Kolonie Newfoundland

Kolonie Newfoundland vznikla jako soukromá, nikoli jako formální kolonie Anglického království, avšak na základě patentu uděleného králem Jakubem I. v roce 1610, aby bylo zajištěno zřízení osad na stejnojmenném ostrově. V té době tam žily původní indiánské národy, především Beothukové a jejich tradiční nepřátelé Mikmakové. Osad bylo v roce 1623 již šest, ovšem současně zde v té době vznikaly i osady francouzských kolonistů. Rivalita mezi Francií a Anglií, později Spojeným královstvím Velké Británie a Irska byla klíčová pro historii této oblasti. Britské osady byly téměř zničeny během války krále Viléma roku 1696, ale již příštího roku byly obnoveny. Postupně bylo osidlováno především pobřeží ostrova a původní obyvatelé byli vytlačováni do jeho vnitrozemí. To bylo příčinou nepříznivých změn loveckých zvyklostí Indiánů, které způsobily úbytek zvěře a později hladomory mezi nimi, což vedlo, kromě nakažlivých nemocí, k dramatickému poklesu původní populace.

Newfoundlandská jednopencová známka z roku 1857

Kolonie pozbyla soukromého charakteru v roce 1728 a britské osady se dostaly pod správu britského královského námořnictva (Royal Navy). Pobřeží bylo rozděleno do několika zón, které spravovali námořní důstojníci, velící lodím ochraňujícím příslušnou část moře.[1] Po vítězné účasti Spojeného království v rozsáhlé sedmileté válce (1756–1763) se situace v kolonii v druhé polovině 18. století zklidnila, a proto mohli Newfoundlanďané začít pronikat i na severovýchodní pobřeží Labradoru. I tak se Newfoundland dostal mimo hlavní zájem britské politiky a díky své izolaci zůstal stranou v americké válce za nezávislost, která vznikla po rebelii 13 severoamerických britských kolonií. V roce 1783 se Newfoundland stal součástí Britské Severní Ameriky. Počátkem 19. století byla zavedena standardní koloniální správa a byl jmenován guvernér kolonie.[1] Kolonie byla povýšena na korunní kolonii v roce 1825 a v roce 1832 získala vlastní ústavu.[2] Zhruba v té době vymřeli na ostrově poslední původní obyvatelé.

V roce 1854 poskytla britská vláda Newfoundlandu ještě větší míru samostatnosti a zřídila tam samosprávu.[2] V roce 1855 vyhrál volby Philip Francis Little, rodák z Ostrova Prince Edwarda, když porazil konzervativce a vytvořil první vládu korunní kolonie (1855–1858). Newfoundlanďané sice v roce 1864 vyslali svého zástupce na jednání o budoucím uspořádání Britské Severní Ameriky, ale velké pochybnosti v nich vzbuzovaly ekonomické otázky, především velké zadlužování kvůli budování železnic.[2] Ve volbách roku 1869 byli konfederalisté poraženi, v důsledku čehož se Newfoundland tehdy ke Kanadě nepřipojil a zůstal britskou kolonií až do získání statusu britského dominia (viz příslušný článek) dne 26. září 1907.[1] Až 31. března 1949 se toto dominium po dvou referendech konaných v roce 1948 připojilo k tehdejší Kanadské konfederaci.