Kola Gabčíka a Kubiše

Jozef Gabčík a Jan Kubiš přijeli 27. května 1942 před 9.00 hodinou ráno na kolech (z vysočanského bytu Khodlových nebo Ogounů z Dejvic)[1] do Kirchmayerovy ulice[p. 2] v Praze-Libni a poté, co dokončili svůj úkol, pouze lehce zraněnému Janu Kubišovi se podařilo na bicyklu z místa činu po drobných peripetiích i odjet. Druhý velociped Jozefa Gabčíka zůstal na místě atentátu opřen o sloup pouličního osvětlení a spolu s dalšími předměty nalezenými v jeho blízkosti byl doličným předmětem německých kriminalistů.

Zajištěná „bomba“ z místa činu[p. 1]
Dámské jízdní kolo, které na místě atentátu zanechal parašutista Jozef Gabčík

Únik Jana Kubiše
Legenda: 1. Místo atentátu, 2. prodejna Baťa v Primátorské ulici, 3. Dvůr domu v ulici Pavla Stránského 5

Jízda Primátorskou ulicí

Při explozi granátu byl Jan Kubiš lehce zraněn v obličeji (nad levým okem)[1] a snažil se rychle doběhnout ke „svému“ kolu.[2] Z plošiny kolem místa atentátu projíždějící tramvaje číslo 3 vyskočil jeden z pasažérů, náhodný svědek Tomáš Grosslicht, a snažil se Kubišovi zastoupit cestu.[2] Výstřel Jana Kubiše z pistole do vzduchu[3] odradil nejen Grosslichta, ale i další cestující od případného pronásledování a dav zvědavců (převážně cestujících z tramvaje číslo 3) byl tímto výstřelem rovněž preventivně zastrašen.

Cestou Kubiše ke kolu pronásledoval tedy jen strážmistr Bedřich Záleský, ale nejspíš nemínil riskovat a ani atentátníka dostihnout a proto běžel schválně pomalu.[2] Kubišovi se podařilo dostat ke kolu,[p. 3][p. 4] nasedl na něj a z místa atentátu ujížděl Primátorskou ulicí[6][p. 5] směrem k Bulovce[1] a dál do Libně.[2] Strážník Bedřich Záleský, který parašutistu původně nedbale pronásledoval, poté využil vzdálenosti od místa atentátu a nenápadně se vytratil.[2] Nikdy nebyl gestapem odhalen a sám se rovněž nepřihlásil.[1][2]

Srážka s Anežkou Rožkovou

Atentátník spěchal, krvácel, špatně viděl (zraněnou tvář si kryl rukou)[1] a na rohu nedaleko od libeňské sokolovny[1][p. 6] lehce srazil chodkyni Anežku Rožkovou.[6][1] Výzva gestapa týkající se svědeckých výpovědí osob z okolí místa atentátu dopadla, v případě Anežky Rožkové, na úrodnou půdu, žena se protektorátním úřadům přihlásila, byla vyslechnuta gestapem v Petschkově paláci a poté ji německá tajná policie několikrát vyzvala ke konfrontaci se zadrženými, ale Rožková v nikom z nich cyklistu neidentifikovala.[1] Po skončení boje parašutistů a dobytí krypty v pravoslavném chrámu svatého Cyrila a Metoděje byla Rožková dovezena do patologického ústavu k (tentokrát úspěšné) identifikaci mrtvého Jana Kubiše.[1] Za svoji spolupráci s Němci za protektorátu dostala odměnu 150 000 protektorátních korun a po skončení druhé světové války byla odsouzena k deseti letům odnětí svobody.[1]

U libeňské prodejny Baťa

Po srážce s Anežkou Rožkovou spadl Jan Kubiš z kola, ještě více krvácel, ale opět nasedl na velociped a dál pokračoval v jízdě Primátorskou ulicí dolů do Staré Libně.[6] U libeňské prodejny firmy Baťa na Primátorské třídě[7][p. 7] opřel zkrvavený velociped o výlohu obchodu směřující do postranní ulice Slavatovy (dnes ulice U Synagogy) a tím zakončil svoji únikovou jízdu.[1] Snažil se nepozorovaně projít postranními ulicemi a oklikami až na domluvené záchytné místo (do ulice Pavla Stránského)[7] ve Staré Libni (do bytu rodiny Václava Nováka).[3]

