Pařížská komuna

Pařížská komuna (francouzsky La Commune de Paris) byla radikálně socialistická a revoluční vláda, která držela moc na území Paříže od 18. března do 28. května roku 1871, než byla potlačena regulérní francouzskou armádou v tzv. Krvavém týdnu (La semaine sanglante). Její členové a podporovatelé se nazývali komunardi. Debaty o politických opatřeních a výsledcích Pařížské komuny měly značný vliv na myšlenky Karla Marxe, který Komunu označil za příklad „diktatury proletariátu“.

Pařížská komuna

Barikáda Pařížské komuny na Rue Voltaire
trvání: 18. března – 28. května 1871
místo: Paříž, Francie
výsledek: povstání potlačeno
strany
Francouzská republika komunardi
národní garda
velitelé
Patrice de Mac-Mahon Louis Charles Delescluze †
Jarosław Dąbrowski †

síla
170 000 údajně až 200 000,
v reálu 25 000–50 000
ztráty
877 mrtvých
6 454 zraněných
183 nezvěstných		 6 667 mrtvých
(tj. pohřbených)
dle odhadů
10 000–20 000 mrtvých

Vznik komuny

Prusko-francouzská válka vedla k zajetí císaře Napoleona III., kolapsu Druhého Francouzského císařství a vzniku Třetí Francouzské republiky. Protože byla Paříž obléhána, přesunula nová Vláda národní obrany hlavní město Francie do Toursu. Paříž, centrum radikalismu pracující třídy, byla v té době bráněna většinou zpolitizovanými a radikálními jednotkami Národních gard, namísto regulérní francouzské armády. 28. ledna 1871 Paříž kapitulovala a v únoru nový předseda vlády Adolphe Thiers podepsal s Prusy příměří, kterým byla odzbrojena armáda, ale nikoliv Národní gardy.

Dne 18. března po neúspěšném pokusu francouzské vlády odzbrojit Národní gardy zastřelili gardisté dva francouzské armádní generály. Po tomto incidentu převzaly Národní gardy politickou moc ve městě a vyhlásily obnovenou Pařížskou komunu (původní komuna držela moc v Paříži v době Velké Francouzské revoluce mezi lety 1792 a 1795).

Program

Dne 26. března 1871 se konaly volby do rady Komuny – socialisté chtěli být legitimní vládou. Jejich program kromě jiného obsahoval tyto body:

  • národní garda nahradí policii a armádu
  • odstranění stávajícího státního systému
  • zavedení nových orgánů moci
  • zavedení volených a sesaditelných úředníků
  • zavedení sociálních opatření ve prospěch pracujících
  • bezplatné vyučování
  • řešení bytové politiky
  • spoluúčast dělníků při vedení podniku
  • vyhlášení rovnoprávnosti žen

V době Pařížské komuny byl také znovu zaveden Francouzský revoluční kalendář.

Zánik

Komuny vznikaly ve všech větších městech, jako je Lyon, Toulouse, Marseille, zatímco venkov se spíše distancoval. V dubnu 1871 se uprchnuvší vláda chystala znovu zaútočit, ovšem Paříž byla obklíčena Prusy. V květnu se situace vyhrotila, což dokumentovala hromadná poprava, kterou revolucionáři uskutečnili 24. května 1871. Mezi 64 mrtvolami se nacházelo i tělo arcibiskupa Georgese Darboye.[1] Když byla v květnu 1871 podepsána ve Versailles dohoda ohledně válečných reparací, které byly nejvyšší v dějinách válek, dohodla se versailleská vláda na spolupráci s Prusy a s jejich pomocí porazila Komunu 29. května. Francouzské oddíly od Versailles vedl budoucí prezident Mac-Mahon.[1]

Poté byl zaveden teror proti komunardům, jehož výsledkem bylo 30 000 mrtvých. Poslední část komunardů byla popravena u zdi hřbitova Père Lachaise. Další tisíce lidí byly odsouzeny na galeje – nucené práce v koloniích (např. Nová Kaledonie).

Fotogalerie

Odkazy

Reference
  1. ŘÍHA, M. Zámek Kynžvart - Kynžvartské muzeum příběhů. (27) Paříž v obležení [online]. Zámek Kynžvart: 2004 [cit. 2008-09-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-04.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.