v letech 1836-1863 a byla do značné míry průkopnickým dílem: s tak rozsáhlými rekonstrukcemi středověkých staveb nebyly téměř žádné zkušenosti. Architekti F. Duban a J.-B. Lassus se velmi snažili obnovit kapli v její středověké podobě a opírali se přitom i o důkladné expertízy a chemické rozbory, barevnost obnovených stěn přesto spíš odpovídá vkusu 19. než 13. století.

Starší historici soudili, že Sainte Chapelle pravděpodobně navrhl Pierre de Montreuil, architekt kláštera Saint-Germain-des-Prés, současní odborníci se spíš kloní k některému ze stavitelů katedrály v Amiens. Kaple je jednolodní ve dvou patrech, se strmou sedlovou střechou a je 36 m dlouhá, 17 m široká a 42,5 m vysoká. štíhlá věžička na střeše sahá do výšky 75,75 m. Zvenčí je – kromě kamenných plastik – poměrně strohá, opěrný systém je uspořádán tak, aby co nejméně omezoval plochu oken a přispíval k dojmu lehkosti a štíhlé výšky. Rozdělení do pater je i zvenčí zřetelně patrné a horní kostel se výrazně liší tím, jak velkou část plochy stěn zaujímají okna s vitrážemi. Západní průčelí zdobí velká rozeta z 15. století a dvě štíhlé věžičky po stranách, kolem střechy jsou i další kamenné hroty, které tvoří jakousi balustrádu.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sainte-Chapelle na francouzské Wikipedii.

• František Záruba: Příspěvek ke vztahu kaple Všech svatých na Pražském hradě a Saintes Chapelles ve Francii. In: Castellogica bohemica 14, Vydavatelství Západočeské univerzity, Plzeň 2014, ISBN 978-80-261-0453-7, str. 85–108
• KOVÁČ, Peter. Stavitelé katedrál 2. Kristova trnová koruna. Praha: Ars Auro prior, 2009. 384 s. ISBN 978-80-904298-0-2.

• Křesťanská sakrální architektura

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sainte-Chapelle na Wikimedia Commons
• (francouzsky)Oficiální stránky Sainte-Chapelle
• Fotografie kaple