Jindřiška Nováková

Když přišla čtrnáctiletá Jindřiška Nováková dne 27. května 1942 (pár minut po vykonání útoku na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha) ze školy domů, v jejich kuchyni seděl zraněný Jan Kubiš, kterého Jindřiščina maminka Marie Nováková právě ošetřovala v obličeji. Poté jej vybavila novou košilí a dala mu železničářskou uniformu v níž Kubiš následně nenápadně opustil Libeň[7] a odešel k Piskáčkovým do ulice Na Břehu ve Vysočanech.[2] Ještě před odchodem od Novákových poprosil Kubiš Jindřišku, aby vyzvedla jeho zakrvavené jízdní kolo, které nechal stát u obchodu firmy Baťa na rohu Slavatovy a Primátorské ulice.[1] Z taktických důvodů se dohodli, že Jindřiška nepůjde přímou cestou, ale oklikou pro případ, že by ji někdo pozoroval.

V momentě, kdy Jindřiška kolo vyzvedla a chtěla ho odvézt, zpozorovaly ji Žofie Čermáková[8][p. 8] a Cecílie Adamová,[8][p. 9][p. 10] které stály poblíž a ptaly se jí, proč to kolo bere.[1] Jindřiška v souladu s plánem odpověděla, že velociped patří jejímu tatínkovi, který měl úraz. Jízdní kolo odvedla a postavila na dvůr, kde ho později vyzvedl Miroslav Piskáček, syn jednoho z dalších spolupracovníků parašutistů.[p. 11] Miroslav Piskáček pak kolo zničil (rozebral jej a rozřezal ho).[9] Mezitím ale bohužel obě ženy stačily několika kolemjdoucím povyprávět o tom, co zajímavého viděly.[10] Bezprostředně po osudném dnu dala Marie Novákové Jindřišce zkrátit a naondulovat vlasy pro ztížení její případné identifikace.[7]

Když gestapo rozjelo rozsáhlou pátrací akci kolem atentátu, dostaly svědkyně strach z toho, že budou popraveny, pokud neučiní udání. Cecílie Adamová dne 2. června 1942 navštívila Petschkův palác a vypověděla vše, co na vlastní oči viděla.[2]

Následujícího dne ve středu 3. června 1942 gestapo zatklo 260 dívek a mladých žen, které bydlely v blízkém okolí, když si předtím vyšetřovatelé přímo v prodejně Baťa (Zenklova 286/26) zřídili štáb.[2] Během vyšetřování muselo 42 dívek, včetně Jindřišky Novákové, na tomto místě před zraky obou žen na příkaz gestapa vést kolo, ale udavačky žádnou z dívek neidentifikovaly.[2] Gestapo tak ještě týž den všechny dívky odvezlo do Petschkova paláce.[2] V Petschkově paláci v kinosále se jedna dívka za druhou musela opět procházet s jízdním kolem,[11] přičemž svědkyně (Cecílie Adamová a Žofie Čermáková) je pozorovaly průzorem pro filmovou promítačku. [2] ​Obě ženy měly tak za úkol poznat dívku, kterou viděly odvádět jízdní kolo, ale ani jedna ji nepoznala, nebo ji ani poznat nechtěly.[1]

  • Neuralgické body Kubišova úniku
  • Libeňská Sokolovna (Zenklova 2/37, 18000 Praha 8–Libeň), vstupní průčelí
  • Vchod do libeňské prodejny firmy Baťa; rok 1942 (Zenklova 286/26, 18000 Praha 8–Libeň)
  • Jindřiška Nováková (bytem: ulice Novákových 351/3, 18000 Praha 8–Libeň)

Únik Jozefa Gabčíka

Po atentátu byl Jozef Gabčík oddělen od „svého“ velocipedu projíždějící tramvají číslo 3 a zároveň jej pronásledoval Heydrichův osobní šofér a šéf ochranky Johannes Klein.[12] Gabčík zanechal kolo na místě atentátu opřené o sloup pouličního osvětlení a utíkal nejprve do kopce Kirchmayerovou třídou[3] a pak odbočil doleva do ulice Na Kolínské.[3][p. 12]

