Klášter milosrdných bratří (Prostějov)

Na počátku historie kláštera stojí slib kněžny Marie Anny z Lichtenštejna, který učinila za uzdravení svého syna Jana Nepomuka z Lichtenštejna. Roku 1727 byla podepsána zakládací listina, ovšem bez uvedení konkrétní lokality. O tři roky později byl za nové působiště řádu milosrdných bratří vybrán Prostějov. Bratři si zvolili nemovitost na olomouckém předměstí. Představitelé města s tímto záměrem nesouhlasili, ale kníže Lichtenštejn odkoupil dům za 6 000 zlatých. Ani poté to však milosrdní bratři neměli ve městě lehké. Prostějovští lékaři a lékárníci brali jejich působení jako konkurenci a stejně tak farnost. Po sporu bratří s prostějovským farářem Janem Birhelem musela v kostele začínat mše svatá až po skončení té u Povýšení sv. Kříže.[1] Špitál během válek sloužil jako lazaret. Nacházela se v něm i známá lékárna. Milosrdní bratři zůstali v Prostějově do roku 1958. Po jejich odsunu se v klášteře nacházel domov důchodců s lékárnou. Nad vchodem do kláštera se nachází socha sv. Jana Boha zobrazeného při pomoci nemocnému.

20. století

Pamětní deska Františkovi Krumlovskému na budově bývalého kláštera Milosrdných bratří. Autorem pamětní desky je sochař Jan Tříska. Deska byla odhalena 29. prosince 1940.

V roce 1941 oznámilo Gestapo převorovi, že řád Milosrdných bratří byl na celém území Protektorátu Čechy a Morava zrušen. Všechen majetek prostějovského konventu přešel na Velkoněmeckou říši. Členům konventu nebylo poskytnuto žádné zajištění, přešli převážně do okresní nemocnice, kde během války působili jako ošetřovatelé. V listopadu roku 1943 se z kláštera stal německý lazaret a o pár let později ruský. Nemocnice byla v této době vyloupena a značně poničena. Kostel zůstal ušetřen, kromě vitráží a zvonů. 18. června 1945 obnovili bratři svoji činnost. Zůstalo jich pět. Převor P. Petronius Válek a fráteři Josef Vrkačka, Damián Oucírek, Gothard Zbraslavský a S. Kovařík. Po nástupu komunistů k moci byla nemonice zestátněna a přejmenována na Státní okresní nemocnici II. a sloučena se Státní okresní nemocnicí I. Znárodněna byla i lékárna, po znárodnění fary u kostela sv. Petra a Pavla se farní správa přesunula do místností konventu. Po zrušení řádů roku 1950 byly milosrdným bratřím odebrány i zbylé pokoje a předány Charitě. V květnu 1959 byli bratři násilně donuceni k opuštění prostějovského kláštera. Kostel sv. Jana Nepomuckého spravovala farnost Povýšení sv. Kříže, ale záhy musel být uzavřen. Znovu se věřícím k bohoslužbám otevřel až roku 1989.

V roce 1990 byl konvent navrácen řádu. Bratři však byli během komunismu velmi oslabeni a nedokázali budovu dále spravovat. V roce 2015 jej řád milosrdných bratří prodal arcibiskupství olomouckému. Oficiálně se bratři rozloučili s Prostějovem při slavnostní mši 19. prosince 2015. Arcibiskup Jan Graubner prohlásil, že po generální opravě bude areál sloužit charitativním účelům. Kostel sv. Jana Nepomuckého byl přifařen do farnosti sv. Petra a Pavla a jeho statut již není klášterní, ale filiální.[2]

• 
  vchod do kláštera

Zázračně uzdravený Jan Nepomuk z Lichtensteina.

Zakládací listinu podepsal ve Vídni rakouský císař Karel VI.

My, Karel VI., z Boží milosti císař římský et cetera, vyznáváme veřejně tímto listem a každému známo činíme, že nebožtík kníže Josef Jan Adam z Lichtensteinu a jeho zemřelá již manželka Marie Anna, kněžna z Lichtensteinu, rozená říšská hraběnka z Ottingenu zavázali se již před léty v roce 1727 ve Valticích, za přítomnosti převora Milosrdných bratří, že věnují na zbudování nového kláštera na Lichtensteinských statcích moravských 4 000 zlatých, když se jim uzdraví jejich jediný syn Jan Nepomuk Karel, který byl zachvácen smrtelnou nemocí a stanul mimo lidskou naději. Když pak byl milostí Boží zachován, věnoval kníže Lichtenstein ještě další stejnou částku k vybudování tohoto kláštera vybral na svých moravských statcích místo v Prostějově a proto, že předně sami obyvatelé jmenovaného města jej o to prosili, že trpí nedostatkem lékaře i lékárníka a za druhé, že v celém markrabství moravském není takový klášter založen a ve zmíněném městě Prostějově není ani nějaký jiný klášter. Zřízením tohoto kláštera nevznikne tedy ani městu, ani zemi nějaké zatížení, ale naopak veřejnost bude mít velký užitek z práce řádových bratří i v případných dobách nákazy, kdyby ji Bůh proti veškeré naději seslal. Když jsme dostali tuto žádost, milostivě jsme zvážili návrh a uznali jsme, že přispěním řádových bratří by v případných žalostných a nakažených dobách přineslo mnoho užitku a chvályhodných výhod jejich ošetřování nemocných nejen obyvatelstvu v městě Prostějově, jakožto místě, kde není toho času po ruce ani lékař ani lékárník a že by v důsledku toho zbudování takového kláštera směřovalo nejen ke zvětšení slávy Boží, nýbrž i k podpoře lásky k bližnímu. Za tohoto stavu věci dáváme k této podané žádosti své císařské a královské milosti souhlas, aby mohli zmíněný převor a konvent Milosrdných bratří z Valtic zbudovat a zřídit v městě Prostějově klášter. Na důkaz toho je tento list zpečetěný přivěšenou naší císařskou a královskou větší pečetí, jenž je dán v našem městě Vídni dne 13. února 1733.

• Kostel sv. Jana Nepomuckého v Prostějově
• Kaple sv. Kříže v Prostějově
• Římskokatolická farnost svatého Petra a Pavla Prostějov
• Děkanát Prostějov

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Klášter milosrdných bratří na Wikimedia Commons