Konstantin V. Kopronymos

Konstantin V. Kopronymos („Pokálený“), (718 – 14. září 775) byl byzantským císařem v letech 741 až 775. Jeho krajně hanlivé přízvisko mu bylo dáno jeho protivníky a mělo připomínat (údajnou) potupnou událost z jeho života – ve skutečnosti však bylo výrazem nenávisti k jednomu z hlavních představitelů ikonoklasmu. Konstantin V. byl synem a nástupcem císaře Leona III.

Konstantin V. Kopronymos
východořímský císař
Konstantin V. se svým otcem Leonem III.
Doba vlády	741 – 775
Narození	718
	Konstantinopol
Úmrtí	14. září 775
Předchůdce	Leon III. Syrský
Nástupce	Leon IV. Chazar
Manželka	I. Tzitzak II. Maria III. Eudokia
Potomci	Leon IV. Chazar, Christopher, Nikephoros, Niketas, Eudokimos, Anthimos a Anthousa
Dynastie	syrská
Otec	Leon III. Syrský
Matka	Maria
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Když Konstantin v roce 742 na počátku své vlády táhl s armádou proti Arabům, byl napaden svým švagrem Artabasdem. Artabasdas následně nechal vyhlásit, že Konstantin padl v boji. Sám nastoupil na trůn v Konstantinopoli a dal zrušit edikty, které zakazovaly uctívání obrazů. Sesazenému císaři se však podařilo uprchnout do města Amorionu, kde shromáždil vojska z anatolských themat (vojenských distriktů říše) a s jejich pomocí porazil Artabasda a oblehl Konstantinopol. V roce 743 bylo hlavní město znovu dobyto a Artabasdas byl i se svými syny oslepen. Vděčný císař pak povolil svým vojskům drancovat několik dní Konstantinopol, čímž si však jeho obyvatele nadosmrti znepřátelil.

Thema Opsikion, které podporovalo Artabasda, nechal rozdělit a vytvořil tak v Malé Asii nové thema Bukellarion. Poté, co byla reorganizována themata vytvořil novou vojenskou strukturu, tzv. tagmata (žoldnéři tvořená garda), která měla za cíl zabránit spiknutím. S reorganizovanou armádou dobyl v roce 751 zpět část Sýrie, zatímco v kalifátu probíhala občanská válka mezi Umajjovci a Abbásovci. V roce 763 zvítězil také nad Bulhary v bitvě u Anchialu.

Konstantin ještě více než jeho otec Leon III. prosazoval zákaz uctívání obrazů, přičemž nechal krutě pronásledovat aktivní ikonoduly a mnichy, ačkoliv historické prameny v tomto směru zřejmě přehánějí. V roce 754 svolal koncil do města Hieria (který je také nazýván „bezhlavý“, neboť se ho nezúčastnil ani papež ani konstantinopolský patriarcha). Přítomni byli pouze ikonoklastičtí biskupové a kněží a jednalo se tak o jeden z nejmenších koncilů, během kterého bylo prohlášeno uctívání obrazů za herezi. Což byl sice krok, který vyřešil problém paulikiánů, avšak větší částí ostatního obyvatelstva zvláště v evropských částech říše nebyl nijak zvlášť vítán. V roce 766 nechal zlynčovat jistého ikonodulského poustevníka jménem Stefanos. Kromě toho nechal označit za heretické a zakázat také relikvie a modlitby ke svatým.

Do období jeho vlády spadá obrat papeže k Frankům - asi ale méně z důvodu císařovy církevní politiky, jako spíše kvůli neschopnosti Byzance udržovat na západě ještě jakoukoli účinnou vojenskou přítomnost po pádu Ravenny do rukou Langobardů v roce 751.

Konstantin zemřel během jednoho z tažení proti Bulharům, což ikonodulové vykládali jako boží potrestání. Začali pak také rozšiřovat fámu o jeho křtu a rovněž používat přízvisko „Kopronymos“. V devátém století byly Konstantinovy pozůstatky vyzvednuty z hrobu a vhozeny do moře.