Komařice (zámek)

Nejstarším panským sídlem v Komařicích býval ve čtrnáctém století dvůr a později tvrz, na kterém v roce 1346 sídlil Beneš z Komařic, příbuzný Bavorů ze Strakonic. Beneš byl ženatý s Vojslavou, se kterou měl syny Vernéře a Beneše. Vojslava a Vernéř zemřeli nejpozději roku 1365. Beneš starší v témže roce daroval jeden lán v Mezileší Vyšebrodskému klášteru, který měl poté sloužit každoroční zádušní mši za Beneše a jeho příbuzné. Poslední zpráva o Benešovi starším je z roku 1369, kdy se svým zetěm Odolenem dlužil vyšebrodskému klášteru pět kop grošů. Také Beneš mladší klášteru dlužil peníze. V roce 1368 se zavázal platit úroky, dokud svůj dluh ve výši tří kop grošů nezaplatí. Kromě Komařic získal také Stradov, podle kterého se nazýval Benešem Stradovcem z Komařic. Roku 1380 přenechal obě vesnice Rožmberkům, kteří je měli vrátit Benešovým dědicům v případě, že Beneš zemře dříve než oni. V roce 1402 vyměnil s třeboňským klášterem plat ve Stropnici za plat v Doňově a ve stejném roce daroval půl lánu střížovskému faráři. Roku 1414 byl poručníkem sirotků Maršových z Olbramovic. Na začátku husitských válek odmítl platbu jakýmsi zločincům, kteří proto chtěli Komařice i s blízkými Pašinovicemi a Nežeticemi vypálit.[2]

Východní křídlo s věží

Benešovým příbuzným byl Odolen z Komařic připomínaný v letech 1436 až 1457. K jeho majetku patřil i Slavkov, podle něhož používal také přídomek „ze Slavkova“. V roce 1452 se svým synem Benešem a s Janem z Komařic v Českém Krumlově vypověděli nepřátelství císaři Fridrichovi a o dva roky později získal od krále Ladislava ves Mostečný. Odolen z Komařic zemřel roku 1457 a celý jeho majetek – poplužní dvůr a ves Komařice a platy v Petrovicích, Nedabylicích a Straňanech  – připadl jako odúmrť králi Ladislavovi. Od něj ho získal Beneš z Komařic, který zdědil také Pašinovice. Nepřátelství císaři Fridrichovi vypověděl, spolu s četnými sousedy, ještě jednou, tentokrát 13. dubna 1468. Zemřel nejpozději v roce 1496 a nástupcem v Komařicích se stal jeho syn Mikuláš.[3]

Někdy na přelomu patnáctého a šestnáctého století se Komařice dostaly do držení Lipolta Komařického z Hřebena, který byl jako zdejší pán uveden poprvé v roce 1525 a později roku 1534. Po něm následoval Volf mladší Krajíř z Krajku, který před rokem 1541 statek (tvrz, dvůr a ves Komařice, Pašiněvice, Stropnice, Rankov a dvory v Petrovicích) prodal Ctiborovi Dráchovskému z Dráchova za 1 750 kop grošů. Ctibor jej dále rozšířil o Sedlo a Jedovary.[3] Po Ctiborově smrti v roce 1545 se poručníkem jeho dětí stal Ctiborův strýc Jindřich z Dráchova a vdova Voršila ze Skuhrova. Majetek po otci zdědil syn Adam Dráchovský, který měl vyplatit po sto kopách grošů sestrám Kristýně a Anně. Adam brzy zemřel jako bezdětný, a panství připadlo sestrám, které se o něj rozdělily. V roce 1555 však Anna svůj díl prodala sestře, která se zavázala, že bude Anně vyplácet ročně čtyřicet kop grošů.[4]