Řeznický krám

Pronásledován Johannesem Kleinem a povozníkem Tomášem Grosslichtem, který byl Heydrichovým řidičem přinucen prchajícího sledovat,[1] pokračoval výsadkář dále ulicí Na Kolínské směrem dolů. Dole, na křižovatce ulic Na Kolínské x Na Zápalčí zahnul Gabčík doleva a stále pronásledován Kleinem prchal ulicí Na Zápalčí[1] až k řeznickému krámu Františka Braunera,[p. 13] kde se chtěl schovat a kde počítal s tím, že prodejna bude mít i druhý východ (ale ten tam nebyl).[14][1]

Přestřelka s Kleinem

Majitel řeznictví František Brauner (stoupenec nacistů a spolupracovník gestapa) vyběhl z prodejny ven a přivolal řidiče SS-Oberscharführera Johannese Kleina,[1] jenž vběhl do obchodu. Gabčík, nemaje jiný únik, vyrazil proti Kleinovi a několikrát na něho vystřelil,[p. 14] Klein se sice během přestřelky kryl za jedním z betonových sloupků[14] plotu ale nakonec se Gabčíkovi podařilo řidiče zneškodnit (postřelit jej do nohy).[1][3] Klein pak přikázal Braunerovi, aby Gabčíka pronásledoval. Ten ale učinil pouze několik váhavých kroků.

Za pomoci hostinského Antonína Marka a řidiče Oldřicha Vaška[2] řezník František Brauner dopravil postřeleného Heydrichova řidiče Johannese Kleina do Nemocnice Bulovka a za tento čin obdržel od protektorátních úřadů odměnu 200 000 protektorátních korun.[1][2]

Odpoledne po atentátu navštívil Braunerovu provozovnu komisař gestapa - velitel protikomunistického referátu pražského gestapa v letech 1942 až 1945 SS-Hautpsturmführer Heinz Jantur, aby místo přestřelky ohledal a aby vyslechl majitele řeznictví Františka Braunera.[2] V řeznickém krámku zajistil Jantur 3 nebo 4 prázdné nábojnice z Gabčíkovy zbraně.[2]

K Fafkovým

Gabčík mezitím utíkal směrem na západ,[1][14] zmizel v postranních uličkách, nicméně vběhl omylem zpátky do ulice V Holešovičkách a to jen pár desítek metrů pod zničeným automobilem[p. 15] Reinharda Heydricha. Odtud pak atentátník seběhl dolů (de facto po hlavní třídě podél tramvaje) k Vltavě, kde se zanořil do spleti uliček, aby se nakonec dostal do vinohradského bytu[14] rodiny Fafkových.[3]

  • Řeznický krám Františka Braunera v proměnách času
  • Rok 1942 (Na Zápalčí 22)
  • Dvojdům ve Valčíkově ulici (1153/22 (vlevo) a 1152/20 (vpravo)). Vstup do provozovny se nacházel nalevo od vstupu do levého z domů
  • Detail vstupu do domu ve Valčíkově ulici číslo 1153/22. Místo dnes zamřížovaného okna vlevo od vchodu do domu byl vstup do provozovny

Pátrání

Původ Kubišova kola

Jan Kubiš měl jízdní kolo půjčené[p. 16] od rodiny Smržových z Vysočan.[12] Oba atentátníci na těchto kolech projížděli trasu jízdy Reinharda Heydricha z Panenských Břežan, kde bydlel, do Prahy.[12]

Původ Gabčíkova kola
Vlastimil Moravec[p. 17]

S patnáctiletým Vlastimilem Moravcem[p. 17] se stejně stará Lydie Holznerová[p. 18] poprvé setkala v roce 1936 v Teplicích, kde trávil prázdniny a odkud Lydie pocházela.[12] Po postoupení českého pohraničí Německu na základě Mnichovské dohody se Lydie (spolu se svojí matkou) přestěhovala na pražské Vinohrady, ale jako Židé plánovali následně odjezd do Chile.[12] Povolení k vystěhování, které začátkem roku 1939 dostali, se jim ale nepodařilo využít (v říjnu 1939 se to podařilo pouze Lydiině sestře Editě) a nakonec obě ženy musely zůstat v Protektorátu Čechy a Morava.[12] V roce 1941 se Lydie Holznerová provdala za MUDr. Jiřího Bondyho.[p. 19][12]

