Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Neustupov)

První písemná zmínka o kostelu pochází z osmdesátých let třináctého století a nachází se ve formulářové sbírce biskupa Tobiáše z Bechyně. Ze zmínky vyplývá, že patronátní právo zprvu vykonávala nejspíše vyšehradská kapitula, ale ve čtrnáctém století přešlo na zástupce lokálních šlechtických rodů, kterými byli například Mikuláš z Vlčkovic (1385) nebo Jan Unka z Neustupova (třicátá léta patnáctého století). Ve druhé polovině čtrnáctého století kostel spadal do štěpánovského děkanátu.[3]

Od padesátých let patnáctého století do roku 1620 vesnice patřila rodu Vidláků ze Slavkova a jejich dědicům Kaplířům ze Sulevic. Vrchnostenským sídlem byla neustupovská tvrz, později přestavěná na zámek. Kostel stojí v těsném sousedství a sloužil jeho majitelům jako rodová hrobka.[4]

Během třicetileté války byl kostel vyloupen. Otevřeny byly dokonce i rakve, ve kterých vojáci hledali prsteny a jiné předměty z drahých kovů. Ostatky zemřelých přitom nechal Jan de Areyzaga, tehdejší majitel panství, vložit do jakési šachty poblíž věže.[5]

Neustupovský kostel byl podle Emanuela Pocheho postaven v románském slohu v jedenáctém století,[6] ale podle stavebního průzkumu je zdivo nejstarší stavební fáze až pozdně románské.[7] Kostel má obdélný půdorys. Na západě z obrysu vystupuje hranolová věž a na východě loď uzavírá půlkruhová apsida.[6] K severní straně přiléhá větší dvouprostorový přístavek, jehož část u apsidy slouží jako sakristie. Západní část přístavku měla ve středověku nejspíše funci sakristie, ale byla upravena na kapli, v níž je z kamenů vyskládán náznak Lurdské jeskyně. Menší přístavek s předsíní se nachází na jižní straně lodi.[8]

Loď a apsida v dochovaných rozměrech pochází z první poloviny čtrnáctého století.[9] Renesanční úpravy se dotkly především interiéru. Loď osvětlila pětice nově prolomených oken a původně plochý strop nahradila valená klenba s hřebínkovým obrazcem. Apsidu od lodi oddělil půlkruhový vítězný oblouk a pravděpodobně současně vznikla také klenba apsidy.[10] Pod lodí byly vyhloubeny krypty.[7]

Nejlépe dochovanou románskou částí je západní hranolová věž.[11] Při barokní přestavbě byla zvýšena o zvonové patro, ale to bylo opět strženo při puristických úpravách a její stanová střecha pochází až z dvacátých let dvacátého století.[12] Původní vstup do věže se nacházel v prvním patře na severní straně. V devatenáctém století už byl zazděný a do věže se vcházelo vchodem zřízeným v západní stěně přízemí, odkud vedl žebřík do vyšších pater. Zaslepeny byly také dva vstupy (přízemní a v prvním patře) z lodi. Hlavní vstup do kostela se nachází v jižní stěně lodi. Vchod je osazen raně gotickým ostěním a pochází ze druhé stavební fáze.[13]

V kostele se nachází rokokový hlavní oltář s obrazem Nanebevzetí Panny Marie z roku 1859 od Bedřicha Kamarýta. Další dva protějškové oltáře jsou zdobené novodobou soškou Panny Marie a sochou Spasitele na jižní straně a obrazem Madony čenstochovské z roku 1738 na jižní straně. K dalšímu vybavení patří barokní kazatelna ze druhé čtvrtiny osmnáctého století nebo cínová křtitelnice z roku 1611.[6]