Kosovska Mitrovica

Na území dnešní Kosovské Mitrovice se nacházejí pozůstatky již z dob neolitu, dále pak z časů římské správy. V 6. století byzantský císař Justinián I. nařídil vybudovat pevnost Zvečan. K roku 1303 se připomíná hornické město Trepča. Hrad postupem času vystřídal několik pánů, těsně před obsazením celé oblasti osmanskými Turky spadal pod srbský stát, kterému vládla dynastie Nemanjićů.

Dnešní město se připomíná jako Dmitrovica v polovině 14. století. Jeho jméno pochází od svatého Dimitrije. Během osmanské nadvlády patřila Mitrovica k typickým malým městům orientálního charakteru. Po první balkánské válce se stala součástí královského Srbska, které se rozšířilo až k Řecku do dnešní Makedonie. Po druhé světové válce bylo v rámci tehdejší politiky rozhodnuto, že každá z republik tehdejší Jugoslávie by měla jedno z měst pojmenovat po prezidentovi Titovi; pro autonomní oblast Kosovo byla vybrána právě Kosovska Mitrovica. Název Titova Mitrovica byl zrušen teprve až s počátkem 90. let, kdy se upevnil srbský vliv a situace se začala značně komplikovat.

Americká armáda v kosovské Mitrovici v roce 2000

Na rozdíl od mnohých ostatních měst v Kosovu, která jsou etnicky převážně albánská, je Kosovska Mitrovica jako mnohá města na severu Kosova etnicky promíchanější; vedle sebe zde žijí Srbové i Albánci. Po dlouholetých nepokojích, které následovaly po válce došlo k etnickému rozdělení města podle řeky Ibar. Zatímco sever Mitrovice obývají Srbové, jih Albánci. Doprava mezi oběma částmi města je ostře sledována, aby nedošlo k případným potyčkám; most, který obě části spojuje, je vybaven bezpečnostními stanovišti. Přestože se po zásahu mezinárodních sil podařilo situaci etnických násilností do velké míry stabilizovat, v březnu 2004 došlo opět k útokům mezi Srby a Albánci. Po vyhlášení kosovského státu v únoru 2008 místní Srbové tento akt neuznali a i nadále považují celou oblast za součást Srbska; v Kosovské Mitrovici se volilo stejně jako v Srbsku, silné pozice tu mají radikální politické strany.

V současné době (rok 2015) je mitrovický most zatarasen sutí a kus vozovky na srbské straně je nahrazen trávníkem a keři. Srbská menšina tak reagovala na časté albánské výpady. U mostu je i nadále možné vidět obrněný transportér. Pěšky se dá přejít, žádná kontrola tam neprobíhá. Autem je neprůjezdný, mezi jednotlivými částmi se však dá projet po jiném mostě. V Mitrovici, resp.v srbské části je platidlem uznaný především dinár^[zdroj?], eurem platit lze, ale Srbové tím dávají najevo svůj nesouhlas s oddělením země. Autobusová doprava mezi Mitrovicí (srbskou částí) a Bělehradem je zajišťována srbským dopravcem. Mezi Mitrovicí (albánskou částí) a Prištinou jezdí řada autobusů. Na nádraží v Prištině tyto autobusy však nezajíždí a zaměstnanci nejsou ochotni o nich mluvit.^[zdroj?]