Lydie si z Teplic přivezla jízdní kolo, které jí zakoupil její otec v roce 1935. Vzhledem k Norimberským zákonům, které zakazovaly Židům vlastnit dopravní prostředky i jízdní kola, Lydie darovala svůj bicykl kolegyni, zdravotní sestře Marii Šebestové,[p. 20] která pro něj ale neměla využití.[12] Kolo tedy přenechala svojí sestře Barboře Kuthanové,[p. 21] ale ta jí ho zase (pro nevyužití) vrátila zpět.[12] Před vánoci roku 1941 nabídla Lydie bicykl Marii Moravcové, respektive jejímu mladšímu synovi Vlastimilu Moravcovi[p. 17] a odtud se bicykl dostal k Jozefu Gabčíkovi.[12]

Vyšetřování na místě atentátu

Asi hodinu po atentátu se dostavil na místo činu velitel pražského gestapa Hans-Ulrich Geschke a státní tajemník Úřadu říšského protektora Karl Hermann Frank.[1] Člen pražské tajné policie – německý fotograf gestapa – Adolf Dauer[15] pak mezi polednem a časným odpolednem[16] pořídil snímky celého místa atentátu.[1][p. 22]

Předměty doličné

Gabčíkovo dámské jízdní kolo; letní plášť světle béžové barvy z balonového hedvábí s bílými knoflíky; čepice béžové barvy se značkou obchodního domu Bílá labuť; dvě kožené tašky; bomba[p. 1] i náhradní zásobník do samopalu Sten[p. 23])[3] to vše padlo do rukou německých vyšetřovatelů, kteří na základě rozboru vzorků zeminy z pláště kola určili, že se jezdec pohyboval nedaleko Panenských Břežan.[12] Značka bicyklu a jeho výrobní číslo 40363 přivedly Němce do prodejny v Teplicích.[12]

Gabčíkovo kolo na Václavském náměstí

Ve výkladní skříni Baťova obchodního domu na Václavském náměstí byly předměty z místa atentátu vystaveny (a opatřeny výzvou, že osoba, která dodá zprávy, jež povedou k dopadení pachatelů obdrží 10 milionů protektorátních korun[3]) a němečtí kriminalisté očekávali, že se najde někdo (zlákán vysokou finanční odměnou), kdo předměty pozná a jim se podaří určit jejich majitele.[12] Ačkoliv byl velociped charakteristický například tím, že měl poškozený výplet na zadním kole, nikdo se nepřihlásil v Praze a ani v Teplicích, kde bylo kolo vyrobeno a prodáno; zvláštní vyšetřovací komise kupce a ani vlastníka jízdního kola nevypátrala.[12] Slíbená beztrestnost a ani vysoká odměna nezlákala předchozí majitelky kola (Lydii Holzerovou,[p. 18] Marii Šebestovou,[p. 20] Barboru Kuthanovou[p. 21]) k poskytnutí jakýchkoliv informací.[12]

Prozrazení, odsouzení, ...

Zrada parašutisty Karla Čurdy a další intenzivní vyšetřování atentátu vedlo k postupnému rozkrytí sítě podporovatelů parašutistů. Lydie Bondyová–Holznerová[p. 18] (původní majitelka kola) byla zatčena, protože neposkytla Němcům informace o vlastníkovi bicyklu.[12] Současně s ní byla zatčena i její matka Frieda Holznerová,[p. 24] její manžel urolog MUDr. Jiří Bondy,[p. 19] jeho strýc Zdenko (Zdeněk) Bergmann[p. 25] a oba jeho rodiče (zatčení v létě 1942[17]): gynekolog a porodník MUDr. Alexander (Alexandr) Bondy[17][p. 26] a jeho manželka Hilda Bondyová.[12][17][p. 27]

Zatčeny byly i rodiny Šebestových[p. 28] a Kuthanových.[12][p. 29] Všichni byli 29. září 1942 odsouzeni k trestu smrti, který byl vykonán 24. října 1942 v odstřelovacím koutě v KT Mauthausen.[12]

