Dvorský soud

Dvorský soud byl královský soud v Čechách, kterému předsedal nejvyšší dvorský sudí (summus iudex curie), o němž je první dochovaná zpráva z roku 1337. Původní dvorský sudí (iudex curie), o němž je první zmínka roku 1170, zastupoval českého knížete na soudu Pražského hradu a v polovině 13. století se, v souvislosti se zúžením okruhu osob podléhajících přímo panovníkovi jen na šlechtu, začal označovat jako zemský sudí, šlo tedy o soudce šlechtického zemského soudu. Přísedícími nově konstituovaného dvorského soudu byli většinou přísedící i u komorního soudu, jehož zasedání na dvorský soud obvykle navazovalo. Spolu s ním byl také dvorský soud v rámci josefínských reforem roku 1783 zrušen.[1]

Soud řešil spory dvořanů o dluhy a nemovitosti, spory o vnitrostátní královská léna a také odúmrti, za Karla IV. působil dočasně i jako odvolací soud pro Falc a Lužici. Agenda odúmrti mu odpadla v roce 1497, kdy se tohoto práva pro sebe i pro budoucí české krále vzdal Vladislav Jagellonský. Zbyly mu tedy již převážně jen lenní spory, pro něž vedl dvorské desky (tabulae curiae), které byly vedeny stejně jako desky zemské.[1] Mezi jeho agendu dále patřily věci duchovních osob, které nemohly být souzeny církevními soudy, nebo zločin odboje proti právu a další těžké zločiny, za něž následovala konfiskace majetku. Přísedícími dvorského soudu byli králem jmenováni příslušníci panského stavu a původně byl na větším zemském soudu nezávislý, roli dvorského soudu se snažil posílit především Karel IV., později se však k němu bylo možné od dvorského soudu odvolat.[2]

Kromě dvorského soudu se lény zabývalo i hejtmanství německých lén a manské soudy (chebský, loketský, kladský a dočasně i trutnovský). Na Moravě pak působil obdobný markraběcí dvorský soud, v jehož čele stál hofrychtéř (iudex curie). Ten však soudil jen lenní spory, odúmrti nevyřizoval nikdy, od počátku patřily do kompetence moravského zemského soudu. Spory o léna ovšem rozhodoval i manský soud olomouckého biskupa v Kroměříži.[1]