Karel Fleissig

Narodil se 4. ledna 1912 do rodiny důlního zřízence. Po absolvování obecné školy ve Zbůchu nastoupil na klasické gymnázium v Plzni, kde odmaturoval roku 1931. Již od roku 1927 publikuje své články v časopisech. Poté absolvoval Filozofickou (zde studoval mezi lety 1931 až 1932) a Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, avšak titul JUDr. získal až po znovuotevření vysokých škol v roce 1945.[2]

Za okupace byl zaměstnán u advokáta Jindřicha Uhlíře v Praze a od roku 1943 byl totálně nasazen v továrně na obuv v Černošíně u Stříbra.[3] Po druhé světové válce pracoval krátce jako kriminální komisař ONV v Plzni. Od roku 1950 začal spolupracovat s Československým rozhlasem a o rok později se stal referentem regionálního studia ČRo v Plzni. Zde kromě činnosti redaktora také psal rozhlasové hry a spolupracoval na satirickém pořadu Panoptikum.

Kvůli vážnému onemocnění odchází roku 1960 z Rozhlasu a byl zaměstnán jako odborný archivář ve Státním archivu v Plzni. Aktivně přispíval do novin, zejména do západočeského listu Pravda. V 70. letech se stal ředitelem plzeňské knihovny, po dvou letech však odešel do penze.

Zemřel 7. února 1976 v Plzni a je pohřben na Plzeňském ústředním hřbitově.

Karel Fleissig začal být literárně činný již ve třicátých letech 20. století,[4] avšak začátek jeho aktivity se datuje spíše po roce 1945. Zpočátku se věnoval poezii, později (od 60. let) hlavně próze. Psal zejména historickou prózu. Aktivně též překládal (zejména poezii) z vietnamštiny či perštiny.[5] Přeložená poezie však nebyla nikdy vydána souhrnně, pouze časopisecky.