Rodina Novákových byla zatčena gestapem až 9. července 1942.[p. 30] Všichni rodinní příslušníci byli převezeni do věznice gestapa v Terezíně a odtud dne 23. října 1942 do Mauthausenu. Jindřiška Nováková byla (za svoji nepřímou účast na atentátu) zavražděna ve věku 14 let dne 24. října 1942 v 11 hodin a 12 minut. Byla nejmladší z obětí, které nacisté v Mauthausenu popravili.[18] Ve stejný den byli manželé Novákovi i s dcerami Annou a Miroslavou a synem Václavem popraveni na stejném místě.[2][p. 31]

Pamětní desky

Příběh obou jízdních kol vykonavatelů atentátu na Reinharda Heydricha – parašutistů Jozefa Gabčíka a Jan Kubiše – je svázán rovněž s několika pamětními deskami v pražských ulicích.

  • Pamětní desky v pražských ulicích
  • Pamětní deska podporovatelů výsadku Anthropoid (Elišky Krásnohorské 10/2, Praha 1 – Josefov)
  • Pamětní deska na ZŠ Bohumila Hrabala (Zenklova 26/52, Praha 8 – Libeň)
  • Pamětní deska věnovaná rodině Novákových (Novákových 375/5; Praha 8 – Libeň)

Text na pamětní desce v ulici Elišky Krásnohorské
Ulice Elišky Krásnohorské v Praze 1 – Josefově

S příběhem Gabčíkova velocipedu souvisí pamětní deska, která je věnována památce příslušníků rodin Bergmannových, Bondyových a Holznerových, jež se nachází na obvodové zdi vpravo od vchodu do činžovního domu na adrese: Elišky Krásnohorské 10/2, 110 00 Praha 1 – Josefov.[p. 32]

V tomto domě žili obětaví členové odboje
Hilda BONDYOVÁ, MUDr. Alexander BONDY
Lydie BONDYOVÁ, MUDr. Jiří BONDY
Frieda HOLZNEROVÁ a Zdenko BERGMANN
podpořili splnění úkolu výsadku ANTHROPOID
Zavražděni 22.7.1942 v Terezíně
a 24.10.1942 v KT Mauthausen

— ,  ,  

Text na pamětní desce v Zenklově ulici
Základní škola Bohumila Hrabala (Zenklova 26/52, Praha 8 Libeň)

S příběhem Kubišova bicyklu souvisí pamětní deska věnovaná památce čtrnáctileté „dívky s kolem“ – Jindřišky Novákové, která byla dne 4. září 2014 (na symbolický den všech Jindřišek[9]) slavnostně odhalena na vnější zdi budovy Základní školy Bohumila Hrabala na adrese Zenklova 26/52, Praha 8 – Libeň.[18]

Jindřiška Nováková
*6.5.1928 Podmokly
†24.10.1942 Mauthausen
Navštěvovala tuto školu v letech
1938-1942. Byla popravena za
pomoc členům skupiny Anthropoid
při vykonání atentátu na
zastupujícím říšském protektorovi
Reinhardu Heydrichovi.
Nezapomeneme.

— ,  , [18]

Text na pamětní desce v ulici Novákových
Pohled do ulice Novákových od Zenklovy ulice

Václav a Marie Novákovi bydleli na dnešní (2021) adrese Novákových 351/3 (od roku 1940 se ulice jmenovala Poděbradova, v letech 1940 až 1945 pak Pavla Stránského). Kvůli stavbě pražského metra byl původní dům zbořen, ale pamětní deska z něj snesená byla přemístěna na vedlejší dům na dnešní adrese Novákových 375/5 Praha 8 – Libeň.[2][19]

Z tohoto domu
byla odvlečena na popraviště
v Mauthausenu sokolská rodiny
Novákova,
oběť nacistické msty
za Heydrichovu smrt.
Václav Novák,
náčelník župy krušnohorské
a člen cvič. sboru Sokola Praha I.
s manželkou Marií a dětmi
Aničkou, Slávkou,
Jindrou a Václavem.
Na věčnou paměť
tělocvičná jednota
Sokol Praha I.

