Klášter svatého Jiří (Veliký Novgorod)

Podle tradice byl klášter založen roku 1030 knížetem Jaroslavem I. Moudrým. Ten při křtu přijal jméno Jiří – odtud název kláštera (přijal jméno sv. Jiří). Nejstarší písemný doklad však pochází až z roku 1119.

První klášterní budovy byly dřevěné, stejně jako Chrám svatého Jiří. Ten byl na příkaz knížete Mstislava znovu vystavěn z kamene roku 1119 mistrem Petrem – prvním ruským stavitelem, jehož jméno je písemné doloženo.

Roku 1125 Mstislav usedl na kyjevský trůn. Už jako velkokníže si vzal dceru novgorodského starosty. V roce 1130 daroval svatojiřskému klášteru mnoho pozemků. Při rekonstrukci v 90. letech byl objeven nápis na zdi, který připomínal návštěvu knížete Mstislava a jeho syna Vsevoloda v klášteře.

První písemná zmínka o hradbách pochází z roku 1333.

V 12.–13. století se stal klášter státní klášterem Novgorodské repuliky a představený kláštera se stával starostou města. Na konci 15. století patřil novgorodský svatojiřský klášter k nejbohatším církevním vlastníkům.

Po sekularizaci klášterních votčin po roce 1770 ztratil klášter značnou část svých držav a začal pustnout.

Roku 1822 se stal představeným kláštera Fotij, který se těšil přízni cara Alexandra I. Pavloviče, stejně jako hraběnky Anny Orlovy-Česmenské, jedné z nejbohatších statkářek Ruska. Monastýru se tak dostalo značné finanční podpory, která se odrazila v čilých restaurátorských a stavitelských pracích. Během krátké doby byly postaveny: západní křídlo s Chrámem všech svatých, Spasský chrám, východní Orlovské křídlo s celami pro bratří, severní křídlo s Chrámem Povýšení svatého Kříže, jižní křídlo s nemocničním Chrámem hořícího keře. Zvonice byla vystavěna roku 1841 podle projektu architekta Carlo Rossi.

Roku 1921 bylo rozhodnuto o vyvlastnění klášterního majetku. Na podzim 1924 zde ještě fungovalo 8 chrámů, avšak roku 1928 zůstal otevřený pouze jediný – Chrám Povýšení svatého Kříže. V letech 1932–1941 se zde nacházela invalidovna.

Během 2. světové války zde byly ubytovány německé vojenské jednotky i oddíly litevských kolaborantů v řadách Wehrmachtu. Klášterní budovy tím citelně utrpěly.

V poválečném období byly v areálu např. byty, pošta, střední škola a učiliště, muzeum či obchod se smíšeným zbožím.

25. prosince 1991 byl klášterní komplex předán Novgorodské eparchii. Mnišská komunita byla obnovena roku 1995. Od roku 2005 zde funguje duchovní škola.