Jihovýchodní průčelí

Hospodářské budovy

Kristýna se provdala za Jiřího Kořenského z Terešova[5] a starou tvrz nechali společně přestavět na renesanční[6] zámek. Jiří zemřel v roce 1568 a pohřben byl ve Střížově. Vdova odkázala celé panství synům Petrovi, Ctiborovi, Vilémovi a Karlovi, kromě kterých měla ještě pět dcer. Poručníkem synů stanovila Kryštofa Kořenského z Terešova, Jana Kuneše z Machovic a Adama Boubínského z Újezda. Bratři se o dědictví rozdělili v roce 1580, přičemž Komařice dostali Petr se Ctiborem. Petr zemřel už v roce 1586 a vdova Markéta ze Žeberka roku 1591 prodala komařický díl svých potomků Ctiborovi. Ctibor se oženil s Lidmilou Hřebenářkou z Hřebene, ale v roce 1592 bez dětí zemřel. Majetek připadl jeho bratru Karlovi Kořenskému. Po Karlově smrti v roce 1619 připadlo panství synům Jiřímu, Ctiborovi a Karlovi. Podle dohody ze dne 10. února 1623 Komařice dostal Ctibor. Už v říjnu téhož roku však vesnici s tvrzí, dvorem a pivovarem a dalším majetkem prodal za 45 000 kop míšeňských grošů opatovi a převorovi Vyšebrodského kláštera.[5] Důvodem byly dva požáry zámku, jejichž škody Ctibor nedokázal nahradit.[7] Opat Jiří Wendschuch dne 9. listopadu 1653 vysvětil zámeckou kapli svatého Bernarda.[5] Klášteru poté zámek zůstal více než 300 let.[7]

Ve druhé polovině dvacátého století zámek vlastnil místní národní výbor. Budova sloužila jako sklad textilu a hospodářské zázemí využívalo jednotné zemědělské družstvo.[6] Po roce 1989 areál dostali dědicové posledních soukromých majitelů, ale zámek chátral, a dostal se do havarjiního stavu. Postupnou rekonstrukci zahájil nový majitel v roce 2015.[8] Na začátku roku 2020 byl majitelem zámku Jaroslav Rygl, který pokračoval v rekonstručních pracích. Do února téhož roku byl celý areál vyčištěn, obnoven krov i střecha hlavní budovy, opravena okna a část krovu sýpky.[9]

Vstupní portál se štukovou miniaturou

Dvoupatrová zámecká budova má dvě křídla a hranolovou věž přistavěnou k severní straně východního křídla. Do dvora se vjíždí renesančním půlkruhovým portálem zdobeným bosováním a ornamentálními reliéfy s nápisem, letopočtem 1566 a aliančním znakem Jiřího Kořenského a Kristýny z Dráchova.[10] Za portálem následuje klenutý průjezd do dvora.[6] Nad portálem se nachází výklenek se štukovou miniaturou výjevu Ukřižování ze šestnáctého století. Na fasádě se dochovaly zbytky rustik a sgrafitové výzdoby. Nádvorní fasádu původně členily arkády na toskánských sloupech. Arkády v obou patrech a částečně i v přízemí jsou od devatenáctého století[6] zazděné. Přízemní arkádová chodba je zaklenutá křížovými hřebínkovými klenbami a nachází se zde renesanční pravoúhlý portál z roku 1565. Podobné portály se zachovaly i v prvním patře. Hřebínková klenba byla použita také v některých místnostech prvního patra. Jiné místnosti jsou zaklenuté valeně s výsečemi a v kapli je křížová klenba bez žeber.[10]

K památkově chráněnému areálu patří kromě samotného zámku také sýpka, další hospodářské budovy a zahrada.[11]

Před hlavním průčelím zámku stojí socha Panny Marie Immaculaty pravděpodobně z let 1730 až 1740. Základem sochy je žulový podstavec vysoký 205 centimetrů. Na něm se nachází zeměkoule obtočená hadem a teprve na zeměkouli stojí Panna Marie.[12]

Zámecký areál sousedí se silnicí II/155, podél které roste stromořadí zeravů západních (průměr kmene měří 1,3 metru) chráněných jako památné stromy.[13] Další dva chráněné zeravy rostou za zdí zámecké zahrady[14] a jiné dva před hlavním průčelím.[15] Dalšími památnými stromy v zahradě je tis červený[16] a dvojice lip velkolistých.[17][18]