— ,  , [19]

Odkazy

Poznámky
  1. Na místě činu zůstala ještě jedna neodjištěná (nepoužitá) bomba. Tímto slovem němečtí vyšetřovatelé označovali speciálně upravený (modifikovaný), původně protitankový granát vzor 73, který Jan Kubiš vyrobil z plastiku 808 a dalších komponent.[3]
  2. Kirchmayerova třída je dnešní (2021) spojka Zenklovy ulice s ulicí V Holešovičkách[1] s ostrou zatáčkou vpravo dolů, která vede dál ulicí V Holešovičkách. Původní zatáčka, kde k atentátu došlo, se během času a přestavby Prahy ocitla pod úrovní okolní nové mimoúrovňové křižovatky a tak celé místo během doby zcela změnilo svoji podobu.[1] V místě atentátu se od 27. května 2009 nachází Památník Operace Anthropoid[1] (GPS souřadnice 50°7'4.201"N, 14°27'54.711"E) a informační tabule (GPS souřadnice: 50°7'4.579"N, 14°27'53.979"E). V letech 1940 až 1945 se dnešní Zenklova ulice nazývala Kirchmaierova (německy Kirchmaierstrasse)[1] a ulici V Holešovičkách nazývali Němci Klein Holleschowitz.[1]
  3. Podle Vojenského historického ústavu (VHÚ) bylo Kubišovo kolo model Zbrojovka, typ číslo 15; subtyp, který se jmenoval Monta.[4]
  4. Zbrojovka Brno začala jízdní kola vyrábět v letech 1923 až 1925 s tím, že všechny komponenty nezbytné pro výrobu se vyráběly ve vlastních dílnách a nesly označení (písmeno „Z“).[5] Od roku 1935 byla zavedena i výroba značkových speciálních kol s radiálním středovým uložením.[5] Kola byla niklovaná, chromovaná s barevným nástřikem, ráfky měly 26 a 28 palců (včetně balónových plášťů).[5] Zbrojovka produkovala kola cestovní pánská i dámská, polozávodní i závodní. Kromě značky „Z“ se vyráběla kola s označením štítku Monta (cestovní pánské i dámské, lehké polozávodní).[5]
  5. V letech 1940 až 1945 se ulice jmenovala Primátorská (německy: Primatorenstrasse) nyní je to Zenklova ulice.[1]
  6. Libeňská Sokolovna se nachází na adrese: Zenklova 2/37, 18000 Praha 8 - Libeň; Základní kámen budovy byl položen 10. října 1909 a 14. srpna 1910 byla budova otevřena. Dne 13. srpna 2001 byla budova sokolovny prohlášena za kulturní památku. GPS souřadnice: 50.1085094N, 14.4717256E (50°6'30.634"N, 14°28'18.212"E).
  7. Baťova prodejna v Libni se nacházela na dnešní adrese Zenklova (německy: Primatorenstrasse) 286/26, 180 00 Praha 8 - Libeň.[1]
  8. Žofie Čermáková bydlela na adrese Na Rokytce 1031/26.[2]
  9. Cecílie Adamová bydlela na adrese V Holešovičkách 1493/44.[2]
  10. Cecílie Adamová viděla (ještě před Jindřiškou) parašutistu Jana Kubiše, jak odstavuje zakrvavené kolo.[2]
  11. Miroslav Piskáček, * 31. 3. 1927 – 24. 10. 1942
  12. Ulice se od roku 1930 do roku 1948 jmenovala Na Kolínské (německy Kolin–Garten), dnes (2021) je to Gabčíkova ulice.[1] Gabčík minul dva body:
    • Před domem na drese Gabčíkova 1236/21 se nacházela trafika, v níž prodával Karel Douša, jenž byl jedním ze svědků atentátu v ulici V Holešovičkách a který hned 27. května 1942 vypovídal. Později byl Douša jedním z těch, kdo identifikovali těla zabitých výsadkářů v Resslově ulici a za svoje svědectví dostal peněžitou odměnu.[2]
    • Na sloupku vpravo vedle branky, kterou se vchází do předzahrádky domu, na adrese Gabčíkova 1224/4 se nachází pamětní deska s textem: „V tomto domě žili obětaví čelenové odboje / manželé / Ludmila a Josef / RYŠAVÍ / Spolupracovníci výsadku ANTHROPOID, / popraveni nacisty 24.10.1942 v Mauthausenu.“ Pamětní deska, zde umístěná od 27. května 2017, se nachází na GPS souřadnicích 50°7'5.919"N, 14°27'37.773"E.[13]
  13. Řeznický krám Františka Braunera se nacházel v sousedství vchodu domu na adrese Na Zápalčí 22[3], jak se ulice jmenovala v letech 1931 až 1948; německy Zündstätte;[1] dnes se jedná o dům na adrese Valčíkova 1153/22.[14]
  14. Ke střelbě použil Jozef Gabčík armádní automatickou pistoli značky Colt.
  15. Jednalo se o typ Mercedes 320 Cabriolet-B (se značkou SS–3).[3]
  16. Pramen[7] uvádí, že Jan Kubiš měl jízdní kolo půjčené od rodiny Novákových.[7]
  17. Vlastimil Moravec (* 17. března 1921 – 24. října 1942), syn Marie Moravcové.
  18. Lydie Holznerová (provdaná Bondyová; * 3. září 1921 – 24. října 1942).
  19. MUDr. Jiří Bondy (* 2. dubna 1910 v Praze – 22. července 1942, umlácen dozorci v malé pevnosti v Terezíně). Pramen[17] uvádí jako datum jeho úmrtí 21. července 1942.[17]
  20. Marie Šebestová (rozená Voráčková; * 31. října 1908 – 24. října 1942).
  21. Barbora Kuthanová (rozená Voráčková; * 4. února 1904 – 24. října 1942).
  22. Adolf Dauer pořídil celkem 16 „fotografických map“ místa atentátu i pozdějšího boje parašutistů v pravoslavném chrámu svatého Cyrila a Metoděje.[15] Obě tyto složky se dochovaly v pražském a berlínském archivu.[15]
  23. Samopal Sten–gun Mk II FF 209 bez ramenní opěrky.[3]
  24. Frieda Holznerová (* 24. května 1898 – 24. října 1942).
  25. Zdenko (Zdeněk) Bergmann (* 25. srpna 1895 – 24. října 1942)
  26. MUDr. Alexander (Alexandr) Bondy (* 3. října 1874 v Praze – 24. října 1942)
  27. Hilda Bondyová (rozená Bergmannová; * 8. června 1887 – 24. října 1942).
  28. Karel Šebesta (* 25. 10. 1898) + Marie Šebestová (rozená Voráčková, * 31. 10. 1908)
  29. Antonín Kuthan (* 7. 6. 1896) + Barbora Kuthanová (rozená Voráčková, * 4. 2. 1904)
  30. U manželů Václava a Marie Novákových přespávali Gabčík s Kubišem.[2]
  31. Václav Novák, * 18. ledna 1893; Marie Nováková, rozená Soukupová, * 2. února 1897; Anna Nováková, * 23. května 1919; Václav Novák, * 10. května 1921; Miroslava Nováková, * 31. srpna 1925; Jindřiška Nováková, * 6. května 1928.
  32. Ulice se za protektorátu jmenovala německy Krásnohorská Gasse.[17]

