Kmetijske in rokodelske novice

Rolnické a řemeslnické noviny začaly vycházet 5. července 1843.[4] Periodikum bylo loajální k rakouským úřadům a zaměřovalo se především na problémy obyčejných Slovinců. Noviny se podílely na upevňování samostatného slovinského jazyka a jejich prostřednictvím byly odmítnuty ilyrské pokusy, z nichž však byla převzata modifikovaná gajica, jež se začala při vydávání novin využívat a která později vystřídala spřežkovou bohoričici.[5]

Noviny zpočátku oficiálně vydávala Kraňská zemědělská společnost (Kranjska kmetijska družba), avšak jejich zakladatelem a hlavní postavou byl v letech 1843 až 1867 a neoficiálně až do roku 1881 dr. Janez Bleiweis.[6] Po něm pak noviny vydával Ivan Murnik.[7]

Do revolučního roku 1848 nebyly Noviny politickým periodikem, snaha o vydávání slovinského politického časopisu byla spojena se skupinou přátel a stoupenců France Prešerena a skončila neúspěšně.[1][6] Ač zde tak nebyla aspirace být politickou platformou, skutečnost, že se jednalo o jediné tehdejší slovinské noviny, na jejichž vydávání participovala většina slovinské inteligence, způsobila, že Noviny v předrevolučním období sehrály významnou úlohu při formování jednotného a nezávislého rodícího se slovinského hnutí.[1][6]

Noviny nejprve vycházely jednou týdně, a to ve středu. V letech 1852 až 1857 vycházely dvakrát týdně – ve středu a v sobotu – a od roku 1891 jednou týdně v pátek.[8]

26. dubna 1848 otiskly Noviny báseň France Prešerena Zdravljica, jejíž sedmá sloka je současnou slovinskou hymnou.[9][10][11] Do Novin také přispívali Fran Levstik, Janez Trdina, Simon Jenko, Matija Valjavec či Josip Jurčič.[12]

Poslední vydání Novin pochází z 26. prosince 1902. Na titulní straně je s patosem připomenuto, že to byly právě Novice, které probudily a dlouhá léta vedly slovinský politický život, jenž se však již vyvinul natolik, že Novin není třeba.[7]