Reference
  1. PADEVĚT, Jiří; ŠMEJKAL, Pavel. Anthropoid (průvodce, kapitola „Akce, útěk a krypta“) [online]. web: Obalky Kosmas cz, 2016 [cit. 2021-11-23]. Strany 120 až 141. Dostupné online.
  2. PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. Kapitola Praha 8, s. 656, 662, 668 až 672, 675, 676.
  3. ČVANČARA, Jaroslav; STEGBAUER, Jiří. Akce atentát. 1. vyd. Praha: Magnet-Press, 1991. 126 s. Dostupné online. ISBN 80-85110-77-6. S. 92 až 98. Dokumentární fotografie s textem podávají svědectví o atentátu na říšského protektora R. Heydricha.
  4. KUBÍKOVÁ, Dáša. Výsadkář vzdal hold Kubišovi a Gabčíkovi. Má podobné kolo, na kterém Kubiš ujížděl od atentátu [online]. web: Vysočina rozhlas cz, 2021-10-27. 2021-11-22. Dostupné online.
  5. Zbrojovka Brno [online]. web: Historická kola Písek cz [cit. 2021-11-22]. Dostupné online.
  6. SYROVY, Petr. Jindřiška Nováková [online]. web: You Tube, 2019-02-24 [cit. 2021-11-22]. Dostupné online.
  7. Jindřiška Nováková odvedla zakrvácené Kubišovo kolo... [online]. PodKást pro každého, 2021-04-17 [cit. 2021-11-22]. Dostupné online.
  8. Jindřiška Nováková [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2020-08-18]. Dostupné online.
  9. MUNDL, Stanislav, Ing.; JEDLIČKA, František, Ing. Pamětní deska Jindřiška Nováková [online]. VETS (Spolek pro vojenská pietní místa), 2015-10-14 [cit. 2021-11-20]. Umístění: Praha 8, Zenklova 52, Základní škola B. Hrabala; GPS souřadnice: N50°6'27.55 E14°28'20.74;. Dostupné online.
  10. LENC, Zdeněk; BAREŠ, Ivan. Panenka proti Heydrichovi [online]. Česká televize, 2015-10-05 [cit. 2018-09-26]. Dostupné online.
  11. JANÍK, Vlastislav. Baumanovi: Příběh rodiny Baumanovy [online]. [cit. 2018-09-26]. Dostupné online.
  12. Nová pamětní deska v ulici Elišky Krásnohorské 2 [online]. web: Praha 1 cz, 2020-10-29 [cit. 2021-11-18]. GPS souřadnice: 50.0902947; 14.4199547. Dostupné online.
  13. Gabčíkova 1224/4, 182 00 Praha 8 - Libeň [online]. Mapy cz [cit. 2021-11-23]. GPS souřadnice: 50°7'5.919"N, 14°27'37.773"E; 50.1183108N, 14.4604925E. Dostupné online.
  14. ŠMEJKAL, Pavel. Fotogalerie: Místa, kudy prošel Anthropoid (72/84) [online]. web: Týden cz [cit. 2021-11-23]. Dostupné online.
  15. 27. květen 1942 [online]. web: Lažáky Mamorial cz [cit. 2021-11-23]. Dostupné online.
  16. web: Press Reader com [cit. 2021-11-23]. Dostupné online.
  17. PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. Kapitola Praha 1: Nové Město, Staré Město, Josefov, s. 128.
  18. BÁRTÍK, Václav. NOVÁKOVÁ Jindřiška – Na budově ZŠ Bohumila Hrabala Zenklova 52, Praha 8 Libeň [online]. web: Pamětní desky v Praze, 2014-09-29 [cit. 2021-11-20]. GPS souřadnice: N50°6'27.55 E14°28'20.74. Dostupné online.
  19. BÁRTÍK, Václav. NOVÁK Václav – Na domě čp. 375 v ulici Novákových 5 Praha 8 Libeň [online]. web: Pamětrní desky v Praze cz, 2020-10-02 [cit. 2021-11-27]. Dostupné online.

Literatura
  • ŠMEJKAL Pavel a PADEVĚT, Jiří. Anthropoid. Vydání první. Praha: nakladatelství Academia, 2016. 199 stran. Průvodce. ISBN 978-80-200-2555-5. (Vyšlo též v angličtině a němčině); Kapitola: Akce, útěk a krypta (strany 120 až 141).
  • ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt: československý odboj a nacistická okupační moc. 1. vydání; Praha: Laguna, 1997-2002. 2 svazky; ISBN 80-86274-40-3.
  • PANNWITZ, Heinz. Pannwitzova zpráva o atentátu na Heydricha. Překlad Stanislav Berton. Praha: BVD, 2016. 127 s. ISBN 978-80-87090-97-8.

Související články

Externí odkazy
  • Jindřiška Nováková na YouTube – Datum: 24. února 2019; Autor: Petr Syrovy; Stopáž: 19 minut a 41 sekund; Nejmladší z obětí, které nacisté v Mauthausenu zavraždili (24. října 1942 v 11 hodin a 12 minut)
  • Jindřiška Nováková odvedla zakrvácené Kubišovo kolo ... na YouTube – Datum: 17. dubna 2021; Autor: PodKást pro každého; Stopáž: 4 minuty a 5 sekund
  • PLAČEK, Štěpán. Animace průběhu atentátu. Aktuálně.cz [online]. 2016-05-27 [cit. 2021-11-26]. Dostupné online.
  • CHURAVÝ, Mojmír. Pamětní deska podporovatelů výsadku Anthrophoid [online]. web: Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2021-11-17 [cit. 2021-12-22]. Umístění: Umístění: Praha 1, Elišky Krásnohorské 10/2. Dostupné online.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.